Blue mind (Mischievous 1) •Loki cz ff•

Kap.11- Spojenec 1/2

Ally 1/2

,,Štěnice už jsou pryč," zamumlala jsem, když jsme vycházeli po schodech do druhého parta, kde jsem měli náš pokoj. 13. Lokiho to moc pobavilo a ještě větší radost měl z toho, že měl pravdu. ,,To je vážně útěcha," pokračovala jsem v brblání a radši ani nevěnovala pozornost Lokimu, který se na mě celou dobu culil jako blázen.

Dost jsem si ale oddechla, když jsme dorazili k našemu pokoji a nic nesmrdělo. Vypadalo to, že se ten zápach držel jen v přízemí. Jo, máme vážně kliku. Odemkla jsme pokoj a následována Lokim vešla dovnitř. Byl to jednoduchý pokoj s postelí u okna a jen jedněmi dveřmi vedoucími do nefungující koupelny.

,,Tak co, spokojená?" zeptal se Loki sarkasticky.

,,Jo. Mě se tady líbí," odpověděla jsem stejným tónem. Zamračil se. ,,Co? Tobě se tady snad nelíbí? Ty jsi to přijal a nechal jsi ji věřit, že spolu chodíme." Loki pokrčil rameny.

,,Alespoň tu bude trochu zábavy." Zvedla jsem obočí.

,,Jako vážně? To je všechno o co ti jde? Trochu zábavy?" Dělal že přemýšlí.

,,Asi ano," řekl a ušklíbl se.

,,Tak sis měl koupit šlapku," zamumlala jsem a prohlížela si pozorněji pokoj. Nevšímala jsem si Lokiho, který mě pozoroval se zvednutým obočím. No a co, že mě slyšel. K čertu s tím.

...

,,Mám hlad," oznámil mi po chvíli mlčení. Pro tentokrát jsem mu neodporovala a přikývla jsem.

,,Tak dobře. Ale rychle. Kdo ví, kde mají ještě v tuhle hodinu otevřeno."

Vyšli jsme z pokoje a zamířili po schodech dolů. Když jsme procházeli kolem recepce, tak jsme narazili na majitelku motelu. Zase na nás mrkla a když jsme se jí zeptali na jídlo, ochotně nám poradila, kde se mají ještě otevřeno. Loki mě provokativně chytnul za ruku a s úsměvem poděkoval.

Za chvíli jsme mířili do nějakého bistra nebo co to mělo být a Loki mě stále držel. Ani jsem se mu nepokoušela vyškubnout. Věděla jsem, že by se mi to nepovedlo, pokud by sám nechtěl. Navíc, když se to tak vezme, mohlo by to být dobré krytí, pokud ho ale někdo nepozná.

Šli jsme ulicí osvětlenou pár lampami. Světla bylo dost na to, abychom před sebe viděli ale věděla jsem, že sama bych se sem neodvážila. Nevím, odkdy Lokiho považuju za spojence, ale přesně to teď je. Spojenec. Už ne nepřítel.

Bylo docela chladno a já byla ráda, že mám na sobě bundu ale Loki si vykračoval jako by bylo léto. Stále na sobě měl to samé co si předtím vykouzlil.

,,Tobě není zima?" zeptala jsem se ho. Vážně mě to totiž zajímalo. Stejně jako jeho poznámka z noci, co mi vypálil tu jizvu.

Zavrtěl hlavou. ,,Jeden z mála darů toho, co jsem," odpověděl ale nezněl moc šťastně.

,,A asi mi neřekneš co jsi." Zkoumavě se na mě podíval a pak se smutně usmál.

,,Možná. Jednou." Zamračila jsem se nad jeho odpovědí ale dál jsem to neřešila. Mohla jsem jen doufat, že mi to doopravdy jednou řekne.

...

Nakonec to bylo asijské bistro a vypadalo to, že Lokimu vážně zachutnalo. Nejdřív se tvářil dost skepticky ale pak ochutnal nudle s nějakou omáčkou a já ho pak od nich nemohla odtrhnout.

Oba jsme odcházeli spokojení a Loki se usmíval. Neskutečně mu to slušelo. Vypadal skoro jako normální kluk. Šťastný kluk.

Už jsme byli na dohled od motelu, když se odnikud vynořil nějaký muž. Neměl zakrytý obličej ale to mě nezajímalo. Nelíbil se mi ten nůž, co svíral v ruce. A navíc vypadal dost nervózně.