Two years

1.

Pohled Leviho

S rychlým oddechováním sebou švihnu do postele a snažím dech zklidnit. Po pár minutách už je jakš takš normální a tak se přitulím ke své drahé polovičce. Eren mi prohrábne mé havraní vlasy a jeho zelené smaragdy se na mě lásky plně podívají.

,, Miluji tě" zašeptám a natáhnu se pro polibek. Eren mi bez přemýšlení vyhoví.

,, Já tebe taky " zašvitoří a poťouchle se usměje. Musím nad jeho úsměvem nevěřícně zavrtět hlavou. Hřebetem ruky ho pohladím po tváři a spokojeně zavřu oči.

Už to budou dva roky co to s tímhle pakem táhnu za jeden provaz. Dva krásné roky od naší krásné svatby. A stejně mi připadá , že ho každým dnem miluju víc a víc , než aby mi lezl na mozek. ( Jak říkala jeho sestra.)

,, Miláčku ? " Podhladí mě po vlasech a potom do nich zaboří svůj obličej.
,, Copak ?" Nechám oči zavřené a mírně se pousměju.

,, Víš .. Tak trochu jsem přemýšlel... A... Došel jsem k závěru.. že bych chtěl, aby po našem bytě běhal ještě jeden pár nožiček.." řekne opatrně.

Můj úsměv okamžitě zmizí. Tak proto měl dneska tak dobrou náladu. Proto jsme skončili tady. Aby mohl obměkčit mé srdce. Tsch... To ti nepomůže spratku.

,, Erene. Důrazně jsem řekl ,že žádného malého parchanta nechci. Víš , že na děti nejsem" zavrčím.

,, Já vím... Já jen.. Říkal jsem si že by to bylo hezké.. Mít rodinu.. Mít někoho, koho tu po sobě zanechám.. " zašeptá smutně.
Odtáhnu se od něj a podívám se na něj. Se sklopenými pohledem hledí do peřiny.

,, A jak bys to chtěl podle tebe asi udělat ?! Pokud vím ani jeden z nás nemá dělohu. Nebo snad jo ?" odfrknu si a podívám se radši jinam, jen abych nemusel vidět ten štěněcí pohled.

,,Existuje něco jako sirotčinec, víš ? Nebo i kdybych měl podstoupit operaci tak to udělám. Jenže v téhle domácnosti se souhlasu nikdy nedočkám.. " zabrblá a posadí se. Po chvíli se matrace vedle mě napne a já poznám , že Eren zmizel.

,, Ježiši Erene.. " tiše zakleju. Ze země seberu trenky a natáhnu si je na sebe. Vydám se za ním.
Najdu ho stát na balkoně.

Černá noční obloha je zalitá září stříbrných hvězd. Z měsíce zbývá jen úzký srpek, který se během dalších dnů úplně vypaří. Otevřu prosklené dveře a vejdu za ním. Zezadu ho obejmu a nadechnu se čerstvého vzduchu dnešní letní noci.

,, Nebuď naštvaný... Vím, že po tom moc toužíš. Toužíš po něčem co jsi neměl a já jsem tvoje vstupenka. Jenže pochop. Prostě ještě nejsem připravený.." Zabořím své čelo mezi jeho lopatky.

,, To mi říkáš už rok Levi. Blbý rok. Chápu, že jsi nechtěl hned ze startu. S tím souhlasím i já sám, že to bylo moc brzo. Jenže mě už táhne na  třicet. Chápeš to ? Třicet. " Na chvíli se odmlčí. Potom si jen tiše povzdechne a zahledí se na spící město dole pod námi.

Pustím ho ze svého sevření a postavím se vedle něj. Pohledem zabrousím k jeho tváři. V jeho očích se leskne smutek a ublíženost. Pramínky oříškově hnědých vlasů, které jsou teď delší než u něj bývá zvykem mu padají do tváře a kývají se ze strany na strany díky nočnímu vánku.

Ničí mě, když ho vidím takhle smutného. Jenže já nevím jestli bych zvládl vychovat dítě. Co když bych byl na něj protivný ? Milý jsem jen na Erena a to taky jenom v malém množství. Samozřejmě že se snažím. Ale starého vořecha novým kouskům nenaučíš...

Dítě je moc velký krok. Moc velká zodpovědnost. Není to jako u kočky, kterou nakrmíte , vyčistíte ji záchod a pak se s ní pomazlíte. Dítě musíte vychovávat, šatit , živit ho , dělat s ním domácí úkoly a další kraviny. Copak já tohle umím ? Sice je Eren takové malé děcko, ale to neznamená že mám praxi.

,, Už se tím netrap. Hloupý nápad" vyruší mě z myšlenek jeho posmutnělý hlas. Vtiskne mi na tvář pusu a odejde dovnitř.

Ani se za ním neohlédnu. Místo toho se posadím na studenou kachlovou zem a oddám se svým myšlenkám.

***

Pohled Erena

Asi po hodině se matrace vedle mě konečně prohne. Unaveně se přetočím na druhý bok a tiše zamručím.
,, Nechtěl jsem tě vzbudit " zašeptá mi černovlásek do ucha. Pohladí mě po vlasech a následně mi do nich vtiskne pusu. I přes to, že nemám zrovna moc dobrou náladu po našem rozhovu, se pousměju.

Stejně. Co jsem čekal ? Že Levi spráskne ruce a radostí se mi vrhne kolem krku ? Tch... Jsem fakt pitomec.
Přitáhnu si ho k sobě a natisknu se k němu.

,, Stejně nemůžu usnout " tiše pronesu a vdechuji jeho omamnou vůni.
,, Co jsi tam tak dlouho dělal ? Už jsem měl strach , že jsi radši skočil dolů" řeknu smutně.

,, Blázníš ? A proč bych jako měl ? Přece neopustím svoje koťátko " dá mi znovu pusu do vlasů. Nastane ticho.

,, Přemýšlel jsem... Přemýšlel jsem jestli bych byl dobrým otcem " řekne nakonec nervózně.
Překvapeně zatajím dech. Otevřu oči a podívám se na něj. I přes tu černo černou tmu, která pohlcuje celou ložnici, vidím všechny detaily jeho tváře.

,, Jasně že byl " odpovím jako by to byla snad samozřejmost.
,, Co když ale budu moc protivný, nebo hrubý ? Co když budu jako můj otec.." tiše pronese a zavře oči.
Ale no tak.... Vážně je problém celou dobu v tomhle ?

,, Zlato. Ty jsi úplně jiný člověk než tvůj otec. Už jenom z vyprávění to vím. Byl by si dobrým otcem. Vím to. Ale pokud se na to necítíš, tak zkrátka pořídím další kočku a hotovo " usměju se na něj.

Černovlásek otevře oči a chvíli zkoumá mou tvář , potom stáhne rty do úzké linky. Při táhne si mě k sobě a zavrtá nás víc do deky.

,, Ještě se moc neraduj. Ale možná, že toho caparta zkousnu " políbí mě na špičku nosu. Oči se mi rozzáří radostí.

Jupí jupí jupí !!! Budu mít syna ! Nebo dceru ? Prostě něco z toho !

,, Ani nevíš jak moc tě miluju " šťastně zašeptám a zmáčknu ho v objetí.

,, Říkám možná. Tak nejanči. A teď už spi " napomene mě a zavře oči.

S potutelným úsměv je taktéž zavřu. Já věděl, že to jeho ledové srdce rozehřeju!

Budeme rodinka !