Blue mind (Mischievous 1) •Loki cz ff•

Kap.7 - Donuť mě

Make me.

        Usnula jsem docela rychle, taky aby ne, když jsem byla po dnešku utahaná jako kotě. Nemám ponětí, co se mi zdálo, ale probudila jsem se dost vyděšená a celá zpocená. A aby toho nebylo málo, byla ještě tma, jen do mé ložnice svítilo světlo měsíce, a tak byl vidět obrys postavy, co stála vedle mé postele.

        ,,Co to k čertu," zaklela jsema už se natahovala po lampičce, když se najedou po pokoji rozlila modrá záře. Loki. ,,Co tady doprdele děláš?" sykla jsem potichu, abych neprobudila Collina. Loki se ušklíbl.

        ,,Neboj. Tvůj bratr je pryč," řekl, jako by mi četl myšlenky. ,,Řekl jsem ti přece, že si tě najdu." A pak jsem si vzpomněla, co udělal Philovi. Postavila jsem se na posteli na kolena, tak abych mu viěla do obličeje a prostě mu vrazila facku.

        ,,Ty hajzle." Nevypadalo to, že by byl nějak zvlášt' překvapený ale i tak na mě vrhl rozuřený pohled. ,,To bylo za Phila," pokračovala jsem, ,,a tohle za všechny ostatní." Chtěla jsem ho znovu uhodit. Chtěla jsem, aby trpěl tak jako já. Ten pocit viny.

        Loki mi tu ruku chytnul. Zkroutil mi ji tak, že jsem mylsela, že mi ji vykloubí. Propalovala jsem ho pohledem, ale on se zase jen ušklíbal.

        ,,O tom nepadlo ani slovo." Vytřeštila jsem na něj oči. No to si snad dělá srandu.

        ,,Ty parchante." Naklonil hlavu a začal se smát.

        ,,Tak mile mě snad ještě nikdo nikdy nenazval," řekl ironicky. Tak to ne.

        ,,Končím," vyprskla jsem. Jak to uslyšel, tak se mu obličej zkroutil nenávistí. Zmáčknul mi ruku ještě bolestivěji, až mi z očí vyhkly slzy.

        ,,Ty," sykl ,,nekončíš. Je ti to jasné?" Chtěla jsem aby ta bolest přestala a málem jsem kývla, ale něco jsem v sobě našla. Odvahu? Spíš hloupost.

        ,,Ne. Nemůžeš mě k tomu donutit." Ušklíbl se. Máchl rukou a já najednou ležela na zádech v posteli. Ruce jsem měla spojené nad hlavou a když jsem jimi chtěla pohnout, nešlo to. Vlastně jsem se nemohla vůbec pohnout. Držel mě tam nějakým kouzlem

        ,,Říkáš, že tě k tomu nemůžu donutit?" zašeptal a naklonil se nade mne. Normálně bych v téhle pozici myslela spíš na sex, ale v tohle nebylo vůbec nic erotického. Popravdě to začínalo byl děsivé. Cítila jsem, že je to tu znovu. Strach. ,,Myslím," odsekával jednotilivá slova, ,,že. O. To. Budeš. Sama. Prosit," zašeptal a vyhrnul mi tričko, co jsem měla na spaní až k žebrům.

        ,,Nech toho." Krutě se usmál a přitiskl svou dlan na odhalený bok. ,,Co to k čertu děláš, Loki," sykla jsem ale on se stále jen usmíval. Najendou, zničeho nic, ta ruka začala nesnesitelně pálit, ale ne jako když se spálíte o něco horkého ale spíš naopak. Vykřikla jsem bolestí.

        Celá ruka mu téměř zmodrala a mě začaly téct slzy z očí. Zaklonila jsme hlavu a pohlédla do Lokiho očí. A neviděla jsem vůbec nic. Nebyl to ani hněv, nenávist. Bylo to děsivější. Naprostá lhostejnost.

        ,,Asi se ti nikdo nepochlubil, co jsem zač, nemám pravdu?" Chtěla jsem něco odseknout, ale bála jsem se, že jakmile bych otevřela ústa, začala bych asi křičet a to jsem mu nechtěla dopřát.

        Jeho dotek se už téměř nedal snést. Tak moc to bolelo. Obličej jsem už měla celý zmáčený od slz. Chtěla jsem jen, aby byl konec. Zavřela jsem oči.