Jak jsem předpokládal. Táta už začal trochu vyšilovat a tak jsem mu musel říct, co se stalo. Nebyl z toho vůbec nadšený, že se tu potulují lovci. Dostal jsem dokonce zákaz chození do lesa. Prý je to teď pro mě moc nebezpečný. Problém byl, že jsem hrozně toužil po tom, znovu vidět Dereka. Chtěl jsem vědět, že je v pořádku. Po dvou dnech, kdy jsem byl jak tělo bez duše to táta už nevydržel.
Byl pátek a zrovna jsme večeřeli. Teda, táta večeřel, já jsem si s jídlem jen hrál. "Už toho mám dost. Odvezu tě k Derekovi. Klidně tam můžeš přespat ale hlavně se už vzpamatuj." Nechápavě jsem se na něj podíval. "Řekněme, že nebylo vůbec těžký ho najít. Ve městě je jen jeden chlap jménem Derek. Odvezu tě tam a ty se dej do pořádku." Nadšeně jsem ho objal a šel se převlíct.
Cesta uběhla rychle a teď jsme stáli před dveřmi a táta klepal. Já jsem stál kousek za ním a nervózně si mnul ruce. Otevřeli se dveře a v nich stál Scott. "Šerife? Děje se něco?" Scott se na tátu nervózně usmíval. "Nejsem tu pracovně. Někdo se tu chce jen ujistit že je Derek v pořádku." Scott se na něj jen zmateně díval. "Proč by neměl být v pořádku?" Byl opravdu hodně nervózní a cítil jsem, že jsou nervózní i ostatní.
Stále jsem byl schovaný za tátou a jen poslouchal. Najednou se vedle něj objevil i Derek a Lydie. "To je pravda. Proč bych neměl být v pořádku?" Měl jsem nutkání mu skočit do náruče a zůstat tam. "Vzhledem k tomu, že vás postřelili lovci." Všichni na něj nevěřícně koukali. "Jak jste to zjistil?" Zeptal se přiškrceně Scott. "Já mu to řekl." Řekl jsem tiše zpoza táty. Derek začal pomalu obcházet tátu.
Nejistě jsem se mu díval do očí. "Jsi to ty?" Zeptal se trochu nevěřícně. Na chvíli jsem si nechal zezelenat oči a přikývl. "Kdo tam je?" Zeptal se zvědavě Scott. Derek mu nestihl ani odpovědět protože si táta stoupl tak, aby na mě šlo vidět. "Stilesi?!" Scott se na mě nevěřícně díval. Začal jsem pomale couvat ale zapomněl jsem, že je za mnou Derek. Zády jsem do něj narazil a pak se rychle otočil.
Nezbyla tu žádná úniková cesta. "Klidně si ho tu nechte přes noc. Je to s ním k nevydržení, ale do lesa nesmí." Oznámil táta a šel pryč. "Stilesi, ty víš o nadpřirozených bytostech?" Zeptal se Scott. Asi mu to nedošlo. Lydie mu dala pohlavek a on se na ni ublíženě podíval. "Zkus použít mozek a nebo alespoň svůj nos." Řekla Lydie a protočila očima.
Scott nasál vzduch a zamračil se. "Jde to tu cítit lesem." Oznámil a nechápavě se na nás podíval. On to vážně vůbec nechápe. Trochu jsem mu pomohl a nechal si znovu zezelenat oči a chvíli se na něj dívat. Scottovi se pochopením rozšířili oči. "To jsi byl celou dobu ty?" Nejistě jsem se na něj usmál. Derek mě zezadu objal a položil si hlavu na moje rameno. "Doufám že ti došlo, že už mi neutečeš." Hned jsem celý zrudl a schoval si obličej do dlaní.
Scott a Lydia se začali smát. "Myslím, že bys měl trochu ubrat, Dereku. Ještě bys ho mohl vystrašit." Řekla Lydia jakmile se dosmála. Pomalu jsem si sundal ruce z obličeje a podíval se na Dereka, který měl hlavu stále položenou na mém rameni. Ten se na mě usmál a dal mi malou pusu na tvář. Odtáhl se ode mě a vzal mě za ruku. Znovu jsem zčervenal. Derek se uchechtl a pohladil mě po tváři.
Celkem mě to uklidnilo. "Možná by jsme mohli jít dovnitř a pustit si film." Poznamenal Scott a Lydia mu to odkývala. Nechápavě jsem se na ně díval. Derek si mého pohledu všiml a hned začal vysvětlovat. "O víkendu se vždy sejde celá smečka a buďto něco řešíme anebo se díváme na film. Posilují se tak naše vztahy." To zní celkem rozumně. "A vy teď nic neřešíte? Kdyby jo tak vás nechci rušit." Řekl jsem trochu váhavě.
Všichni se na sebe trochu zvláštně podívali a já znovu nechápal. "Vlastně jsme něco řešili, ale vyřešilo se to samo." Řekl Scott s úsměvem. "A co? Jestli se můžu zeptat?" Byl jsem celkem zvědavej. "Jen jsme pátrali po někom, kdo nám pořád utíkal." Provinile jsem se na všechny podíval. "To je v pořádku. Jsi plachý a my to respektujeme. Kromě Dereka. A teď pojď, představíme tě ostatním." Lydia mě chtěla vzít za ruku ale Derek si mě k sobě přitáhl blíž a začal na ni vrčet.
Scott a Lydia vypadali dost zmateně. Já věděl, co se děje. "To bych nedělal. Jsem jeho osudový partner a dokud se to nestvrdí tak může být, co se týče mě, dost výbušný." Omluvně jsem se na ně usmál. Zdálo se, že to pochopili. Teď jsem musel uklidnit Dereka. Chytil jsem jeho obličej do dlaní a donutil ho tak, se na mě podívat. "Nic se nestalo, klid. Jsem u tebe." Šeptal jsem potichu a on se začal uklidňovat. Nakonec jsem mu dal ještě malou pusu na nos a otočil se zpátky na Scotta a Lydii. "Myslím, že už můžeme jít." Usmál jsem se na ně a podíval se na Dereka který vypadal jako by byl v jiném světě.
Vešli jsme dovnitř a já viděl několik lidí kteří stáli u stolu a o něčem se hádali. "Já říkám, že je nebezpečný a měli bychom se ho zbavit." Derek asi věděl o čem se baví a zamračil se. "A jak by ses ho chtěl zbavit?" Asi se baví o mě. "Zabít ho." Lekl jsem se a schoval se za Dereka. "Nikdo se zabíjet nebude." Řekl Scott a všichni u stolu se na nás konečně otočili.
Cítil jsem, jak je Derek připravený mě chránit i před vlastní smečkou. "A co jinýho s ním chceš dělat. Nevíme, co je zač a jak moc je nebezpečný." Vyštěkl na dospělý chlap. "Nevypadal, že by chtěl někomu ublížit." Promluvil vysoký kluk s kudrnatýma vlasama. "Nikdo mu nic neudělá." Oznámil Scott a přejel všechny přísným pohledem. "A co by se nám mohlo stát? Maximálně by se bránil." Řekne ten dospělák posměšně. "Je to Derekův osudový partner. Ublížíš mu a on tě zabije." Řekla klidně Lydie a ukázala na Dereka.
Nastalo naprosté ticho. "To nemyslíte vážně, že ne?" Řekl ten chlap otráveně. "Zkřivíš mu jedinej vlásek na hlavě a zabiju tě." Odpověděl mu Derek. Ten chlap se k nám začal pomale přibližovat. Když u nás byl už dost blízko tak na něj začal Derek vrčet. "Moc bych se k nim nepřibližoval. I na Lydii vrčel, když to udělala." Oznámil Scott a ten chlap zastavil. "Jak jako k nim?" Všichni se na nás nechápavě dívali.
Něco mi říkalo, že bych se měl ukázat ale raději jsem zůstal schovaný za Derekem. Vždyť ten chlap mě chtěl zabít! Derek na mě otočil hlavu a já věděl, že nemám na vybranou. Opatrně jsem si stoupl vedle Dereka a vyděšeně jsem se na ně díval. Už jsem se chtěl otočit a utéct ale Derek to nějak poznal a chytil mě za ruku. Teď jsem byl nejen vyděšenej, ale i červenej. "Tej je roztomilej." Vyklouzlo blonďaté holce. Zrudl jsem ještě víc a znovu se schoval za Dereka.
