Unesená✔

4. kapitola

Pohled Caroline

Když jsem otevřela oči, tak jsem se probudila u sebe v pokoji? Rychle jsem vstala a zajela jsem si rukou do vlasů. Vedle moji postele seděla mamka, která mě držela za ruku a spala. Slyšela jsem, že je v kuchyni Elena, Bonnie, Stefan, Matt, Tyler a Damon. Kde je Klaus?

Opatrně jsem pustila mamky ruku a vstala jsem, hned když jsem vešla do kuchyně, tak si mě všimla Elena a hned mě obejmula. ,,Caroline, tak moc jsme se o tebe báli! Myslela jsem si, že zemřeš brzy."

,,Klaus mě zachránil," zašeptala jsem jednoduše a odstoupila jsem od ní. Všem jsem darovala úsměv. ,,Kde je Klaus?"

,,Nechtěli jsme ho tu, Car. Jak tě dovezl, tak jsme ho vyhodili," řekl jednoduše Tyler a já jsem ho probodla pohledem. ,,Tohle všechno se stalo jenom kvůli němu!"

,,Jsem tady jenom díky němu, Tylere! To on mě zachránil, vy jste mě nezachránili" zašeptala jsem tiše a z očí mi vytekly slzy. Elena chtěla něco říct, ale já ji k tomu nedala prostor. Rychle jsem utekla. Musím zavolat Klausovi. Upíří rychlostí jsem utekla z domu. Slyšela jsem, jak na mě křičí Bonnie, Elena a Matt, ale ignorovala jsem to. Musím mluvit s Klausem. Hned jak najdu klidné místo, tak mu zavolám, ale teď potřebuji být sama.

***

Pohled Klause

Byl jsem neskutečně naštvaný. Jak si tohle mohli dovolit? Vyhodit mě. Já jsem zachránil Caroline. Bojoval jsem za její svobodu a oni mě prostě vyhodí. Rozhodl jsem se, že se tam vrátím. Musím mluvit s Caroline. Tři roky jsem ji neviděl a rozhodně nenechám nějakou tlupu tupců, aby mi zakázali s ní mluvit, být s ní.

Když jsem stál u jejího domu, tak jsem slyšel hádku a viděl jsem, jak Caroline upíří rychlostí utekla od jejího domu. Rozhodl jsem se ji sledovat. Zastavila se až u lesa. Kde si sedla na pařez a začala plakat.

Došel jsem k ní. ,,Neměla bys plakat, lásko" zašeptal jsem tiše a bez toho, aby něco řekla, tak mi padla okolo krku do náruče. Plakala. Cítila jsem, jak moje košile začínala být mokrá, ale mně to nevadilo.

,,Proč moji přátelé nedokážou pochopit, že jsi mě zachránil, Klausi?" zašeptala tiše, když konečně přestala plakat a odtáhla se ode mě. V očích ji byl však stále vidět smutek.

,,Nenávidí mě. Nenávist jen tak nevymažeš" zašeptal jsem tiše.

,,Já jsem tě taky nesnášela, Klausi a dneska..."

,,A dneska?" zadíval jsem se ji hluboko do očí.

Caroline se jemně dotkla moji tváře a pousmála se. ,,Dneska tam už téměř žádná nenávist není. Je tu něco jiného. Nejspíš to nedokážu popsat slovy, ale od toho dne, kdy jsme se spolu poprvé vyspali. Myslím si, že k tobě něco cítím. Zamilovala jsem se do tebe, ale slepě jsem si myslela, že stále miluju Tylera. Spletla jsem se. On mě nezachránil. Ty jsi mě zachránil a já jsem ti za to skutečně moc vděčná."

To mi bohatě stačilo. Přitáhl jsem si ji k sobě a vášnivě ji políbil. ,,Taky jsem se do tebe zamiloval, Caroline. Nejspíš jsem se na tebe snažil zapomenout, ale nejde to. Nikdy bych žádnou nemiloval, tak jako tebe."

Potom jsme náš společný druhý sex měli kousek od místa, kde jsme měli nás společný první sex. Nikdy ji nechci ztratit.