Další den jsem šla do školy, snažila jsem hrát, že jsem v pohodě. Ale Bella vždy pozná, když mi něco je. Nechápu to.
B: "Emo jsi v pohodě?"
E: "Jo, jsem v pohodě. Nemusíš se bát."
B: "Vždyť to na tobě vidím, normálně nenosíš jen černé oblečení a kapucu."
E: "No dobře, nejsem úplně nejvíc v pohodě."
B: "Tak co se stalo?"
E: "No... včera jsem přišla domu a brácha seděl na sedačce nahý! A tak jsem mu řekla, ať si vezme nějáký oblečení, ale on ke mně jen přišel a odnesl nahoru, kde mně znásilnil.
B: "Emo to musíš někomu říct. Nebo jít na policii."
Na jednu stranu má pravdu, ale tohle nemůžu udělat, vždyť by ho zavřeli.
E: "No já nevím. Mohli by ho zavřít."
B: "To jo. Ale tak, za to, co ti udělal."
Tohle není, tak jednoduchý. Musím o tom popřemýšlet.
Na obědě jsem seděla sama, protože Bella jela pryč. Byla to docela nuda, dokuď nepřišel Noah. Zeptal se mně, jestli s tím znasilněním budu, něco dělat? Ale já ještě nebyla úplně rozhodnutá. A tak jsem odpověděla "Možná."
Celý den se mi zdálo, jako kdyby se mě snažili všichni přemlouvat. Ale já furt nevěděla.
Večer jsem o tom dost přemýšlela, a pak jsem prostě zavolala na policii, a zeptala se jich, kolik let se za to sedí. Prý až 8 let. No nevím. Přece jenom, kdyby tam byl do 26, tak má docela zkažený život, ale to co udělal je nepřípustné.
