Vánoční zázrak (VÁNOČNÍ SPECIÁL)

21.

Domluvili jsme se, že já budu vybírat, ale hlavní slovo patří Maxovi. Pomůžu mu sladit doplňky a navrhnu odlišné možnosti. Přišel s nápadem zajet rovnou do Ikei, která odsud nebyla daleko. Tak teď házím do košíku všelijaké polštářky, svícny a další dekoraci. Zaměřím se hlavně na vánoční výzdobu, která nejvíc spěchá. „Chceš výzdobu ve stejným stylu, jako máš obchoďák?" zeptám se.

Chvíli se zamyslí. „Nechci přeplácaný strom, ale jinak ti nechám volnou ruku."

S úsměvem přikývnu. Určitě ví, že stejně kvůli němu zůstanu při zemi a výzdoba bude jednoduchá. Něco vyberu, ale většinu zařídím přes své kontakty až později. Ještě ho přemluvím, aby si venku vybral vánoční strom, který umístíme přesně do výklenku v obýváku. K tomu přihodím pár chvojek a samozřejmě stojan. Max zaplatí slušnou částku navíc, aby nám to vše kluci ještě dnes dovezli.

Zpátky k němu jedeme už za úplné tmy a navíc začne docela hustě sněžit. Pomůžu mu vyložit věci z auta a některé hned umístím na své místo. Mám v plánu jet domů, ale musíme počkat, až dovezou strom, tak si sednu na pohovku a začnu shánět girlandy, věnec, ozdoby a další nezbytnosti.

Max se rozvalí do křesla a nezúčastněně pozoruje, jak jsem ve svém živlu a na jeho laptopu vymýšlím a sepisuju potřebný materiál. „Normálně bych uvařil, abych tě ohromil, ale jsem tak unavený z toho lítání po obchodech, že nejspíš něco objednám... Dáš si pizzu?"

Nadšeně přikývnu. Za malý moment se na stole objeví láhev vína a dvě nalité skleničky. Nechápavě se podívám na Maxe. „Neboj, odvezu tě, ale to bude nejspíš ještě trvat, než nám v tom počasí všechno dovezou a mezitím ta trocha alkoholu vyprchá."

A měl naprostou pravdu. Pizzu místo do třiceti minut dovezli do hodiny, a věci z obchodu až po osmé. Mezitím jsem ty skleničky vypila myslím tři a Max teda jen jednu taky neměl. Umístili jsme stromek do výklenku a po té fušce si připili. Nakonec skončíme na pohovce a objednáváme nábytek do pracovny, který ale dojde až po Novém roce. Venku je totální vánice a já netuším, jak a kdy se dostanu domů. Nějak mě to netrápí, protože se cítím dobře. Jak s ním, tak v jeho domě.

Probudím se náhle. Zamžourám na zatažené rolety, skrze které prosvítají paprsky slunce. To, že ležím v Maxově posteli, poznám jen z jeho vůně. Okamžitě zkontroluju své tělo pod přikrývkou a úlevně vydechnu, když na sobě uvidím své šaty. Musela jsem odpadnout v obýváku a ještě po tom víně... Zaposlouchám se do ticha a nakonec vstanu. Prohlédnu si jeho ložnici. To, že ji obývá, prozradí jeho porůznu odložené věci. Hodinky, peněženka, košile přes křeslo... Podívám se na své zápěstí a zjistím, že už je devět. Nejdřív se vydám do koupelny upravit a pak sejdu dolů. Na pohovce si všimnu zmuchlané deky a pár polštářů. Přejdu ke kuchyni, tam stojí on a něco kuchtí.

„Ahoj."

Otočí se a usměje. Zalapám po dechu. Jak může být po ránu tak dokonalý? Má na sobě jen obyčejné bílé triko a tepláky a vlasy ještě mokré a rozcuchané. Na rozdíl ode mě vypadá svěže. „Dobré ráno! Doufám, že máš hlad, a doufám, že jíš vajíčka, protože nic moc jinýho tady nemám."

Nevím, jak mám reagovat. Chlap, co mi připravil snídani? To je dokonalé! „Jo... asi jo."

„Kávu?" zeptá se. Ne, až teď je to dokonalé!

Usadíme se za stůl a dáme se do jídla. Připravil přímo božskou omeletu. Spokojeně zamručím. „Už jsi mě ohromil," zahuhlám s plnou pusou.

„A to je jenom snídaně...," mrkne na mě.

Klasicky zčervenám a ještě k tomu si opařím jazyk v horké kávě. „Nemusel jsi spát kvůli mně na gauči, mohl jsi mě tam nechat."