Blue mind (Mischievous 1) •Loki cz ff•

Kap.3 - Navždy a napořád

Always and forever

        Asi o pět minut později se Tony konečně ozval. 

        ,,Tony, jsi v pořádku?" Uchechtl se. 

        ,,Jo. Jen pár poškozenejch obvodů ale jináč šlapu jako hodinky. Dám ti ale radu Tess. Nikdy nemluv špatně o kladivu severskýho boha. Ani v obleku..." Povzdechla jsem si. 

        ,,Dobrá rada. Hlavně že se ti nic nestalo." 

        ,,Myslím, že jestli se tu tenhle bůh bude chtít zdržet, tak budu muset oblek nějak elektricky odizolovat." Zamračila jsem se. O čem to k čertu mluví? Než jsem se ale stihla zeptat, pokračoval. ,,Neboj, všechno ti pak řeknu. Za ... půl hodiny jsem u vás." 

        Stihnul to dřív než za půl hodiny. Chválihodné.

        ,,Chyběls nám," zašeptala jsem. Myslela jsem to vážně, neviděli jsme ho dobrých čtrnáct dní. Oplatil mi objetí a vlepil mi rychlou pusu do vlasů. Pak mě pustil a i přes Collinův chabý odpor ho objal taky. Byla jsem ráda, že jsme zase všichni spolu, chyběla tu už jen Pepper. Nakonec Tony propustil i Collina a nasedl do auta. Já si sedla na místo spolujezdce a Collin dozadu. Nikdy neseděl rád vepředu, asi se bál sedadla smrti. Navíc jezdit s Tonym, to je dost... adrenalinový zážitek a od té doby, co může i lítat jako Ironman, to s ním je k nevydržení. Nastartoval auto a za pár minut jsme byli u stíhačky, která nás dopraví na Hellicarrier. Po cestě se nám pochlubil o svém "menším" dobrodružství s Thorem. Ale o tom chlápkovi s žezlem se ani nezmínil. Doufala jsem, že nám o něm něco řekne později.

        Vystoupili jsme z auta, chystali jsme se vlézt do stíhačky a uviděli jsme pilota.

        ,,Ahoj Natašo," řekla jsem a objala ji. Měla jsme ji ráda. Naučila mě, i přes Tonyho protesty, zacházet se zbraní, což jsem sice zatím nevyužila ale když fušujete do práce Shieldu, tak se to určitě někdy hodí. 

        ,,Ráda tě vidím živou a zdravou Tess. Ahoj Colline," pozdravila brášku. Ten jí taky pozdravil a krátce objal. Pak se Nataša obrátila na Tonyho.

        ,,Fury o nich ví?" zeptala se ho. Tony pokrčil rameny, rychle si sednul na sedadlo a dělal, že tam není. Nataša jen nevěřícně vrtěla hlavou a sedla si na místo pilota. My s Collinem jsme si sedli naproti Tonymu. Kromě nás byla stíhačka prázdná.

        ,,Takže Fury o nás neví? Tak to je super. Aby nás nakonec z Helicarrieru nevyhodil," zamumlala jsem. Nataša se po mě ohlédla a ušklíbla se.

        ,,Máme tu pár náhradních padáků."

 ...

        Byla už tma, ale i přesto Nataša bezchybně přistála na Helicarrieru. Docela dost foukalo, tak jsme co nejrychleji zaběhli dovnitř. Po cestě jsme potkaly pár agentů a Fury byl naštěstí v nedohlednu. Myslím, že jsem nebyla jediná, kdo z něj měj vítr, protože Collin se pozorně rozhlížel po chodbách a nemyslím, že hledal Vánočního zajdu. Nataša nás zavedla k obytné části Helcarrieru, a zastavila se u jedněch dveří.

        ,,Tady můžete zůstat, než dorazíme do New Yorku. Já o vás radši půjdu říct Furymu." Přikývla jsem a poděkovala. Odešla svižným krokem na drouhou stranu, než ze které jsme přišli. Nechápala jsem, jak se tu může vyznat. Mě to tu pořád přišlo obrovské. Jednou jsem se tu i ztratila, což byl docela trapas, protože jsem šla někam, kde jsem vůbec neměla být, a Fury mě docela seřval. Od té doby se mu vyhýbám jako čert kříži.