I've fallen in love with the boy I bullied // Harry Styles // Czech Translate

Chapter 10.

Wow, už 10 kapitola. Nějak rychle to utíká :/. No jinak děkuju za názor u předvčerejšího infa a pokusím se teď přidávat části častěji a nějak tím zvednout počet přečtení,vote,comment a i to vytáhnout na lepší místo - s vaší pomocí :)

To by bylo vše užijte si díl.

***

Jsem s Harrym už tři týdny a jsou to ty nejlepší tři týdny v mém životě. Vím, že to zní kýčovitě, ale je to pravda. Já a Harry jsme jediný kdo o našem vztahu ví, jeho mamka nám vždycky říká, že děláme dobrou dvojci, ale ona opravdu nemá tušení. Jediná věc, která mě na našem vztahu trápí je to, že Harry je stále plachý když je kolem mě, někdy to je roztomilé, ale ne vždycky. Tak jako tak, jsem nebyl minulý týden ve škole, protože mám žaludek jak na vodě, ale přesto jsem stále hladová. Je to tak frustrující! Bylo 9:00am a já byla sama v Harryho domě, a nic nedělala. Slyšela jsem zapraskání, a když jsem se podívala za sebe někdo přišel domu.

"Ahoj zlato" řekl hlubokým hlasem.

Viděla jsem hlavu plnou kudrlinek a usmála se, je tak roztomilý.

"Proč nejsi ve škole?" zeptala jsem se.

"Rozhodl jsem se odejít trochu dřív" ušklíbl se.

"Škola začala teprv před půl hodinou" zasmála jsem se.

"Já vím, ale chci se o tobě postarat. Jak se cítíš?" zeptal se sladce.

"Fajn vlastně, mam docela hlad" zakňučela jsem.

"Chceš udělat palačinky?" zeptal se.

"Jsi ten nejlepší přítel" zašeptala jsem dost potichu aby mě neslyšel.

Následovala jsem ho do kuchyně a sledovala, jak hledá suroviny, on je tak roztomilý když vaří. Sklonil se aby si vzal prkýnko ze skříně a já ho hravě plácla po zadku snažící se ho přimět červenat.

"Promiň, nemohla jsem si pomoc" ušklíbla jsem se.

"Já opravdu nevím, jak reagovat"  zasmál se.

"Práve si to udělal" zazubila jsem se.

Věnoval mi legrační pohled a pak se vrátil k vaření.

"Rachel musím ti něco říc" zamumlal Harry.

"Ano?" zeptala jsem se.

Nemohal jsem si pomoc, ale cítila jsem strach, co mi bude chtít říc? Prosím, něco dobrého. Upřímně jsem nevěděla co bude chtít dál říc.

"Přijali mě na právnickou fakultu, v Londýně" zamumlal.

"Právnická škola?" zadusila jsem se.

"Jo, chtěl jsem ti to říc dřív, ale nevěděl jsem jak" řekl rozpačitě.

"Harry, jsem šťastná za tebe" zamumlala jsem.

"Opravdu? Ale co my dva? Myslel jsem, že nepůjdu, protože nechci od tebe odejít" poslední část zašeptal.

"Harry, nemůžeš zůstat tady. Musíš dělat to co chceš dělat a já tě nemůžu zastavit" řekla jsem.

"Nemůžeš jít se mnou?" zeptal se.

"Já nevím, London neni nic pro mě" zamumlala jsem.

"Vím, že jsme jen pár týdnů, ale já tě nechci opustit" zašeptal.

"Budeš muset" zamumlala jsem.

Jen si povzdechl a pokračoval v dělání palačinek. Jakmile skončil podal mi je a já jen zamumlala 'děkuju'. Nechci aod něj být daleko, nikdy. Co se stane se mnou, když odejde? Budu se muset vrátit ke své rodině? Anne si stále myslí, že jsou na dovolené. Ale nejdůležitější je co se stane s námi? Budeme se muset rozejít? Neexistuje žádný způsob, abych ho to nechala udělat.

„I could apply for whatever school or college thing that you’re going to“ I mumbled. (Moc se omlouvám, že tato věta neni v češtině, ale s kámoškou jsme nad tim strávili asi hodinu a stejně jsme to nedali do hromady. Autorka tu větu trochu zkomolila a bylo tam vážně vela chyb. Je to ve smyslu - že Rachel chce na tu školu taky)

"Opravdu? Ale Rachel víš jak je těžké se na tu školu dostat?" zeptal se zmateně.

"Budu tvrdě pracovat, udělám cokoliv. Jen chci být s tebou" zamumlala jsem.

"Jsi úžasná" řekl zatímco se o mě opíral a dal mi pusu na čelo.

"Já vím" žertovala jsem.

Harry se o mě pozbytek dne staral, cítila jsem se s ním tak v bezpečí. Jak dlouho udržim ještě zvracení? Bože ....

***

Omlouvám se za chyby a za tu větu, ale autorka si něco asi fetla než šla psát!