Blue mind (Mischievous 1) •Loki cz ff•

Kap. 2 - Stuttgart

Stuttgart

SHIELD

,,Něco máme. Shoda šedesát sedm procent," řekl jeden agent a přerušil tak Coulsonův monolog ke Kapitánovi. ,,Moment. Sedmdesát děvět procent," dodal a tím tak upoutal Furyho pozornost. Podíval se na obrazovky, aby to zkontroloval.

,,Místo?" zeptal se Coulson agenta.

,,Stuttgart v Německu, Koënig strasse 28. Ani se moc neschovává."

,,Kapitáne," oslovil Steva Fury a ten se na něj s očekáváním zadíval. ,,je váš."

Tess pov

Hráli Franze Schuberta. No. 13 v A Minor. Nádhera.

Zrovna jsem se bavila s nějakým investorem, když jsem najednou uslyšela křik. Otočila jsem se a podívala se směrem, odkud se šířila ta panika. Lidé byli úplně mimo. Ze začátku jsem to nechápala. A pak jsem ho uviděla. Byl bledý, měl uhlově černé vlasy a na sobě docela luxusní oblek. Zrovna odtáhl Heindricha Schäfera, jednoho z našich akcionářů, ke stolu ozdobeném býčí hlavou, který najednou působil spíš jako obětní stůl, a s lehkostí ho na něj hodil. Podívala jsem se po ochrance, ale v tom davu po nich nebylo ani slechu. Heindrich se zmítal na stole, snažil se uniknout. Ten muž vytáhl ze svého kabátu takovou divnou věc. Nikdy jsme nic takového neviděla a netušila jsem, k čemu to je. Pak mu to ale zabodl do oka. Zděšeně jsem vykřikla a přidala jsem se tak k ostatním, kteří se dívali stejně zděšeně jako já. Někdo dokonce i omdlel. Pak se ale pár lidí odhodlalo k útěku a strhli tak doslova lavinu. Všichni se začali cpát k východu. Zaslechla jsem i své jméno ale nemohla jsem se hnout.

Fascinovaně jsem na něj hleděla, když se rozhlížel kolem sebe, jak se všichni snažili co nejrychleji dostat ven. Vypadal potěšeně, jako by se mu líbilo, že všude způsobuje chaos a hrůzu.

Někdo mnou zatřásl. Otočila jsem se a uviděla svého bratra. Mračil se.

,,Jsi v pořádku? Byla jsi jako v transu." Zatáhl mě za ruku. ,,Pojď radši půjdeme." Přikývla jsem a ještě jednou pohlédla na toho muže. Usmíval se a mě najednou naprosto nesmyslně napadlo, že bych ten úsměv ještě někdy chtěla vidět.

Collin mě chytl za ruku a vyšli jsme co nejrychleji ven. Všichni se snažili utéct. My s bratrem jsme ale zabočili hned do leva, kde parkovalo naše auto. V běhu jsem se rychle jsem se otočila a viděla toho muže, jak sestupuje ze schodů a na jeho těle se pomalu objevuje zlaté brnění a na jeho hlava přilba s rohy. Vymněnili si s bratrem vyděšené pohledy. Najednou jsme uslyšeli houkání policejního auta. S úlevou jsme se zastavili, a čekali, až ho zatknou. On ale čekal, dokud nebylo policejní auto pár desítek metrů od něj a zvedl tu hůl, nebo ted už spíš žezlo, a namířil ji na jedoucí auto. Modře se zablesklo a já bez dechu sledovala, jak se policejní auto převrátilo na střechu. On pokračoval dál, jako by se nic nestalo.

Dost lidí chtělo utéct, stejně jako my, ale nebyli tak rychlí. Hůl v jeho rukou modře zazářila a najednou byl na dvou místech zároven. Pak na třech. Jeho další kopie se objevovaly okolo davu lidí, kteří stály před muzeem. začal mluvit, a jeho hlas se rozléhal až k nám.

,,Poklekněte přede mnou," řekl. Oběvilo se ještě několik dalších kopií. Nemohla jsem uvěřit svým očím.

,,I said," řekl zvýšeným hlasem a uhodil žezlem o zem, až se modře zablesklo. Nemohla jsem vyhnat z hlavy myšlenku na to, že mi ta modrá je povědomá. Byli jsme už jen pár kroků od auta. ,,kneel!" zakřičel a já zakopla. Upadla jsem a skončila na kolenou.

Collin mi pomohl se zvednout a vytáhl klíčky od auta. Odemknul ho dálkovým ovládáním a já rychle naskočila na místo spolujezdce, on mezitím obešel auto, nastoupil a nastartoval. Už jsme odjížděli a já se ohlédla. Všichni po jeho slovech padli na kolena.