Blue mind (Mischievous 1) •Loki cz ff•

Kap.18 - ,,Zavři oči."

,,Close your eyes."

Loki

Zamračil se na ni. Nechápal to. Od rána se chovala divně. Nebyla naštvaná, ani vystrašená. Byla spíš... nervózní. Ale z čeho? pomyslel si a vstal z gauče. Ač si to nechtěl přiznat, líbilo se mu to. Byl rád, že se probudil a uviděl ji, jak se k němu tiskne.

Původně ji chtěl probudit ale pak si uvědomil, že na sobě má jen tílko a kalhotky. Usmál se. Už dlouho nic neměl s žádnou ženou; vlastně od té doby, co byla Amora vyhnána z Asgardu. A Tess ho přitahovala... Po pravdě řečeno ani on sám si nebyl jistý, jestli tu nabídku společné sprchy nemyslel vážně nebo si to opravdu přál.

Teď už se Tess bohužel oblékla ale Lokiho velice pobavilo sledovat změnu jejího výrazu obličeje, když jí po probuzení došlo co má, nebo spíš nemá, na sobě.

Vydal se do kuchyně, zjistit konečně příčinu těch podivných pohledů, co po něm v jednom kuse vrhala. Navíc, od rána na něj nepromluvila, což by mu až tak nemuselo vadit ale to tiché "díky", co mu ráno řekla, mu nestačilo.

Tess zrovna vyndávala tousty, když tam přišel. Postavil se vedle ní a nalil si tu chabou mingarďanskou náhražku čaje. Už si chtěl sednout, když po něm znovu vrhla ten pohled. Prudce postavil hrnek na stůl, až se z něj trocha čaje vylila.

,,Co mají ty pohledy znamenat?" zeptal se nevraživě. Tess sklopila pohled.

,,Nic," špitla a vložila další chleba do toustovače. Loki si rozčileně odfrkl. Uhodil dlaní do stolu a přitlačil Tess zády k pultu. Sklonil hlavu, tak aby se jí mohl dívat do očí. Až teď si opravdu uvědomil, jak je oproti němu malá. Položil ruce na pult s uvěznil ji tak mezi svými pažemi.

,,Podívej se mi do očí," zasyčel. Tess se trhavě nadechla a když už si myslel, že ho neposlechne, zvedla k němu zrak a pohlédla mu do očí.

,,Dobrá," promluvil už klidnějším tónem, ,,a teď mi řekni, co se děje."

Tess pov

Dýchala jsem zrychleně a srdce mi bilo tak, že jsem se divila, že ho neslyší. Co mu mám říct? Že by pravdu? odpověděla jsem sama sobě.

Řekla bych mu to ráda ale bála jsem se, aby mi neublížil. Instinktivně jsem se dotkla boku, na místě, kde byl obtisk Lokiho dlaně.

Periferním viděním zachytil můj pohyb a pohlédl tam. Povzdechl si. Asi si uvědomil, čeho se bojím. Přikryl svou dlaní tu mou a konejšivě se na mě usmál.

,,Neboj, neublížím ti."

V duchu jsem si oddychla ale i tak jsem pečlivě volila slova. Nemyslela jsem si, že se mu bude líbit, že jsem se mu hrabala ve vzpomínkám. I když to nebyla moje chyba.

,,Včera v noci. Probudila jsem se a ty- vypadal jsi špatně. Bylo to jako by jsi měl noční můru. Já- já," zakoktala jsem se. Až teď jsem si uvědomila jeho poslední varování. Nedotýkej se mě. Sklonila jsem pohled. ,,Dotkla jsem se tvého obličeje a pak... jsem byla jinde."

Zamračil se. ,,Kde?"

,,Opravdu jsem za to nemohla," začala jsem se omlouvat, ,,nechtěla jsem-"

,,Kde jsi byla," zeptal se rozčileně. Pomalu jsem se mu podívala do očí.

,,Ve tvých vzpomínkách."

Ohromeně na mě zíral.

,,Ukaž mi to," vypravil ze sebe po chvíli.

,,Cože?"

,,Ukaž mi to," zopakoval.

,,Jak?" zeptala jsem se nechápavě. Usmál se.

,,Zavři oči." Poslechla jsem. Cítila jsem, jak vzal mé ruce do svých a položil si je na tváře.

,,Co to děláš?" Byla jsem z toho nervózní.

,,Předpokládám že další z tvých darů. Dobrá a teď si to představ. Představ si tu vzpomínku a zkus ji promítnout do mé hlavy."

Okamžitě jsem si představila tu síň a Lokiho hádajícího se s Odinem. Přehrávala si tu vzpomínku ve své mysli. Uslyšela jsem Lokiho syknutí, když se mi podařilo ji vložit do jeho hlavy. Pak jsem došla i k té druhé.

Netušila jsem, jak dlouho to trvalo ale když jsem skončila, byla jsem vyčerpaná. A asi jsem nebyla sama. Cítila jsem, jak se Loki pod mýma rukama chvěje.

Otevřela jsem oči a chtěla z něj sundat dlaně ale zastavil mě. Pak na mě už podruhé ten den ohromeně pohlédl. Položil své dlaně na mé a přitiskl je na svou tvář. Bylo to podivné. Včera jsem ho nenáviděla. Dnes v noci mi pomohl a nevysmíval se mi. A teď... teď jsem si začala říkat, že přece jen stojím na správné straně.

Collin's Caine pov

Přelétl jsem pohledem radu a povzdechl si. Ti hlupáci tu už klevetili hodiny a i přes to nebyli schopni najít řešení. A nejvíc mě štvalo to, že i přes to, že v názvu firmy stojí mé jméno, nemůžu tu hloupou schůzi ukončit.

Z účtu firmy se ale ztrácely statisíce dolarů a věděl jsem, že jestli to takhle půjde dál, do roka zbankrotujeme. Naše-moje- pracně vybudovaná firma se rozpadala na kousky.

Dal bych ruku do ohně za to, že krade právě někdo z rady ale ani jako výkonný ředitel nemám tu moc je všechny prostě vyhodit a dosadit na jejich místa své vlastní loajální lidi. Bohužel, tihle tu byli už když byl můj otec výkonným ředitelem a za těch pár měsíců po jejich smrti než jsem stihl převzít zodpovědnost za firmu, si tu vybudovali neotřesitelnou pozici.

Únik peněz ale nebyl můj jediný problém.

Od Stuttgartu jsem si dělal starosti i o Tess. Tedy ne že bych si od vraždy jejich rodičů o ni nedělal starosti ale teď to bylo... divné. Dřív mi říkala vše. Poznal jsem, že něco není v pořádku a chovala se nezvykle. A navíc už mi dva dny nezavolala a já z toho začínal být nervózní. Mohl jsem jen doufat, že je v pořádku. Netušil jsem, co bych dělal, když bych ztratil i ji.

Tahle kapitola je tak trochu o ničem. Ale příště už snad bude nějaká akce ;-) Co říkáte na Collina? Říkala jsem si, že se tu zatím moc neobjevil, tak jsem s tím musela něco udělat.

A co myslíte, že je lepší? Mám psát spíš pov nebo z pohledu třetí osoby? Popravdě, jak to pořád střídám, tak v tom začínám mít zmatek... :-D

Btw moc vám děkuju za komentáře a votes. Je to milé a opravdu to moc moc potěší :-*

-Dante

P.S.: Vážně nemám ani ponětí jak to ve firmách funguje :-D, takže jen tak hádám a upravuju tak, aby se mi to hodilo XD