Nějakou chvíli jsme se seznamovali a potom si povídali. Kolem oběda všichni odešli a já tu s Derekem zůstal úplně sám. "Jdu objednat jídlo. Co by sis dal?" Zeptal se mě Derek a přišel ke mě blíž. "Dal bych si sýrovou pizzu." Usmál jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Ještě víc se ke mě přiblížil a dal mi pusu na čelo a pak šel telefonovat. Já jsem došel k oknu a díval se na město a přemýšlel.
Asi se na mě konečně usmálo štěstí. Našel jsem svého druha a snad i přátele. Lidi ze smečky jsou opravdu sympatičtí. Je to skoro jako zázrak po tolika letech samoty kdy mi byl mou jedinou oporou můj táta. Z přemýšlení mě vytrhli dvě silné paže které se kolem mě obmotali a polibek na můj krk. "Za chvíli tu bude jídlo." Opřel jsem se o něj zády a stále se díval z okna. Takhle mi je dobře. V jeho náruči.
Uběhla jen chvilka a jídlo bylo tady. Seděli jsme u stolu a jedli pizzu. Bylo ticho. Nejdřív mi to nevadilo ale teď mi je to nepříjemné. Vzhlédnu a všimnu si že ze mě Derek nespouští oči ani když jí. Zčervenám a sklopím oči. "Nevím, čím jsem si tě zasloužil." Pronese najednou a já se na něj zmateně podívám. "Jsi ten nejhodnější a nejkrásnější člověk kterého jsem kdy potkal." Ten jeho úsměv mě naprosto odrovnal.
Cítím jak červenám čím dál víc. Derek se najednou podívá někam za mě a začne se hlasitě smát. Nechápavě se podívám za sebe a zpozoruji keř rudých růží. Zoufale zakňučím a schovám si obličej do dlaní. Musím se naučit v jeho přítomnosti ovládat. Takhle to přeci dál nejde. Derek se už mezitím přestal tolik smát a už se jen pochechtával. "V mé přítomnosti se ti asi hůř ovládá, co?" Podívám se na něj a uvidím tu radost v jeho očích.
Kývnu hlavou a znovu se podívám na keř růží. Zavřu oči a začnu se soustředit na to, aby ten keř zmizel. Soustředím se tak moc že mě šokuje když mě Derek políbí. Ani jsem nezaznamenal že by vstal ze židle. Způsobí tím velmi nečekaný zvrat. Keř růží se totiž rozroste po celé kuchyni a jídelně. Rychle se postavím a dívám se na tu spoušť. Otočím se na Dereka a mírně se na něj zamračím. Než stihnu cokoliv říct tak někdo zaklepe na dveře.
Chvíli nám trvá než se odtamtud vymotáme a míříme ke dveřím. Derek otevře a tak se nám naskytne pohled na mého tátu. "Dobrý den, šerife." Pozdraví ho slušně Derek a udělá mu místo aby mohl projít dovnitř. Když je táta u mě tak mi podává tašku a já se na něj nechápavě podívám. "To jsou věci na převlečení a pár dalších nezbytností." Já jsem si s sebou vlastně nic nevzal. Všimnu si Derekova pobaveného výrazu a vypláznu na něj jazyk.
Táta už chce odejít ale Derek ho zastaví. "Nedal by jste si kávu? Chtěl bych s vámi mluvit pokud vám to nebude vadit." Táta kývl a Derek mu naznačil aby se posadil v obýváku. Šel jsem s tátou a sedl jsem si do křesla. Už jsem chtěl tátovi začít vyprávět když se celým bytem rozneslo to, jak Derek kvůli něčemu nadává. Nechápavě jsme se na sebe s tátou podívali.
Za chvíli se v místnosti objevil Derek. "Stilesi, nemůžu se dostat ke konvici, mohl bys..." Ani to nemusel dokončit a já už věděl o co jde. Oba jsme se rozešli ke kuchyni a táta se zvědavě rozešel za námi. Když uviděl tu spoušť tak se rozesmál. "Mel bys znovu zapracovat na ovládání." Hodil jsem po Derekovi všeříkající pohled a začal likvidovat tu spoušť. Během chvíle byla kuchyně zase v původním stavu. Přišel jsem blíž k Derekovi a naklonil se k jeho uchu. "Vzal jsem to i s ložnicí." Řekl jsem potichu a zčervenal u toho.
Táta to raději nijak nekomentoval a šel si sednout zpátky na gauč. Já jsem počkal až Derek udělá kafe a šel jsem s ním. Když jsme všichni seděli tak se táta zvědavě zeptal. "O čem by jsi se mnou chtěl mluvit?" Vidím jak je Derek trochu nervózní z toho že má mluvit s mým tátou a tak se na něj povzbudivě usměju. "Jak jistě víte, tak je vás syn mým osudovým partnerem." Táta kývne a upije z hrnku.
Už začínám být nervózní i já. "Jde o to že dokud se to nestvrdí tak ohledně jeho budu často až přehnaně ochranářský. Včera večer a dnes ráno jsem byl dokonce schopný zaútočit na vlastní smečku." Tátovi zaskočilo a začal kašlat. Tohle nejspíš nečekal. Když se zdálo že je v pořádku tak Derek pokračoval. "Z toho důvodu se Stilesovi po dobu co bude ve škole budu vyhýbat. Pokud to ale dovolíte tak bych ho rád po škole vídal." Celkem mě zaskočí jakým stylem to řekne.
Vlastně to řekl tak, jako by žádal tátovo svolení. "Nemám nic proti ale mám nějaké podmínky a připomínky." Zmateně se podívám na tátu. "Poslouchám." Derek má opravdu vážný výraz. "Chci, aby jste ho netahali do nebezpečí. Domů bude chodit tak, by nezanedbával školu. O víkendech tu klidně může přespávat, to mi problém nedělá ale kdyby se mu cokoliv stalo tak to chci vědět. Jestli mu však něco uděláš, tak jsi u mě skončil." Nejistě se podívám na Dereka a čekám na jeho reakci.
Zhluboka se nadechne a podívá se tátovi do očí. "Nikdy bych Stilesi zbytečně nevystavoval nebezpečí a nikdy bych mu nemohl vědomě ublížit." Táta se usmál a vstal. "To je dobře. Mám ještě nějakou práci. Zítra ho dovez v nějakou slušnou hodinu aby se mohl nachystat do školy. Mějte se kluci." Táta odešel a my jsme tam jen zaraženě seděli. Po nějaké chvíli jsme se na sebe podívali a propukli v smích.
Derek si sedl ke mě a objal mě. "Šlo to líp než jsem čekal." Špitl Derek a ještě víc se ke mě přitulil. Pohodlně jsem se u něj uvelebil a začal si hrát s našimi prsty. "Slib mi, prosím, že se mnou zůstaneš." Z té prosby byla slyšet zoufalost. "Proč bych odcházel? Je mi s tebou dobře." Asi jsem ho potěšil protože mi začal dávat polibky všude, kam dosáhl. Bylo to příjemné a tak jsem ho nechal. Po chvíli jsem ale natočil hlavu tak, abych ho mohl políbit.
Když polibek skončil tak jsem se rozhlídl kolem abych se podíval, jakou spoušť jsem udělal tentokrát. Díval jsem se kolem sebe ale nic jsem nenašel. Najednou mi Derek poklepal na rameno a ukázal na strop. Celý strop byl pokrytý břečťanem. Už jsem to chtěl spravit ale Derek mě zastavil. "Nech ho tam, mě se to líbí. Když tu nebudeš tak mi tě bude připomínat." Pokrčil jsem rameny a víc jsem se k němu přitulil.
Nevím jak často budu vydávat kapitoly protože jsem kamarádce slíbila že pro ni napíšu příběh. Dala mi hrubý náčrt toho, jak by to mělo vypadal a já z toho teď musím poskládat příběh. Takže, pokud by se vám zdálo že kapitola už nějak dlouho nevyšla tak mi neváhejte naprat. A pokud i vy máte nápad na nějaký příběh tak se ozvěte. Napište mi, co by v něm mělo být a já se vám to pokusím splnit.
S pozdravem vaše DragonLaydy.
