𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

you are a rainbow in my black and white world

„Bethany, už si jdu pro tebe" ozvalo se mi v hlavě, nic jsem nevěděla, jenom tmu a slyšela hlas patřící mému otci.

****

Probudila jsem se na ošetřovně, vedle mě byla Pansy.

„Co se stalo?" hned první mě zajímalo tohle, v tu chvíli jsem snad ani neměla slov.

„Našli tě v kómatu u Astronomické věže, umřel Brumbál, ale to asi víš jelikož nám to řekl Potter. Brumbál měl pohřeb, Snape byl ředitel, ale McGonagallová ho vyhnala. Vnikli sem smrtijedi ,zabili pár lidí a poničili hrad" řekla na jeden nádech a já to všechno sotva stihla přebrat.

Nestihla nic jiného říct protože na ošetřovnu přišel Draco a z jeho tváře se nedala vyčíst jediná emoce.
Pansy beze slov odešla a nechala nás tam. Oba dva jsme nemluvili, měla jsem kamennou tvář a koukala do země.

„Betty, viděla si to celé, že?" zeptal se po dlouhé chvíli ticha, podívala se na něj a v jeho očích spatřila lítost.

„Jo, Draco, viděla, myslela jsem si o tobě, že jsi normální, ale ty jsi tu celou dobu byl s mým otcem!" vykřikla jsem na něj, měli jsme štěstí, že tu nikdo nebyl.

„Promiň, ale prosímtě, teď tě fakt prosím abys mi věřila. Já jsem ho nechtěl zabít, ani se přidat ke Smrtijedům, ale já musel. Neměl jsem na výběr, chápeš? On mi a mým rodičům vyhrožoval, že nás všechny zabije" viděla jsem v jeho očích náznaky slz.

Než jsem mu na to stihla odpovědět, ozvala se z venku rána. Ihned jsem vstala z postele a s Dracem jsme běželi na chodbu.
Pansy měla pravdu, hrad byl opravdu poničený.

Všichni studenti běželi přes celou chodbu ven a byli zvědaví a taky trochu zděšení z toho co se děje.

Ucítila jsem zase tu bolest na spáncích, chytla jsem se za ně a spadla na kolena.

„Jdu si pro tebe Bethany" ozval se mi zase v hlavě otcův hlas.

„Betty, jsi v pohodě?" zeptal se mě Draco a pomohl mi vstát ze země.

„Ne"odpověděla jsem jednoduše „Venku je můj otec, mluvil mi v hlavě a jde si pro mě"

„Co chceš dělat?" zeptal se s trochou strachu v hlase.

„Budu bojovat, za Bradavice a nás všechny. Nebude mi ani ostatním okolo už dál ničit život, zaslouží si umřít za to, co udělal" to co jsem řekla jsem myslela naprosto vážně, on na mě s udiveným výrazem koukal.

„Jdeš na smrt, víš o tom?" měl pravdu, ale radši bych zemřela, všechno je to jenom kvůli mě.

„Chci to zkusit" vyndala jsem si z kalhot hůlku, byla jsem připravená jít a bojovat tváří v tvář se svým otcem.

Vykročila jsem jeden krok, ale chytl mě chytl za zápěstí, s otázkou v očích jsem se na něj podívala.

„Než to uděláš, chci ti něco říct" řekl vážným tónem, pustíol moje zápěstí a zadíval se mi hluboko do očí.

„Chtěl jsem ti to říct už dávno, ale nikdy nebyla ta správná chvíle. Ani teď není ta nejlepší, ale chci ti to říct dokud žiješ protože bych se pak proklínal , že jsem ti to neřekl.
Vždycky jsem si myslel, že jsem na všechno sám a můj život byl černobílý. Ale s tebou jsem se tak nikdy necítil, s tebou jsem svět vždycky viděl barevněji.
Můj život byl temnota a ty, ano jedině ty, jsi našla světlo a z té temnoty si mě vytáhla.
Miluju tě Bethany Riddelová, jsi duha v mým černobílým světě" dokončil svůj monolog a mě málem spadla pusa na zem.

Mísilo se ve mě spoustu pocitů, nebyla jsem si nikdy předtím jistá co vlastně cítím, ale teď už to asi vím.
Chvíli jsem na něj zírala a nemohla najít ty správný slova.

„Taky tě miluju Draco, už pěkně dlouhou dobu, akorát jsem si to uvědomila až teď" byla to pravda, milovala jsem ho celou dobu.

Přitáhl mě do polibku, tentokrát to ale nebylo jako tehdy, když jsme byli menší l, soutěžili mezi sebou a tím kdo se první zamiluje.

Byl to polibek plný lásky, pravé lásky.