Milovat znamená promíjet (Dramione FF, AK 2020)

28.

„No a máš snad vymyšlené něco lepšího, co máme teď udělat, než zmizet? Je jich víc, nemáme šanci a navíc, čím pozdějc se vrátíme, tím větší z toho budeme mít problém. Vsadím se, že nás už teď hledají." oponoval Draco proti jejich společnému prvotnímu plánu, že se pokusí udělat přesně to, co sám nechtěl – zaútočil.

„Nemám, ale podívej – jen několik omračovacích kleteb, máme výhodu co se týče momentu překvapení. Navíc o nás, pokud se teda trochu ztišíme, nebudou ani vědět a my budeme moct přivést všechny na Malfoy Manor. Bum, výhra, tečka. Třeba nás začnou jednou brát vážně." zakroutil hlavou Blaise a Draco zatnul zuby – tohle by byl logický postup, tak rád by s ním souhlasil, ale nemohl.

Hermiona se natiskla na stěnu za rohem, tak, aby ji neviděli, a poslouchala – vlastně ani nevěděla proč to neřekla ostatním, ale přesto dál mlčela. Byla zvědavá, už od přírody, a tak jenom poslouchala.

„Proč ne, Draco? Je tam celý Zlatý trio. Jindy bys to odsouhlasil úplně okamžitě..." rozhodil rukama čokoládový čaroděj a Hermioně konečně došlo, o čem to mluví, protože začátek toho rozhovoru neslyšela.

„Prostě ne. Půjdeme pryč." zakroutil hlavou Draco a Hermiona vykulila oči – což byla její běžná reakce, když ji něco překvapilo. A tohle ji prostě šokovalo – kde se to v Dracovi bralo? Nebo to byla past a další z jejich komplikovaných zákeřných plánů, které si neodpustili ani na Štědrý den.

„Ale..." chtěla něco namítnout prozměnu Pansy, která se do jejich diskuze, potažmo hádky, ještě nevložila, ale blonďák ji zarazil mávnutím ruky, takže pouze protočila oči a založila si ruce v bok, čekajíc na to, co teda udělá.

Draco totiž vytáhl z kapsy přenášedlo.

A v tu chvíli se zarazila i Hermiona – tohle byla přece její příležitost napravit svoji včerejší chybu, kdy jí právě on jedno z pouhých dvou, které jí bylo svěřeno a které Fénixův řád vlastnil, odcizil. Kdyby ho získala zpátky...

Dál už však nepřemýšlela. Udělala několik rychlých kroků, vystoupila zpoza rohu a namířila na Draca hůlkou – to všechno se stalo v průběhu několika krátkých sekund, na jejichž konci stála před nimi a mířila na ně hůlkou, s neproniknutelným výrazem, u kterého se tak snažila, aby byl dokonalý a její emoce nešly poznat.

Měla výhodu. Moment překvapení.