Vzbudil mě budík který mi neúprosně připomínal, že jdu dneska do školy. Oblíkl jsem se, vzal si věci a šel se nasnídat. Jakmile jsem ale vešel do kuchyně, tak jsem zůstal zaraženě stát. Byl tam Derek a s tátou si o něčem povídali. Po chvíli mě Derek zpozoroval, došel ke mě a dal mi pusu na čelo. "Dobré ráno." Popostrčil mě ke stolu kde na mě čekala snídaně. "Dobré." Zamumlal jsem a hladově se díval na jídlo.
Nacpal jsem do sebe snídani a šel pomalu k mému autu. Derek měl ale jiné plány. Popadl mě za ruku, dovedl ke svému autu a otevřel mi dveře. "Po škole pro tebe stejně přijedu. Takhle tam aspoň nemusíš brát auto." To znělo rozumně. Usmál jsem se a nasedl do auta. Cestou jsem se stihl dozvědět že u nás včera usnul. Hřálo mě u srdce, že u mě byl celou noc. dorazili jsme ke škole a než jsem stačil vystoupit tak mi dal ještě pusu na tvář.
S červenými tvářemi jsem pozoroval odjíždějící auto. "Připraven na školu?" Ozvalo se za mnou a já jsem trochu nadskočil, jak jsem se lekl. Když jsem se otočil tak jsem uviděl vysmátého Scotta a zbytek smečky která chodila do školy. "To tu všichni čekáte na mě?" Zeptal jsem se překvapeně. "A no koho jiného. Tak už pojď, ať nepřijdeme pozdě." Oznámila mi Lydie, vzala mě za ruku a táhla ke škole.
Byl jsem uprostřed toho našeho prazvláštního chumlu. Tázavě jsem se podíval na Lydii a čekal, co z ní vypadne. "Pár lovců chodí do školy. Derek nás poprosil aby jsme na tebe ještě dneska dávali pozor." Takže na mě dávali pozor i když se mi vyhýbali ale jelikož mě už napadli tak se nedrží zpátky. Když jsem se pořádně rozhlídl tak jsem uviděl tvář toho mladýho kluka z lesa.
Nejspíš vycítil můj pohled a podíval se mým směrem. Když mě spatřil ve středu naší skupiny tak se zatvářil docela překvapeně. Nejistě jsem na něho zamával a rozešel jsem se do třídy. Všimnul jsem si Scottova pohledu a Lydiina pozvednutého obočí. "To je jeden z nich. Potkal jsem ho v tom lese." Celá naše skupinka na něj stočila své pohledy a Malii jsem dokonce slyšel tiše zavrčet. Začal jsem je raději popohánět do tříd.
Po celou dobu školy jsem si byl vědom zvídavý od mladých lovců. Byl jsem z toho celý nesvůj a i ostatní se zdáli být nervózní. Když skončila škola tak už na mě na parkovišti čekal Derek, opírající se o svoje auto. Ostatní se rozešli ke svým autům a já šel přímo k Derekovi. Viděl jsem výraz překvapení snad na všech lovcích kteří tu byli. Došel jsem k Derekovi který mi dal okamžitě pusu na čelo a pak mi otevřel dveře.
Když seděl i on tak se ještě rozhlídl. Díval se z jednoho lovce na druhého. "Rozmyslel sis to a nebo můžeme vyjet?" Poznal jsem z jeho hlasu, že i on je z toho nervózní. "Nerozmyslel. Jen mi něco prosím slib." Tázavě se na mě podíval a naznačil ať pokračuju. "Chci aby jsi se odtamtud vrátil živý." Pohladil mě po tváři a přiložil své čelo na mé. "Slibuju." Odtáhl se, nastartoval auto a vyjeli jsme.
Jela za námi celá smečka (co nechodí do školy se přidali po cestě) a pár aut lovců. Jeli jsme lesem než jsme narazili na velkou louku. Zastavili jsme a shromáždili se do kruhu. Derek byl úplně vepředu a kolem mě se rozestavěla celá smečka. Drželi si odstup aby na ně Derek nezaútočil. Odstup musel být o něco větší protože hrozilo velké nebezpečí. Naproti nám se začali pomale shlukovat i lovci.
Stáli jsme naproti sobě v naprostém tichu několik minut. "Opravdu jsem nečekal, že tu nabídku přijmete. Zatím všechny smečky odmítli a chtěli bojovat." Teď nevím jestli je to dobře nebo špatně. Ten chlápek mě mate. "Byl bych z toho nadšen kdyby jste nám nezatajovali jednoho svého člena." Namířil na mě puškou ale Derek se postavil před hlaveň zbraně a začal vrčet. Na to, jaká je situace, se celkem ovládal. Překvapilo mě, že po něm hned neskočil, což bylo celkem zvláštní vzhledem k tomu že to tak dělal i předtím.
Lovec se uchechtl a spustil zbraň zase dolů. "Chráníte opravdu dobře vašeho nejslabšího člena. Celkem dost mě udivuje, že tak moc chráníte člověka." Liam kousek ode mě vyprskl smíchy. Lovci se na něj překvapeně dívali. "Něco k smíchu, mladíku?" Liam chtěl něco říct ale nemohl se přestat smát. Po chvíli se začali smát všichni ze smečky až na Dereka a na mě. Lovci z toho byli celý nesví. Derek ke mě natáhl ruku ve znamení abych šel k němu a já poslechl.
Jakmile jsem k němu došel, tak mě objal kolem pasu a přitiskl na sebe. "Stilese už určitě někteří z vás znají ale rozhodně není člověk." Ten mladel lovec se na mě podíval dost překvapeným pohledem. Starší lovec se zamračil a prohlížel si mě. Trochu jsem se ošil jak mi byl ten pohled nepříjemný.
Smečka už se naštěstí uklidnila a čekali co se bude dít. "Tak co je zač? Na vlkodlaka moc nevypadá." Řekl to až výsměšně. "Dozvíte se to jen pod podmínkou, že nás necháte být." Řekl Derek a nehodlal od své podmínky ustoupit. "Jak si můžeme být jistý, že nic neprovedl. Nějak moc ho chráníte." Vznesl svůj argument lovec. "Je to můj osudový partner, proto ho tak chráním." Přiznal neochotně Derek a já jsem zčervenal. Super. Teď se červenám i před lovci. Vážně skvělý.
Podle výrazů lovců jsem pochopil že i pro ně to má nějaký význam. "Dobrá. Dávám vám své slovo, že na nikoho z vás nezaútočíme. Co je tedy zač?" Zeptal se nakonec natěšeně. Podíval jsem se na Dereka který asi neví jak by to měl říct. Postoupil jsem si trochu dopředu ale držel jsem si bezpečný odstup. Proměnil jsem se a nechal rozkvést celou louku. Všichni lovci na to ohromeně dívali. "T-Ty máš srst a...a jak to že umíš tohle?" Zeptal se jeden z mladých lovců a rozpřáhl ruce.
Ostatní lovci se už taky stačili jakž takž vzpamatovat. "Myslel jsem, že jste už vyhynuli." Pronesl nakonec ohromeně starší lovec. "Ne, jen se skrýváme." Objasnil jsem a vrátil se k Derekovi a přeměnil se zpátky. "Tak, tady naše práce končí. Doufám že se ještě někdy potkáme Strážce lesa. Mohli bychom si popovídat nad šálkem čaje." Je to zvláštní jak se z lovce najednou stal zvědavý postarší pán. Když odcházeli tak jsem na ně ještě zamával.
Myslím že jsme si získali další přátele. Derek se najednou svalil na zem a já jsem se na něj vystrašeně podíval. "To byli nervy. Už nikdy víc." Řekl se zavřenýma očima a já jsem si oddechl, že se mu nic nestalo. Zbytek smečky už odjížděl domů a tak jsme tu zbyli jen my dva. Lehl jsem si k němu tak, že jsem měl hlavu na jeho břichu a zavřel jsem oči. Začal se mi prohrabovat vlasy a já jen spokojeně mručel.
Byli jsme tam asi ještě hodinu než jsme vstali a Derek mě odvezl domů. Na rozloučenou mě políbil na čelo a ještě mi připomněl, že si pro mě zítra přijede. Zítra je totiž pátek a já budu na víkend u něj. Táta byl rád že to s lovci dopadlo dobře a poslal mě psát úkoly. Ještě než jsem šel spát tak jsem přemýšlel o Derekovi. Je to opravdu dobrý alfa, který chrání svoji smečku. Myslí že bych nemohl mít lepšího a starostlivějšího osudového partnera než je Derek.
Co myslíte? Kdy nabere Stiles tolik odvahy a stvrdí jejich pouto? Klidně napište nějaké své tipy a nebo přání. :)
