𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

new school year

Prázdniny jsem strávila u Láskorádových. Divila jsem se, že po tom všem mě tak ještě chtějí, ale očividně jim to nějak nevadí, kord když Lenka byla jedna z těch, co věřili, že jsem nevinná.

Za celé dva měsíce jsem toho moc nenaspala, pokaždé když jsem zavřela oči, viděla jsem vzpomínky. Na otec, sirotčinec, na umírající matku, prostě všechno možné.

****

Dnes se mělo jet do Bradavic. Upřímně? Vůbec se mi tam nechtělo, neměla jsem náladu na nic, ani na ten pitomý úsměv. Chuť se usmát, nebo se o to alespoň pokusit, byla nulová.

Když jsem přišla do Zmijozelského vagónu, viděla jsem jak Blaise, Draco i Pansy sedí spolu. Sedla jsem si jinam, sama. Neměla jsem náladu se s někým bavit a dělat, že je všechno v pohodě, chtěla jsem být sama. Pansy si ke mě přisedla.

„Pans, jestli ti to nebude vadit, chci být teďka sama. Uvidíme se ve škole, jo?”

„Dobře, chápu, jsi v pořádku?” zeptala se a koukala na mě ustaraným pohledem.

„V naprostém" zalhala jsem. Ona mi to sežrala i s navijákem a sedla si ke klukům. Koukala jsem z okýnka a pozorovala všechny ty šťastné tváře malých dětí, jak se loučí s rodiči. Jaké to asi je? Být milovaná, nebo zažít pocit mateřské lásky? Nemám nic. Mám sice pár přátel, ale oni nikdy nezaplní tu díru v mém srdci a nikdy mi nevrátí ten čas, kdy jsem byla týraná. I když přátelé mám, cítím se hrozně sama.

V Bradavickém hradě panovala zvláštní nálada. Všichni se báli návratu mého otce, nebo o své životy. Nemluvím o tom, kolik lidí mě propalovalo pohledem, věděla jsem proč, ale stejně s tím nejde nic dělat.

Jediné co mi teď dělalo starost, byl Draco. Viděla jsem ho na večeři, byl úplně jiný. Měl na tváři kamenný výraz a nebavil se vůbec s nikým. Nezavadil o mě pohledem, nepozdravil mě, prostě nic.

****

Byli lektvary. Nechybělo mi to. Měli jsme míchat lektvar, jehož jméno jsem zapomněla. Vůbec jsem se nesoustředila, z toho věčného přemýšlení mi vybuchovala hlava, byla jsem věčně myšlenkami jinde a nebyla schopná se soustředit. Z myšlenek a bolení hlavy mě vyrušil Snape.

„Slečno Riddelová vypadá to, že se vůbec nesoustředíte"

„Vypadá to, že máte dobrý postřeh, neříkají vám náhodou blesku?" dostala jsem ze sebe a celá třída se začala smát, dokud je Snape nespražil pohledem. Nebylo to myšleno jako vtip, byla jsem naštvaná a podrážděná, tak to ze mě vypadlo.

„Slečno Riddelová, pojďte se mnou" přikázal mi a nezbylo mi nic jiného, než ho poslechnout. Došli jsme do jeho kabinetu. Ajajaj

„Můžete mi říct co to s vámi je?

„Nevím o čem to mluvíte" dělala jsem jakoby nic a koukala do země, neměla jsem v úmyslu s ním navázat oční kontakt.

„O tom, že se vůbec nesoustředíte. Vždycky jste vypadala jako velká čarodějka, co to dotáhne daleko, ale teď? Jako by jste byla někdo úplně jiný" musela jsem se ironicky uchechtnout.

„Co se mnou je? Opravdu se mě na to ptáte? Minulý rok jsem zabila člověka, byla jsem celý školní rok v Azkabanu. Někde venku číhá nejslavnější vrah, který je mimochodem můj otec a každou chvílí tu můžeme zemřít. A vy se mě ptáte, co se mnou je?! Omlouvám se, že z toho všeho tady neskáču radostí!" s tímhle jsem odešla a hlasitě práskla dveřmi. Školní rok teda začíná opravdu skvěle.

huhuuu jsem zpátky! a přináším novou kapitolu , budou možná vycházet trošku kratší ale budou stát za to , to slibuju. Jinak začíná v tomhle příběhu temná a depresivní atmosféra , což se mi dost líbí. Tady v tom příběhu bude mít Bethany s Dracem dost společného než si budou vůbec myslet ale nebudu to prozrazovat 🤫