Zrovna sedím v autě a jedu domů když uvidím někoho stát před naším starým domem. Zpomalím, když si všimnu, že ta osoba klesá na kolena. Když přijedu ještě blíž, tak tu osobu poznám. Zastavím a potichu se přibližuju. Nemůžu tomu uvěřit. Opravdu je to on. Už na to kašlu. Rozbíhám se a skáču mu na záda. Nejdřív se chtěl bránit drápy ale pak si uvědomil kdo jsem. Objal mě a co nejvíce si mě na sebe natiskl.
Chvíli trvalo než jme se oba dva vzpamatovali. Trochu mě od sebe odtáhl a začal mě celého prohlížet. Taky jsem si ho prohlédl. Měl vousy, vypadal nevyspale a strhaně. Jinak se vůbec nezměnil. Jediná maličkost se nedala přehlédnout. V tomto případě necítit. Byl cítit potem a prachem z asi dlouhé cesty. Během chvíle mě přestal prohlížet a zadíval se mi do očí. Zdálo se, že chce něco říct ale asi ani on nevěděl co.
Usmál jsem se na něj. "Jsem rád že jsi zpátky." Stoupl jsem si na špičky a konečně ho po tak dlouhé době políbil. Jakmile jsem se odtáhl tak jsem byl znovu uvězněn v jeho objetí. "Když mi Scott a Allison řekli, že v jejich domech nikdo nebyl, tak jsem hned jel sem. Vypadá to tu tak opuštěně. Myslel jsem si, že se vám něco stalo." Dal jsem mu pusu do vlasů a začal ho konejšivě hladit po zádech. "Nic se nám nestalo. Přestěhovali jsme se. Určitě se vám tam bude líbit." Trochu se odtáhl a podíval se mi do očí.
Pohladil jsem ho po tváři a dal mu pusu na čelo. "Kde jsou vlastně ostatní?" Zeptal jsem se zvědavě. "Jsou v loftu. Chtěl bys je vidět?" Usmál se na mě ještě víc. "To chci a nejsem jediný. Jen se obává, že se všichni budete muset nejdřív osprchovat." Rozesmál se, vzal mě za ruku a táhl ke svému autu. Podržel mi dveře, když jsem nastupoval, a během chvíle jsme byli na místě.
Ještě než jsme otevřeli dveře tak jsme mohli slyšet vášnivou debatu o tom, kam jsme mohli zmizet. Naznačil jsem Derekovi aby všechno nechal na mě. Rozrazil jsem dveře a tak jsem na sebe upoutal pozornost. "Teď vás musím všechny požádat, aby jste šli do sprchy protože pokud smrdíte jako Derek, tak vás do domu rozhodně nepustím." Vidět jejich výrazy bylo k nezaplacení a já si to náramně užíval.
Když se vzpamatovali, tak se na mě chtěli všichni vrhnout ale zastavil jsem je. "Objímat se budu jenom s tím, kdo se vysprchuje." Během chvíle tu nebyl nikdo až na mě a na Dereka. "To platí i pro mě?" Zeptal se a položil mi ruce na boky. Odkývl jsem mu to a on posmutněl. Dal jsem si pozor na určitou vzdálenost a políbil jsem ho. "Řekl jsem objímat. O polibku nepadlo jediné slovo." Stihli jsme se políbit ještě jednou než se začali vracet kluci.
Derek šel tedy do sprchy a já jsem se s ostatníma začal vítat a objímat je. Všiml jsem si neznámé tváře, která se držela kousek stranou. Přišel jsem k němu blíž a natáhl k němu ruku. "Ty musíš být Theo. Rád tě poznávám. Jsem Stiles ale to už asi víš." Šťastně se na mě usmál a potřásl si se mnou. Koutkem oka jsem viděl Liama, jak se pochechtává. Tázavě jsem se na něj podíval. "Theo se strašně bál, jak na něj budeš reagovat. Skoro až hysterčil." Zakroutil jsem nad tím hlavou.
Po chvíli se k nám přidali i holky se kterýma jsem se taky přivítal. Všichni začali vyzvídat, co jsme celou tu dobu dělali. Nikomu jsem nic neřekl. Když se Scott a Allison ptali na Dianu, tak jsem jim řekl, že se má dobře a že ji brzy uvidí. Přes všechny ty otázky jsem málem nezaznamenal, že je tu už i Derek. Došel jsem k němu a schoval se mu do náruče. Chvíli jsem tak zůstal než jsem se otočil zpátky na smečku. "Je čas se vrátit domů." Všichni se na mě zářivě usmáli.
Posedali jsme si do aut a vyjeli. Já, Derek a Peter jsme jeli jako prví. Navigoval jsem Dereka, kam má jet. Hned jak jsme zastavili u domu, tak se otevřeli dveře a z nich vyběhli Thalia a Noah. Běželi přímo za Derekem. Ten ty dva jen zmateně pozoroval. Když byli u něho, tak ho povalili na zem. "Ty jsi se vrátil!" "Vítej doma!" "Zůstaneš tu s námi, že jo?" Říkali jeden přes druhého. Došel jsem k nim. "Nechejte ho alespoň se postavit." Děti z něho slezli a já mu pomohl znovu na nohy. Děti kolem nás poskakovali a pořád něco vykřikovali.
Derek je chvíli nevěřícně pozoroval a pak se podíval na mě. "Vítej doma, taťko." V očích se mu mihlo poznání. Chytil Thalii a vyzvedl si ji do náruče aby ji mohl pořádně obejmout. Noah ho zatahal za tričko a Derek se na něj podíval. "Já chci taky." Derek se zasmál a vzal si do náruče i jeho. Díval jsem se na ně a brečel...brečel jsem štěstím. Konečně budeme opravdová rodina.
Jakmile jsme vešli do domu tak nastalo velké vítání. Jakmile byl večer, tak všichni odjeli až na Scotta, Allison a Dereka. Já jsem umýval nádobí a Derek šel ukládat prcky. Když jsem měl hotovo tak jsem se na ně šel podívat. Dětí už spaly a Derek se na ně díval. Všiml jsem si, že je trochu smutný. Došel jsem k němu a zezadu ho objal. On se otočil a dal mi pusu na čelo. "Asi by jsme je měli nechat v klidu spát." Řekl a zavřel dveře do jejich pokoje.
Vedl jsem Dereka do naší ložnice. Derek vešel dovnitř a sedl si na postel. Vypadalo to, že je smutný. Přišel jsem blíž a sedl si vedle něho. "Co se děje?" Zeptal jsem se ho a stiskl mu ruku na znak podpory. "Mrzí mě to. Mrzí mě, že jsem tady nebyl a že jsem je nemohl vychovávat s tebou. Chtěl bych to všechno zažít." Podíval se na mě smutně. Já jsem však v jeho očích neviděl jen smutek, viděl jsem tam i malou naději. Naději, že by to zažít ještě mohl.
Chtěl jsem aby to zažil. Chtěl jsem aby jsme oba dva dítě vychovávali společně. Jakmile mi ale došlo, co pro to budeme muset udělat, tak jsem zrudl. Dělal jsem to vlastně jen jednou v životě a hned se mi povedlo mít děti. Neříkám, že se bojím, to vůbec. Už jen když si to představím, tak jsem nadržený. "Promiň, neměl jsem o tom mluvit." Řekne skoro šeptem a vstává z postele. Zakňučím a Derek se na mě zvědavě otočí.
Rukama si tlačím na můj vzrušený rozkrok a prosebně se na něj koukám. Derekovi se na chvíli zablesknou oči rudě než mě povalí na postel a začne ze mě strhávat oblečení. I já se z něho snažím dostat přebytečnou látku. Mám pocit, že vybuchnu pokud se to nestane. Tlumím své steny abychom nikoho nevzbudili. Pokud je tohle sen, tak se nechci probudit.
