𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

it's not me for a long time

Ucítila jsem palčivou bolest na spáncích. Bolelo to tak moc, že jsem spadla na studenou podlahu věže.
Držela jsem se za spánky a modlila se, aby ta bolest, co nejdříve skončila, jenomže to nepřestalo.

„Bethany, zanedlouho se uvidíme" slyšela jsem chladný hlas mého otce, ale kde? Nikde jsem ho neviděla.

Řekl pouze tohle, bolest najednou ustala a já se zmateně rozhlížela okolo sebe. Nikdo nikde nebyl, jenom já a moje myšlenky.

Pak mi to došlo.

Mluvil v mé hlavě, dostal se mi do ní.

Po tvářích mi stékali hořké slzy plné zoufalství, ničil mě. Byl to můj otec, ale i přesto mě ničil.
A nejhorší na tom bylo to, že jsem nemohla nic udělat. Zničí Bradavice a přijde si i pro mě, ale já tomu prostě nezabráním.

Co nejrychleji jsem vyběhla z Astronomické věže, přímo na chodbu a pak na dvůr hradu.
Proměnila jsem se na vlka, a co nejrychleji se rozběhla do tmavého lesa nedaleko hradu.

Běžela jsem nejrychleji, co mi mé vlčí nohy dovolili, lehla jsem si do trávy a vyčerpáním taky hned usnula.

****

Probudila jsem se v teplé, vyhřáté posteli. Došlo mi co se včera stalo, usnula jsem v lese.

Ale kdo mě sem vzal?

Otevřela jsem oči a viděla pokoj ve kterém jsem byla, všechny pokoje ve Zmijozelské koleji byli stejné, takže jsem opravdu nerozpoznala komu patřil.

„Co jsi to prosimtě včera vyváděla?" promluvil hlas vedle mě a já jsem leknutím nadskočila.

„Draco?" nahodila jsem nechápavý výraz, vedle postele na židli seděl ten jmenovaný.

„Na něco jsem se ptal" stál si za svým a zřejmě by mi nedal pokoj, dokud bych mu neřekla, co se stalo.

A tak jsem mu to povyprávěla, byl to jediný člověk kterému jsem to řekla. Ani Pansy to nevěděla, ale jemu se to říkalo samo, krásně naslouchal.

„Nevím co to se mnou u Salazara je, ale už se opravdu nepoznávám" byla to pravda. Už nějakou dobu se dějí tyhle věci, nejsem to já. Už nejsem ta sarkastická, zlá Zmijozelka kterou jsem byla.

Už to dávno nejsem já.

„Furt jsi to ty akorát ses změnila, všichni se jednou změníme a dospějeme. Někteří sice později, ale stane se to každému, nemůžeme být celý život děti".

Když mi tohle povídal tak jsem si vzpomněla na Weasleyho, kterého jsem si ani trochu nedokázala představit jako dospělého člověka.
Ale jinak měl Draco pravdu, každý jednou dospějeme. Ale já jsem se nezměnila kvůli tomu, že jsem dospěla změnila jsem se kvůli tomu, že už na tomhle světě není jediný důvod proč se usmívat.