The Factory

Čaj, Sms a slzy

  Seděla jsem a soustředila se jen na hučení rychlovarné konvice. Prsty jsem klepala o stůl. Byla jsem nervózní. Věděla jsem, že někde blízko zemřel člověk a snad jeho vrah, nebo osoba, která o jeho smrti ví, a chce ji zamaskovat, je stále někde v okolí.  Sakra! Bouchla jsem do stolu a prudce vstala. Proč někdo nechtěl, abych to věděla!? Každopádně se mu to ale nepovedlo, co udělá až se dozví, že to utajit nedokázal?

  Popošla jsem ke konvici a zalila jsem si čaj. Černý čaj. Tak černý jako moje myšlenky a činy vraha. Proč pořád používám tohle slovo? Přijde mi jakobych byla uvnitř přesvědčená, že došlo k vraždě. Ale ono tomu tak přece vůbec nemuselo být! Ale z jakého důvodu by pak někdo psal ten dopis?

  Usrkla jsem si čaje a zaklela jsem. Byl horký a já si popálila jazyk. Ale to bylo v tuto chvíli to nejmenší, co mě trápilo. Chytla jsem hrnek s čajem za ucho, vytáhla ze skřínky balíček kakaových sušenek a pomalým krokem, abych nevylila vrchovatě zalitý čaj, jsem se doplížila k mému pokoji. Nohou jsem si otevřela dveře, a byla jsem vděčná, že zůstaly ráno pootevřené a já nemusela pokládat hrnek nebo sušenky na zem.

  Položila jsem své občerstvení na noční stolek a ze zásuvky jsem vytáhla deník s propiskou a zachumlala se do měkkých peřin. Na chvíli jsem se zaradovala a vrátil se ke mně pocit z dětství, kdy jsem nemusela do školy, protože mi nebylo dobře a místo toho jsem se válela a odpočívala. Jenže pak se vrátilo uvědomění, co se kolem mě děje a krásný pocit se rychle rozplynul.

  Otevřela jsem deník na stránce, kde jsem skončila a uvědomila jsem jsi, že už jsem dlouho nic nepsala. Tak si to alespoň vynahradím. Ale čím víc jsem chtěla něco napsat, tím míň jsem dostávala nápady na logicky formulované věty.

  Už po několikáté jsem obtahovala datum. A nápady jak začít, se mi pomalu začaly vypařovat před očima. Nebyla jsem schopná udělat ani čárku. Nechápala jsem to. Já, která vždycky dokázala psát do poslední chvilky, co to jen bylo možné. Najednou prázdno. Prázdno v hlavě, prázdno v deníku. Vzdychla jsem si a silou deník zaklapla a vrátila do šuplíku. Přikryla jsem se peřinou až po bradu a zavřela oči.

  Cink!! Skoro jsem usínala, když mě najednou probral zvuk. V rozespání jsem chvíli přemýšlela, co to vlastně mohlo být, ale pak jsem si uvědomila, že mi zřejmě přišla SMS zpráva. Líně jsem se převalila na posteli a ospale nahmatala mobil. Naťukala jsem heslo a otevřela zprávu.

  Najendou jsem ztuhla, jakoby mi někdo vytrhnul srdce. Zabolelo mě u něj. Polkla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Několikrát jsem si zprávu přečetla, ale stála jsem ji nemohla uvěřit. Zavřela jsem oči a plácla sebou na polštář. Tohle se snad může stát jenom mně!

 Ležela jsem a brečela. Slzy mi tekly po tvářích a hromadily se na polštáři. Bylo mi to jedno. Ať je ten polštář třeba rozmočenej. Nikdy! Nikdy nic nemůže být horší než je tohle. Popadala mě zimnice a já se klepala stále víc. Před očima jsem viděla ty tři slova, která pro mě momentálně znamenají konec světa. Patrick má holku. PATRICK MÁ HOLKU! To se nemělo stát. Naposled jsem si utřela slzy a pak jsem nejspíš usnula.

Elis 

  Možná jsem jí to neměla psát. Ale přesvědčení, že to tak bude lepší ve mně vyhrálo. Mobil jsem pevně svírala v ruce a čekala jsem na odpolední výuku. Myslela jsem, že mi Lotty odepíše nebo spíš zavolá, ale asi jí není dobře a možná spí. Hlavně už ji nebudu dál rušit.

  Jen doufám, že ji ta zpráva tolik nezaskočila. Stejně mi přišlo, že se jí jen tak líbil. Možná i proto, aby vůbec někoho měla v žebříčku kluků, kteří nejsou k zahození. Ale určitě to nebyla taková láska.

  Při tomto uvažování jsem sledovala, partičku několika známých lidí. Mimo dvou kluků tam stál Lottin Patrick, který držel za ruku tu svou holku. Dlouho jsem s tím bojovala, ale nakonec jsem musela uznat, že byla vážně pěkná, ale ubezpečila jsem se tím, že krása neznamená všechno a Lotty je jistě hodnotnější člověk než tahle krasavice. A koneckonců Lotty, kdyby se trošku upravila a začala se lépe oblíkat, možná by byla ještě hezčí. Budu jí s tím muset pomoct, jsem přece dobrá kamarádka.

  Koukla jsem na hodinky. Byl akorát čas se vydat na hodinu. Nesnáším odpolední výuku. Nevím k čemu je, když při ní stejně všichni usínaj. Hodila jsem si na rameno tašku a nacvičenou chůzí jsem se rozešla kolem té partičky.

"Hej, ty...!" zakřičel na mě někdo a já se otočila.

"Jmenuju si Elis!" odsekla jsem jednomu z Patrickových kamarádů. Když na mě chce pokřikovat, ať si aspoň zjistí moje jméno.

"Elis, tady Dan by tě rád pozval na ples!" řekl Patrick a kývnul hlavou směrem ke klukovi po jeho pravici. Zadívala jsem se na něj a musím uznat, že byl docela pěknej. Vytáhla jsem z tašky papírek a naškrábala telefoní číslo.

" Na, jestli to není sranda, tak tady je moje číslo, teď musím letět na hodinu, omluvte mě!" pověděla jsem sebevědomě a usmála jsem se na ně. Potom jsem se rozběhla směrem do budovy školy. Cítila jsem na sobě jejich pohled, ale ani mě nenapadlo se otočit a stát se stejným čumilem jako oni!

Lotty

 "Lotty! Ty jsi doma?"Probudila mě ze spánku Mary

"Jo!" špitla jsem unaveným hlasem a posadila se na posteli. Musela jsem mít dost červené oči, protože jsem viděla, jak se tetě na chvíli objevil na tváři výraz údivu.

"Mary.." začala jsem. "Musím ti něco říct." pokračovala jsem odhodlaně se jí konečně s něčím svěřit. Spatřila jsem v jejích očích jiskru, možná si myslela, že jsem ji konečně začala brát jako mámu. Ale obě víme, že tomu tak nikdy nebude. Mámu jsem sice nepoznala, ale tatínek mi ji dokonale nahrazoval. Elis má na to sice jiný názor, ale nemusíme se přeci schodnout úplně ve všem.

"Tak co jsi mi chtěla říct, Lotty?" zeptala se teta jemným hlasem a mně došlo, že jsem se asi zabrala do svých myšlenkových pochodů na dlouho. Ale horší bylo, že jsem se to svěřování během toho rozmyslela.

"Ehm... Mary, promiň asi blouznim. Bolí mě hlava, víš." snažila jsem se vzít zpět, co jsem před chvílí řekla. Viděla jsem, jak zklamaně kývla a nechala mě o samotě.

  Ačkoli mě zakručelo v břiše, nebylo mi natolik dobře, abych se dokázala zvednout a jít se najíst. Aspoň se napiju pomyslela jsem, ale čaj, který zůstal na tom samém místě, vychladl, že jsem jeho pití raději zavrhla a rozhodla se zůstat žíznivá. Ponořila jsem se zpět do myšlenek a po chvíli už se mi o nich mohlo jen zdát.

----

V první řadě se omlouvám, že píšu tak pozdě. Měla jsem teď takovou krizi nechuti :D Ale teď si to naplánuji a doufám, že budu psát pravidelně oba moje příběhy i Knihu recenzí. Taky se omlouvám za chyby, které v příběhu jsou. Víte, ve škole diktáty a cvičení mám bez chyby, jenže tady jsem asi tak zabraná do děje, že si sotva všimnu nějaké chyby :D Ale slibuju, že se budu víc snažit :)!

Mám vás moc ráda, za všechny vaše votes, komentáře a podporu <3

Vaše a jen vaše Ignis Spei..