𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

cupid's arrow

Další měsíc byl za námi a ten hajzlík se do mě stále nezamiloval. Už začala být zima, proto jsem se na nějaké sukně a výstřihy úplně vykašlala. Dneska byl famfrpál, nikdy mě to moc nebavilo, proto jsem tam nechodila. A proto už od rána probíhalo přemlouvání tvrdohlavé Bethany Riddelové, aby tam šla.

„Ne, ne a tisíckrát ne. Sakra, Malfoyi, už pochop, že mě famfrpál nezajímá!" řvala jsem na něj už asi po sto padesáté tu stejnou větu.

„Notaaaak" zaprosil, ale já se stále nenechala přemluvit.

„Ne, prostě ne"

„Notak, zlato, přece si to nenecháš ujít jsem chytač"

„Jak si mi to řekl? Mo a co že jsi chytač, já jsem zase prefektka a taky to nikomu necpu!" po tomhle jsem si založila ruce na hrudi.

„Zaprvé, řekl jsem ti "zlato" protože to je moje taktika na holky, vždycky se roztečou. Aza druhé, by holka měla chodit na zápasy svého kluka" dodal s nevinným úsměvem.

„Tak za prvé, já se nad tím neroztekla a jestli si myslíš, že mě na tohle sbalíš tak hodně štěstí. A za druhé nejsem tvoje holka , jako jsem ale né úplně , prostě víš jak to myslím!"

„Ale ty si nebyla ani na jednom mém zápase, tak jdi alespoň na tenhle, když tě to nebude bavit, tak na ty ostatní už jít nemusíš"

„Ne prostě nejdu, mě takové věci nebaví" tvrdohlavost, to je moje. Když něco nechci udělat, prostě to neudělám a přemlouvání je u mě naprosto zbytečné.

„Hrajeme proti Nebelvíru, Potter je chytač a Weasley brankář"

„Počkat, to si to nemohl říct dřív?! To musím vidět jdeme" ihned se mi rozzářila oči a nutila jsem ho do rychlejšího pohybu, tohle jsem musela vidět. Beztak je oba srazí potlouk hned jak mě uvidí.

Když jsem si sedla na Zmijozelskou tribunu, několik lidí se na mě otočilo s nechápavým výrazem, protože věděli, že na zápasy nechodím.

„Ty ses rozhodla se konečně kouknout na Draca jak hraje?" zeptala se Pansy hned, co jsem zaujala místo vedle ní.

„No to víš že jo, přišla jsem se podívat na Pottera a Weasleyho jak to neumí hrát"

Vyletěl Zmijozelský tým, kde jsem si všimla Malfoye Zabiniho, Higgse a Notta.
Hned potom vyletěl Nebelvírský tým, když mě uviděli Weasley s Potterem, málem jim čelist spadla až dolů.

POHLED TŘETÍ OSOBY

„Zatraceně" zaklel Ron, když spatřil Bethany na Zmijozelské tribuně.

„Co ta tady dělá" řekl Harry s nenávisti v hlase.

„To netuším" přitlakal Ron. V tu chvíli k nim přiletěli dvojčata.

„Co tady dělá Riddelová?" zeptal se nechápavě George.

„To nevím, ale znervózňuje mě" odpověděl Harry s pohledem furt upřeným na ní.

„Tím jak je hezká?" zavtipkoval Fred a podíval se na jeho bratra Rona.

„Sklapněte" štěkl Ron.

B E T H A N Y

P

ři zápase jsem se náramě bavila. Sledovat Weasleyho, který se sotva udrží na koštěti, do toho Pottera, který se snažil chytit zlatonku, bylo prostě k popukání. Když bylo vidět, že Nebelvír téměř vyhrává, Zmijozelští začali zpívat. Tu písničku jsem si hned zamilovala.

Kdo by se Weasleyho bál,
neumí hrát famfrpál,
Zmijozelem zní chorál:
Weasley je náš král.

Ze hnoje se vyhrabal,
nedosáhne na Camrál,
k vítězství nás vede dál,
Weasley je náš král.

Weasley je náš král,
Weasley je náš král,
nedosáhne na Camrál,
Weasley je náš král

Byl z toho celý nervózní, což byl účel. Všichni zpívali dál a mezitím jsem se k nim přidala. Zpívali do té doby, než ho Camrál skutečně neshodil. Nakonec vyhrál Zmijozel.

Seděla jsem s ostatními ve společence, kde to všichni oslavovali. Malfoy se samozřejmě vychloubal tím, že to bylo hlavně díky němu, protože chytil zlatonku. Jenom jsem nad ním pobaveně vrtěla hlavou a u toho si čmárala do sešitu.

„Já si třeba myslím, že to bylo díky mě" řekla jsem, možná trochu arogantně.

„Proč myslíš?" zeptal se Malfoy podrážděně.

„Protože jsem tam byla já a Pottera to znervózňovalo"

„To je ale pravda, Draco" uznala Pansy.

„Viděl si jak na ní čuměl, málem mu spadla huba" dodal Blaise.

„No jasně" odfrkl si podrážděně.

****

Druhý den jsme měli hodinu lektvarů. Jelikož jsem údajně vyrušovala, dal mě k Seamusovi Finniganovi

„Finnigene, já přísahám, že jestli to zase celý zkazíš, tak tě zbiju tak, že tě vlastní máma nepozná" vyhrožovala jsem, protože jsem se bála toho nejhoršího.

„Copak jsem někdy něco zkazil? Vůbec nevím o čem to-" nestihl to doříct a z jeho kotlíku se ozvala rána, byl celý černý a já taky, protože jsem byla hned u něj. Celá třída prokukla v hlasitý smích.

„Finnigene, co jsem říkala!" zařvala jsem na něj.

„Srážím Nebelvíru 5 bodů za nepozornost, slečno Riddelová, vy se jděte umýt" řekl pohotově Snape, hned, co si všiml, že se někomu zase něco nepovedlo. Byla jsem na odchodu.

„A pane Malfoyi, jděte s ní, aby se nepoflakovala" díky, Snape.

Došli jsme do umývárny, snažila jsem se smýt tu černou barvu, ale bylo to skoro nemožné.

„Pohni trochu, nemáme na to celý den" očividně ho nebavilo se mnou trávit zbytečně moc času.

„Snažím se, ale nejde to"

„Počkej pomůžu ti alespoň budeme rychlejc pryč" snaha o umytí obličeje byla nemožná i od něj, nakonec ale ta černá alespoň trochu zmizela.

„Takhle si to nech seš furt stejně hezká" vlepil mi pusu na tvář a zmizel. Vykulila jsem oči, i když to nemohl vidět, protože byl pryč. Ruku jsem nechala na místě kam mi dal pusu, nechápala jsem jeho chování. Navíc jsem nechápala reakci mého těla, když mi dal pusu, projela mnou vlna elektrické energie. Kdo ví, co to znamená. Rozhodla jsem se raději vrátit na hodinu a nechat Malfoye Malfoyem. Uprostřed místnosti se nacházel stůl s kotlíkem uprostřed, vedle stolu stál Snape a studenti okolo něj.

„Tohle je amorův šíp neboli napój lásky, každému voní podle toho co ho přitahuje..." říkal Snape ale já ho moc neposlouchala, byla jsem myšlenkami někde jinde, dokud jsem necítila dotek na bocích.

„Přestaň!" zahrozila jsem Malfoyovi, který to udělal.

„Nechce se mi" udělal to znova, flákla jsem ho přes ruku učebnicí. Viděl to Snape samozřejmě.

„Slečno Riddelová, pojďte sem" neochotně jsem šla, hodila jsem po Malfoyovi nenávistný pohled.

„Co cítíte?" zeptal se a já přičichla

„Posekanou trávu, kolínskou a ovoce" zamyslela jsem se, kdo takhle může vonět.