Blue mind (Mischievous 1) •Loki cz ff•

Kap. 21 - Už žádné chyby

No more mistakes

Annabeth

Otráveně se podívala na zvonící budík a vypnula ho. Nesnášela to tu. Nesnášela to vstávání brzo ráno, i když nemusela chodit do školy. A proč? Protože její pěstouni byli vzorní a normální občané a každé ráno v osm hodin se musela celá rodina sejít ke snídani v jídelně. 

Zamručela a vstala z postele. Toužebně pohlédla na polštář a peřinu ale odolala. Věděla, že by její pěstouni nebyli rádi, když by přišla pozdě a další rodinu už střídat nechtěla. Na sociálce jí velice jasně naznačili, že v jejích patnácti letech není moc lidí, co by ji k sobě vzali a tohle je její poslední možnost na normální život v rodině.

Tess's pov

,,Mýlila jsem se," řekla jsem mu potichu a sledovala jak se mu po tváři rozlévá nesmělý úsměv. A než jsem si to stihla rozmyslet, už jsem ho znovu líbala. Něco ve mě mi velice silně říkalo, že je to špatný nápad. Po předchozích zkušenostech si myslím, že to byl můj pud sebezáchovy. 

Nevím, kde se to vzalo. Před chvílí jsem mu řekla, že je zrůda a teď se s ním líbám. Jenže všechen ten vztek, jako by se vypařil když jsem vstoupila do jeho vzpomínek. Ano, Loki mi mohl lhát ale jeho myšlenky a vzpomínky ne. 

Rukama jsem ho objímala kolem krku a vnímala chlad jeho těla. Bylo to nezvyklé ale překvapivě příjemné. Zabořil mi obličej do vlasů.

,,Děkuju," vydechl tiše. Ach, Loki...

...

,,Jak to chceš udělat?"

,,Selvig musí vytvořit pomocí Teseraktu portál pro chitauri. A má na to jen dva dny."

Zamračila jsem se. ,,Jak to?"

,,Thanos to přikázal."

,,To s ním jsi tam mluvil?" 

Přikývl. ,,Dá se to tak říct."

Loki

Pohlédla na něj s prosbou v očích. ,,Loki- já- chci toho vidět víc," přiznala se mu. Jemně se usmál. Tohle pro něj bylo úplně nové. Ještě nikdo nebyl takhle blízko u Kamene Mysli. Ještě před pár dny netušil, co dokáže. Od té doby toho o ní a jejích schopnostech dost zjistil ale tenhle hlad po nových vzpomínkách pro něj byl nový. 

Vzal její ruce do svých a položil si je na spánek. ,,Jen do toho." Zavřel oči a otevřel svou mysl. Nechal její vědomí vstoupit do svého. Tohle pro něj byl stejně tak nový poznatek. Nikdy předtím nikomu své myšlenky neotevřel. Netušil, proč zrovna jí ano. Cítil, jak mu opatrně prochází vzpomínkami a nesměle si je prohlíží. 

On mi věří.

Hlavou mu probleskla myšlenka, která rozhodně nepatřila jemu. Ztuhnul. Ucítil její překvapení, když uslyšela jeho myšlenku. Rozevřel oči a uviděl ty její; modře zářící. 

Tess's pov

Ze začátku se to zdálo neškodné. Procházela jsem jeho vzpomínky a vše s ním znovu prožívala. Po chvíli jsem si ale nemohla pomoct a musela hlouběji. Dotýkala jsem se zasunutých vzpomínek a zjišťovala věci, které by mě ani ve snu nenapadly. Chtěla jsem už odejít, vrátit se do svého těla ale nešlo to. On mi věří, pomyslela jsem si a vzápětí uslyšela jinou myšlenku. 

Slyším ji.

Překvapeně jsem otevřela oči a pohlédla do těch jeho. Polekaně jsem z něj stáhla své ruce. Netušila jsem co říct. Vypadalo to, že postupem času získávám v blízkosti Kamene větší a větší moc. 

Annabeth

Ležela v posteli už asi hodinu ale stále nemohla usnout. Nechtěla si to přiznat ale bála se. Bála se všeho. Že i přesto, jak moc to tu nesnáší bude muset odejít. Že nikdy nebude mít domov a že nikdy nebude mít nikoho, kdo by ji měl rád takovou jaká je. Ale nejvíce se bála toho, že se oni vrátí. Mysleli si, že si to nepamatuje. Pravda, bylo jí tehdy teprve sedm let ale i tak si pamatuje dost na to, aby se jich bála. Nebyly to ucelené vzpomínky, jen rozmazané podoby. Její dědeček, Harold, od kterého ji v sedmi odvedli, na toho si pamatovala asi nejvíc. Už tehdy byl starý, prošedivělé vlasy ale milý úsměv. Jak ho měla ráda... A pak přišli oni a všechno jí vzali. Byla ale vděčná, že se už nikdy neukázali, jen jí občas přišlo, jako by ji někdo sledoval. Už několikrát měla takový pocit. Na ulici, v obchodě, ale vždy, když se otočila, tak nikoho neviděla. 

Tess's pov

Hned po tom, co jsem mu prošla mysl Loki odešel. Nevím, jestli se vylekal nebo opravdu potřeboval jít. Říkal něco o Selvigovi a Teseraktu. V tuto chvíli jsem ale byla ráda, že tu není. Musela jsem si utřídit myšlenky. 

...

Byla jsem stulená na gauči a sledovala nějaký pořad v televizi ale neměla jsme ani ponětí, o čem to je. V jednom už jsem měla jasno, Loki má důvod být takový, jaký je. Pořád jsem si přehrávala v hlavě ty vzpomínky až mi to u jedné došlo. A taky jsem věděla, že Lokiho nechci měnit. Takhle byl.. perfektní. Se svou modrou kůží, rudýma očima a jizvami.

Jako kdyby věděl, že na něj myslím, se v pokoji z ničeho nic objevil. Vyskočila jsem z gauče a došla k němu. Nevěděla jsem, v jaké je náladě. Možná změnil názor a už nebyl tak nadšený z toho, že jsem se mu procházela ve vzpomínkách. Místo toho se ale usmál a políbil mě na rty. 

,,Loki," vydechla jsem.

Odtáhl se a zadíval se mi do očí. ,,Selvig to zvládl. Brána bude za chvíli funkční."

Takže je to tu- konec se blíží. Tohle je předposlední kapitola. Doufám, že se vám líbila a jakékoliv komentáře moc potěší ;-)  Asi se opakuju ale chtěla bych znovu všem moc poděkovat za podporu. Nebýt těch vašich úžasných komentářů tak bych to asi nezvládla :-)

P.S.: Kdo to nevíte tak jsem začala překládat Father's enemy. Budu moc ráda, když se na to mrknete ;-) Napište, co si o tom myslíte :-)

-Dante 

:-*