𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

quidditch and astronomical tower

Uběhl měsíc od začátku roku. Nic se na mě nezměnilo. Věčně jsem měla kamenný výraz, nebavila se s nikým a věčně jsem byla zalezlá v pokoji. Samozřejmě se se mnou někdo bavit pokoušel, ale většinou to dopadlo tak, že jsem odešla. Plus mi neustále vrtal hlavou Draco. Nebavil se se mnou a ani nenavazoval oční kontakt, a když už jsem mu do očí na pár sekund viděla, viděla jsem tam strach a smutek. Tohle nebyl ten Draco, kterého jsem znala. Změnil se, a zatraceně moc.

Dnes byl famfrpál. Nikdy jsem ho moc nenusela, ale alespoň jsem se mohla pobavit zevnitř, když ne navenek. Hrál Nebelvír proti Zmijozelu, ale když prolítal náš tým, Draca jsem tam neviděla.

„Ty Pans, nikde tam nevidím Draca"

„On už famfrpál nehraje" zarazilo mě to, vždycky famfrpál miloval, tak co tak najednou?

Nakonec vyhrál Nebelvír. Nevím jak se jim to u Merlinových ponožek povedlo, ale je to tak. Dnes budou mít velkou párty, protože po sto letech porazili Zmijozel. Na druhou stranu jsem byla ráda, alespoň jsem si nemusela vymýšlet výmluvu, proč nechci jít na naší party.

Šla jsem si brzo lehnout. Byla jsem unavená z toho všeho přemýšlení, a kdybych spát nešla, stejně bych jenom dělala, že čtu a u toho byla zábrana do svých myšlenek.

Jenomže mě zase nečekalo klidné spaní, zdálo se mi o sirotčinci. Rychle jsem se vyhoupla do sedu a chtěla jsem jít někam, kde budu sama. Stejně bych neusla. Chtěla jsem jít do věže, ale byl tam Weasley a ocicmával se tam s nějakou nánou. Nevím, kdo to je, a ani to vědět nechci. Takže už zbyla jenom jedna možnost. Astronomická věž, v tuhle dobu tam nikdo nebude.

Opak byl pravdou, u zábradlí stál on.

„Draco" řekla jsem mírným šeptem.

„Betty?" jeho hlas zněl rozklepaně. „Co tady děláš, tak pozdě?" no můžu se tě ptát na to samý.

„Nemůžu spát" odpověděla jsem polohlasem a stoupla si věděl něj, on se na mě však stále nepodíval. „Co tady děláš ty?" snažila jsem se navázat rozhovor.

„Přemýšlím" vydal ze sebe. Pak nastalo hrobové ticho, kdyby spadl hřebík, tak by to bylo určitě slyšet. Stáli jsme tam, užívali si společnost toho druhého i to ticho, co mezi námi panovalo. Dokud jsem se neodvážila promluvit.

„D-draco, víš, všimla jsem si, že od začátku roku jsi takový divný. Nebo spíš se chováš jinak a skoro s nikým se nebavíš, ani se mnou. Děje se něco?"

„Odkdy se zajímáš o druhé, Riddelová?" byl to docela nepříjemný tón.

„Změnila jsem se, a ty taky. Tak mi pověz co se děje" konečně se na mě podíval. V jeho očích jsem viděla, smutek, bolest a zoufalství. Co se to s ním sakra stalo?

„Já nejsem důležitý, starej se o sebe" potom mě tam nechal. Jeho slova mě ranila i ty, co si myslel o sám sobě.

Celý večer jsem strávila na Astronomické věži, je to vcelku dobré místo na přemýšlení, když chcete být jenom samy se sebou. Ale furt mi vrtal hlavou Draco, šílené se změnil. Proč už to není ten arogantní Draco Malfoy, kterého jsem znala? Možná když nad tím tak přemýšlím, jsme oba úplně stejní.
Dřív jsem byli ďáblíci s andělskou tváří, se sarkasmem za každou větou a téměř nerozluční přátelé, co se navzájem provokují a teď? Teď jsme spíše ďáblíci s tváří anděla, s utrhnutými křídli.Jsme si navzájem cizí, tak moc jsme se odcizili, ale proč? Proč už se nemůžeme bavit, tak jako dřív? Přece jsem se s Dracem dnes bavila poprvé za ten měsíc. Nevím, co se tu děje, ale už ani nevím, co mám dělat.
Měla bych se zabít? Měla bych skočit z té věže? Kdybych to udělala, otec by sem nešel? Myslím, že kdybych byla furt zavřená v Azkabanu, tak by se všem ulevilo.

Myslím, že tam patřím.