The Factory

Závěje, polévka a zásadní rozhodnutí

Zůstala jsem ležet jako omráčená. Zespoda mě byla obrovská zima a zároveň jsem všude po těle cítila řezavou bolest z toho, jak jsem prolézala oknem. Však malý kousek ve mně si nevšímal bolesti a zimy, ale naopak se potichu radoval, že jsem se dokázala dostat ven z té budovy nepřízně, která se na mě jistě šklebí přibližně metr od mého unaveného těla.

Ale únava neúnava, ležet tady nemůžu. Opřela jsem se o loket, ale ten se propadl ještě níž do závěje. Musela jsem teda zabrat nohama. Našla jsem si nejzmzlejší místo ve sněhu a zapřela se o něj pravou nohou. Ruce se mi podařilo vytáhnout a o pár chvil později, jsem už stála na vlastních nohou, ve kterých jsem ale necítila žádnou sílu. Mířila jsem k domovu a cestou se mi několikrát podlomili nohy, jednou jsem dokonce skončila na zemi a odřela si koleno, jakoby toho nebylo málo.

Kolem mě byla tma, polila mě hrůza, že Mary a Lucy budou spát a já budu muset bůhví kolik hodin zůstat tady venku. Když jsem stála před našimi vchodovými dveřmi, zabouchala jsem a doufala, že budu mít to štěstí a některá z nich mě uslyší. Smůly už jsem přece měla dost.

Dlouho, ani po třetím zabouchání, se nic nedělo. Už jsem to chtěla vzdát a prostě odejít někam do většího tepla, kde by sa dala přečkat noc. Ale najednou se rozsvítilo okýnko na dvěřích a uvnitř mě se zableskla malá naděje. Slyšela jsem rachocení klíče a poté se v lehce pootevřených dveřích objevili Maryiny smutné, ustarané oči.

„Lotty." vykřikla, když mě viděla. Otevřela dveře dokořán a láskyplně mě objala. I já jsem ji samou radostí stiskla jak nejvíc to šlo, a společně jsme zacouvali dovnitř.

„Můj bože, kde jsi byla?" vyvalila Mary oči, když si všimla, jak jsem pořezaná. I já jsem si jeden po druhém prohlídla a docela jsem se podivila, že je nemám tak hluboké, jak jsem čekala. Aspoň v tomhle při mně stálo štěstí.

„Na to jsi pojď radši sednout." prohlásila jsem, už s úsměvem v tváři, tady doma ze mě všechen strach spadl.

„Dobře, jen ti udělám teplý čaj a něco k jídlu."

Já jsem si zatím vytáhla ze skříně teplou deku a zabalila jsem se na sedačku. Napadlo mě, že bych si asi měla jít umýt a ošetřit ty rány, alek tomu jsem se už prostě nedokázala přemluvit.

„Co si dáš k jídlu?" zeptala se teta potichu. Zřejmě ji došlo, že Lucy stále ještě spí.

„Nezbyla ti polívka z oběda?" odpověděla jsem. „A jestli ne, tak stačí chleba se sýrem."

„A víš, že zbyla?" slyšela jsem v jejím hlase úsměv. A já jsem se smála taky.

Ani ne po třech minutkách už jsem před sebou měla talíř plný výborné a teplé zelňačky. Teta si sedla naproti mně do křesla a už trochu vážněji začala:

„Tak kde jsi byla?"

„Jak jsem šla vyhodit ty odpadky, zabloudila jsem díky své zvědavosti k továrně. Vešla jsem dovnitř a neuvěříš, co se pak dělo." líčila jsem mezi jednotlivými lžícemi té výborné polívky.

Potom jsem Mary všechno dopodrobna popsala, celou dobu mě sledovala s vyděšeným výrazem. Občas pootevřela pusu, vyvalila oči, zhluboka se nadechla nebo si zakryla obličej dlaněmi.

„...A potom jsem se jen tak tak dostala k našim dveřím, a byla jsem vážně šťastnám, že jsi mi otevřela." ukončila jsem svoje dechberoucí vyprávění a divila jsem se sama sobě, že jsem po něm docela v klidu.

„Ach, holčičko moje,"vzdychala teta. „ jsem vážně ráda, že ses odtamtud dokázala dostat ven, celkem bez následků. Ale... už tam prosímtě nelez! Sama vidíš, jak je to tam nebezpečné!"

„Neboj, slibuju, že sama už tam nikdy nepůjdu!" pravdivě jsem odpověděla a vysoukala jsem se z pod deky. „A teď pojď spát. A ještě jednou děkuju za otěvření." usmála jsem se, ale sotva jsem držela víčka nahoře.

„Půjdeš zítra normálně do školy?"zeptala se se vším opatrností.

Po krátkém rozmýšlení jsem přikývla. Chtěla jsem vidět Elis a Patricka, a navíc nechci moc zameškávat.

„Vážně?" ujistila se teta. A já přikývla.

„Tak si ještě ošetři ty rány." upozornila mě a já se musela přiznat, že bych na to bez ní zapomněla.

Dokulhala jsem se do koupelny a zavřela za sebou dveře. Svlékla jsem si špinavé oblečení a vlezla si do vany. Pustila jsem na sebe horkou sprchu, ale za chvíli jsem ji rychle vypla. Rány mě strašně zapálily a mně nezbývalo nic jiného než použít modrý kohoutek.

I studená voda mě pálila, ale už méně než předtím. Sledovala jsem, jak mi z ran odtéká zaschlá, ale i čerstvá krev. Když bylo všechno vypláchnuté, vylezla jsem z vany a z poličky vyndala desinfekci. Rány jsem si ošetřila jen pomocí jí, nikdy jsem jich ještě tolik neměla, takže jsem netušila, zda je potřeba něco víc než jen voda a desinfekce.

Ještě jsem udělala nějkaou tu hygienu a potom jsem se doplazila do pokoje. Než jsem zalezla do postele, došla jsem si k oknu a věnovala jsem továrně jeden zlý pohled. A při vzpomínce na to, co se dělo před několika minutama mě přeběhl mráz po zádech. Díky bohu, že to skončilo tak jak to skončilo. Mohla jsem dopadnout ještě hůř. Teď aspoň strávím část noci doma v teple a bezpečí.

Zachumlala jsem se do peřiny a zhasla světlo. Oči jsem ale ještě nezavírala. Tiše jsem zírala do tmy a uvědomovala jsem si, čeho jsem vlastně byla svědkem. Nikdy, ale opravdu nikdy jsem nevěřila na nadpřirozené jevy. A teď jsem je měla přímo na dlani. Na vlastní oči jsem viděla něco tak nenormálního, tak děsivého a neuvěřitelného. Ani si nejsem jistá, jestli mě tu bláznivou historku zítra uvěří i Elis.

Přede mnou ale nebyla jen jedna otázka. Ta hlavní zněla: Co s továrnou? Nejsou dělnící, a získat je by dalo moc práce. A jelikož se mi blíží maturita, nemůžu se tímhle prostě příliš zaobírat. Jednodušše továrnu zavřu. Stejně už akorát prodělávala, tak na co ji budu udržovat. Tatínek by to jistě udělal stejně. Ano, hned zítra zajdu... hm.. někam a odhlásím továrnu z rejstříku firem. To místo zjistím zítra ve škole, učitelé se tváři, že všechno vědí, tak pro ně tahle maličkost snad nebude problém.

Minuty ubíhaly, ale já už je nevnímala. Myšlenky se změnily ve sny a já jsem už oddychovala na měkkém polštáři...

Po opravdu dlouhé době nová kapitola :/ Omlouvám se všem, že to tak dlouho trvalo a navíc se nestalo nic moc převratného. Nemohla jsem se poslední měsíc dokopat k psaní, tak snad to teď bude lepší :)

A jinak .. jak se vám to líbí? Máte někdo odhad jak to bude pokračovat? Zavře Lotty továrnu? Můžu vám prozradit jen jedno.. tohle určitě není konec :)

Vaše a jen vaše Ignis Spei