𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

fake relationship

Už to byl měsíc, co Umbridgeová opustila naší školu, alespoň jsem díky ní, byla více oblíbená a také školní prefektkou.
S Malfoyem byla naše sázka furt 2:2, musela jsem něco vymyslet, protože jsem nemohla jen tak prohrát.

Po obědě jsem si šla odpočinout do spolenečnky. Jakmile jsem tam ale viděla celou Zmijozelskou partu, šance na odpočívání byla nulová.

„Zdravím, kluci" všechny jsem je pozdravila a usadila se na pohovku, vedle Blaise a Malfoye.

„Riddelová?" oslovil mě zase ten otravný blonďák.

„Hm?" zamručela jsem, když jsem se snažila usnout.

„Ten náš souboj, kdo koho dostane už mě nud chtělo by to přitvrdit"

„Jak to jako myslíš?” nadzvedla jsem nechápavě obočí, samozřejmě, že chtělo, jenom jsem nevěděla čím.

„Myslím to tak ,že bych udělal něco jako fake vztah. Víš, ani jeden k sobě nic necítíme, dělali bychom věci jako bysme spolu chodili, ale nechodili. Kdo se první zamiluje, prohrává" to nebyl vůbec špatný nápad a jsem si jistá, že tímhle mám výhru jasnou.

„Tak fajn, ale ať neprohraješ" řekla jsem provokativně.

„To se uvidí, kotě" skousl si ret, máš smůlu, hošánku, tohle na mě neplatí.

„Tak když spolu jakože chodíte, měli byste si dát alespoň tu pusu, ne?" prohlásil Blaise po chvilce mlčení.

„Ani náhodou, o tohohle žabího prince bych si neopřela ani koště" odfrkla jsem si.

„No jak myslíš, Riddelová, takhle nevyhraješ" odpověděl mi na to zmíněný.

V hlavě se mi rýsoval plán, proto jsem se rozhodla začít hru. Vrhla jsem se mu kolem krku a dala mu pusu, ale z nevinné pusy se postupně stalo líbání. Ať si každý říká, co chce, ale on umí líbat skvěle! Ať to byl Malfoy nebo ne, v tu chvíli mi to bylo někde u Merlinových spoďárů.

„Co to mělo být?" zeptal se potom, co jsem se odtáhla.

„To byla snaha vyhrát"

****

Už to byl měsíc a naše hra pořád pokračovala. Ale bylo to v pr-ádelně, pořád se do mě nezamiloval a já potřebovala vyhrát. Já jsem byla zatím v pohodě, nikdy se mi nelíbil. Ano, nemohla jsem popřít, byl pohledný, ale ne nic pro mě.
Celá škola věděla o naší hře, vsázeli se a netrpělivě čekali, kdo nakonec vyhraje. Za ten měsíc jsem se s ním sblížila, ale spíše to vedlo ke kamarádskému vztahu.
Chtěla jsem, ať už ta hloupá sázka skončí, proto jsem jako vrchol zoufalství nosila velké výstřihy a krátké sukně, jenomže to s ním ani nehlo.

„Nechcete vy dva spolu už skutečně začít chodit?" řekl najednou Blaise, když jsme seděli ve společence.

„Ne” řekli jsme oba náraz, ani jsme se na sebe nepodívali.

„Notak to jste se do sebe ještě nezabouchli? Betty, jen se na něj koukni, ty blond vlasy, šedé oči” začal komentovat Dracův vzhled a mě hnedka došlo kam tím směřuje.

„A ty, Draco, koukni na ní. Ty dlouhé, černé vlasy, ostré rysy, šedé oči a ta postava"

„O co se jako snažíš, Zabini? Já tohle všechno vím, a jak vidíš tak to na mě nezapůsobilo" u toho jsem se postavila.

„Nechápu jak mi můžeš odolat" dodal Malfoy s úšklebkem.

„Nojo prosimtě, jdu se projít. Sama!" dodala jsem, když jsem viděla, že se zvedá taky.

Byl večer, všude po hradě svítili loučně, sem tam jsem potkala nějakého studenta. Mířila jsem k Astronomické věži, ale mezitím jsem někoho potkala.

„Ale, ale, ale. Grangerová, Weasley a Potter" na Potterovo příjmení jsem nezapomněla dát extra znechucený tó.

„Máš problém?" zeptal se zrzek.

„Ale vůbec ne, Lonánku, ale kdybych vás nepotkala, byla bych radši"

„Tak se na nás nekoukej, ani nemluv my, si tě taky nevšímáme" vyjela na mě Grangerová.

„Nevšímáte? Vy? Asi si tím myslela jenom sebe a Weasleyho. Protože si nepamatuju dne, kdy by na mě váš kamaradíček nečuměl vražedným pohledem a k tomu ještě nedodal nějakou urážející poznámku!”

„A divíš se? Když tvůj otec je sám satan a ty jsi jeho kopie!" vyjekla na mě drze.

„Ty drž hubu, mudlovská šmejdko!" oplatila jsem jí.

„Tak jí říkat nebudeš!" vykřikl Weasley i Potter zároveň a vytáhli hůlky.

„Uuu už se bojím" pronesla  jsem ironicky, kdybych v dálce neviděla Snapea, tak bych tu hůlku taky vytáhla.

„To bys měla" řekl Potter a oba na mě stále mířili.

„Co použiješ? Crucio? Nebo rovnou Avada kedavra? Nebo umíš jenom expelliarmus?" výsměšný tón nesměl chybět.

Snape za nimi přišel, chytl je oba za límec a propaloval je pohledem. „Co tady vy dva děláte? A proč míříte na slečnu Riddelovou?!”

„To ona si začala" Weasley na mě ukázal prstem.

„Urážela nás" dodal Potter.

„Lež! První kdo mi začal nadávat byla Grangerová, já to nenechala jen tak" obhájila jsem se.

„Srážím Nebelvíru 30 bodů za vás tři, za slečnu Grangerovou, která to vyvolala. A za Weasleyho a Pottera, že málem napadli studentku" s tímto odešel a trio raději taky. Vyplázla jsem na ně jazyk a pak se vydala chodbou zpět na kolej. Cestou jsem potkala dva zrzky.

„Hej, Riddelová, pojď sem” zařvalo na mě jedno dvojče, došla jsem až k nim a čekala, co z nich vypadne.

„Máme dojem” řekl Fred.

„Že se našemu bráchovi líbíš” doplnil ho George.

„A kterému?" byl to celkem dobrý dotaz, protože těch bratrů mají víc.

„Ronovi" řekli naráz, nad tím jsem se musela zasmát, a já myslela, že má Grangerovou.

„Prý seš hezká” dodal ještě Fred.

„No myslím, že mu to dlouho nevydrží, Snape vaší koleji strhnul 30 bodů díky mě" ušklíbla jsem se nad tím.

„A myslíme, že Harrymu se taky líbíš" řekla George, dokonale ignorující moji poznámku.

„On je tady někde ve škole další Harry?"

„Ne, ty hloupá" zasmál se nade mnou Fred.

„Myslíme Harryho Pottera” řekl George a já se začala hlasitě smát, něco tak absurdního jsem ještě neslyšela.

„Potter? Hahaha tak to určitě! Každý den mě propaluje vražděným pohledem"

„Ale určitě se mu líbíš" dodal Fred.

„A komu ne?"