Zdálo se, že semnou docela soucítí, ale stejně mi to přišlo divný. Necítila jsem se znásilněně, ale bylo to znásilnění. Ale možná se mi to i líbilo, bylo vidět, jak je dominantní. Ne dost, je to můj bratr. Sice nevlastní, ale furt jsem ho brala, jako vlastního.
Pak máma volala, že je večeře. Přišla jsem dolu a viděla tam bratra, už jsem se něj pomalu nemohla, ani koukat. Vždy jsem v hlavě viděla, to co se stalo. A tak jsem se mámy zeptala, jestli si můžu vzít večeři do pokoje. Ona se na mně, tak divně podívala, ale nakonec řekla jo. To se mi trochu ulevilo, jenže pak za mnou přišel bratr a řekl "Jestli se budeš chovat divně, tak jim dojde, že se něco stalo. Takže se chovej normálně.", jen jsem se na něj podívala a kývla.
Před spaním, jsem šla do sprchy. Zapla jsem si písničky a začala zpívat, ale otevřely se dveře, pak jsem slyšela, jak je někdo zamknul. Otevřela se sprcha, a někdo mně chytil za krk a otočil. Byl to bratr?! Dobře tady tohle už je divný, a už se mi to nelíbí. Začal mně osahávat. A já chtěla pryč, ale nešlo to. A pak jsem spadla z postele a probudila se. Rychle jsem se podívala na mobil, jestli to první znásilnění byla pravda. A byla.
