Blue mind (Mischievous 1) •Loki cz ff•

Kap.6 - R.I.P. Phil Coulson

R.I.P. Agent Coulson

Tess pov

        ,,Jaký?" Nechápavě jsem hleděla na Hillovou. Vypadalo to, že snad brečela. Dneska to je jen a jen divnější. Maria nikdy nebrečela, když se to tak vzalo, málokdy ukazovala jakékoliv emoce.

        ,,Coulson," popotáhla a ukázala směrem, kde se nacházela Lokiho cela, ,,on je... mrtvý," dopověděla a my na ni všichni vyjeveně zírali. Myslím, že tomu nikdo nemohl uvěřit.

        ,,Jak?" Vzpamatoval se jak první Fury.

        ,,Loki. Když utíkal, Coulson ho chtěl pravděpodobně zastavit a při tom ho Loki probodl svým žezlem."

        ,,Ten hajzl," sykla jsem bez ohledu na Furyho i když nevypadalo, že to zaregistroval.

        Mělo mě napadnout, že Loki udělá něco, kvůli čemu se budu cítit hrozně. To ale nevystihovalo, jak jsme se cítila ted'. Phil. Agent Phil Coulson. Jeden z nejlepších lidí, co jsem znala, umřel. A může za to někdo, kdo mi může dát, něco, po čem tolik toužím. Jsou tu dvě cesty. Můžu o tom všem říct, a třeba špehovat Lokiho pro Avengerd. A nebo si to nechám pro sebe, zavřu obě oči, a budu doufat, že už Loki nikoho nezabije.

Těžká volba.

No, můžu doufat, že Loki dodrží dohodu.

...

        Byla už tma,když jsme dorazili do New Yorku. nevím, kde se zdrželi tak dlouho, ale podle Tonyho měli ještě něco na zařizování ve východní Evropě. Vyložili nás na Stark Toweru. Loučení bylo smutné; všechno zastínila Philova smrt. Nikdo to neřekl, ale chyběl tu. Ta jeho nervozita, když byl v jedné místnosti se Stevem. Jeho vtipy. A jeho dobrosrdečnost, se kterou se mohl srovnávat nanejvý. Brzy bylo po všem a všichni nastoupili zpět do stíhačky, Tony s tím, at' jsme opatrní a že se nám brzy ozve. Už ted' mi chyběl.

        Zůstali jsme v Tonyho bytě sami.

        ,,Tak, co ted'?" zeptala jsem se Collina. Pokrčil rameny a přendal si kufr z jedné ruky do druhé.

        ,,Asi půjdeme k nám a budeme doufat, že to nějak Fury vyřeší." Nechápala jsem to. On, po tom všem, co se stalo, prostě chce zapadnout no "normálního" života? Zavrtěla jsem hlavou. ,,Máš nějaký jiný nápad?" zeptal se, když viděl můj nesouhlas.

        ,,Já nevím. Ale nedělat nic?" řekla jsem a v duchu si vrazila facku. Jasně, tobě se to říká, když máš dohodu s Lokim... Možná je na čase z toho vycouvat. No co mi může nejhoršího udělat?

        ,,Tess, nemůžeme dělat nic. My nepatříme k SHIELDu. Chápeš?" přikývla jsem. Možná měl nakonec Col pravdu. Co asi tak můžeme udělat, co SHIELD nemůže? Jasně, něco málo bysme mohli dělat, ale Fury se před odchodem jasně vyjádřil o tom, že nechce, abychom se jakkoliv zapojovali, po dobu co bude Loki na Zemi. Nechápala jsem to. Přece mě za ním předtím sám poslal, ale Furymu se neodporuje, a nedělá se to, co zakázal. ,,Pojď , půjdeme domů," řekl už vlídněji a natáhl ke mně ruku. Chytla jsem ji a spolu jsme sjeli výtahem až do Tonyho garáží. Nevěděla jsem, jak by se mu líbilo, že si půjčujeme jeho auto, ale měla jsem dost důvěry v Colovi řidičské dovednosti, abych věřila, že auto, ani my, neskončíme někde v příkopě.

        Col řídil rychle; další věc, kterou pochytil od Tonyho a tak jsme byli doma za pár minut, což se zdálo jako zázrak, v poledne, v New Yorku. Collin zaparkoval a chvíli na to jsme stáli před naším bytem. Popravdě, vše se mi ještě trochu zdálo jako sen, protože před chvílí jsme byli ve Stuttgartu a pak vše přerušil Loki. Jeho vězení, jeho návštěva u mě a pak můj souhlas, který se mi s odstupem času zdál čím dál tím víc iracionální.

        Odemkla jsem a s úlevou vešla do našeho bytu. Konečně doma. S Colem jsme každý beze slova zamířili do svého pokoje. Musela jsem se usmát, když jsem uviděla svou postel. Tolik se mi stýskalo. Rovnou jsem si vybalila kufr, nechtěla jsem to odkládat na potom, na to se znám moc dobře a vím, že bych na to nejspíš zapomněla. Pak jsem zamířila do sprchy. Byla úleva být doma, pod svou vlastní sprchou. Byla jsem tam docela dlouho, až jsem měla rozmočenou kůži. Zabalila jsem se do ručníku a odešla do ložnice. Děkovala jsem bohu, že máme s Colem každý svou vlastní koupelnu. Nedokážu si představit, jaké by to bylo, dělit se s ním o jednu koupelnu. Ale naštěstí máme dost velký byt, tak, že se sem vešly ještě dva pokoje pro hosty a ještě jedna koupelna. Někdy si říkám, že jsme až moc rozmazlovaný, ale pak si lehnu do vany plné bublinek, a na všechno zapomenu.

Převlíkla jsem se do tílka a kratasů na spaní a šla dát Colovi dobrou noc. Došla jsem k jeho pokoji a zaklepala.

        ,,Pojď dál," řekl a já vešla. Seděl u svého stolu a byl na notebooku.

        ,,Co to děláš? Ty ještě nespíš?" Měla jsem starost. Poslední dobou toho je na něj dost, a to nepočítám dnešek. Promnul si oči.

        ,,Ne, musím ještě něco zařizovat pro firmu." No ano, naše firma, kterou se Collin po smrti našich rodičů snaží řídit. Moc mi toho ale o ní neříká a tak můžu jen doufat, že to jde dobře.

        ,,Dobře," přikývla jsem, ,,ale slib mi, že půjdeš brzo spát." Usmál se.

        ,,Když to slíbím, dáš mi pokoj?" Ušklíbla jsem se. Poraženě zvedl ruce. ,,Dobře, dobře. Jen tohle dopíšu a půjdu spát. Spokojená?" Kývla jsem a šla ho obejmout. Od smrti rodičů jsme se s Colem o dost sblížili. Trávili jsme teď spolu mnohem víc času. Víc jsme se o sebe zajímali, protože, abych řekla pravdu, předtím jsme nebyli moc dobří sourozenci. Hádali jsme se víc, než jsme se spolu normálně bavili. Já vím, asi je to u sourozenců normální, ale teď se to všechno zdá jako hlouposti. Pevně jsem ho objala.

        ,,Dobrou noc," zašeptala jsem a vydala se zpět do své ložnice.

Já vím, dost nudná kapitola, ale pevně doufám, že už příště bude nějaká akce +víc Lokiho ;-) :-*

-Dante