𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

prolog

Mé jméno je Bethany Stella Riddelová, zkráceně Betty.

Moji rodiče Tom a Stella jsou mrtví, zemřeli, když mi bylo pět pak jsem se dostala do dětského domova. Odtamtud mě adoptovali moji adoptivní rodiče, kteří se o mě starají až do teď.

Teď mi je čtrnáct. Vím , že umím kouzlit a vím, že moji rodiče byli čarodějové. Mým adoptivním řidičům jsem to zatím neřekla, nemyslím si, že by doma chtěli čarodějnici. Nemám kam jít.

Můj pravý otec, Tom, byl vždycky temný. Tuto stránku mám po něm, protože se mě okolí bojí. Možná to bude bílou pletí a očima bez duše, které jsem zdědila po tátovi.

Má matka Stella byla laskavá, jako malou mě učila různá kouzla. Taky říkávala, že až mi bude jedenáct, přijde mi dopis do školy čar a kouzel v Bradavicích.

Dopis mi však nepřišel do teď.

Moji adoptivní rodiče mě nemají moc v lásce.

Můj adoptivní otec mě má rád, on si mě chtěl vzít , ale jeho nová manželka, mě rozhodně ráda nemá.

Za celé ty roky, co tady žiju, neprojevila žádnou známku lásky a mateřství. Bije, mlátí mě a dělá ze mě otroka.

Otec chodí často do práce, takže jsem nucena s ní zůstávat. Dodržuje si ale určitý odstup, protože se mě bojí.

****

Dneska byl obyčejný den jako každý jiný, akorát můj adoptivní otec nebyl v práci. Takže jsem nemusela být jako otrok.

Byla jsem ve svém pokoji, když v tu najendou mi na okno zaťukala sova, která měla v zobáku dopis.

Otevřela jsem okno, vzala jí dopis ze zobáku a pomalu ho četla

Milá slečno Riddelová, s radostí Vám oznamujeme, že jste byla přijata do školy čar a kouzel v Bradavicích. Nastoupíte však do třetího ročníku, dopisy, které jsme Vám zaslali předchozí dva roky se Vám zřejmě nedostali do rukou, tak budeme doufat, že alespoň tento rok se sem dostanete.

zástupkyně ředitele Minerva McGonagallová.

Dočetla jsme dopis a měla v hlavě řadu otázek.

Takže dopisy mě byli poslány, ale nepřišly mi? kdo je mohl vzít? A jak tohle řeknu matce a otcovi?

Byla jsem ve stresu, ale musela jsem jim to ukázat. Šla jsem s rostřesenýma nohama ze schodů a modlila se k Merlinovi, aby nenastalo to nejhorší.

Když jsem došla dolů, oba dva seděli v kuchyni a popíjeli kávu. Došla jsem k nim a dopis jim jednoduše ukázala, macechu málem hrklo.

„Cože?! to snad nemyslíš vážně, ty jsi čarodějnice?!" vyhrkla matka. Histerka

„Je to pravda?" zeptal se otec vážným tónem.

„A-ano už od narození, nechtěla jsem Vám to říkat, protože jsem se bála" řekla jsem nejistě. Ještě než stačil otec něco odpovědět, macecha do toho skočila.

„Pojedeš do té pitomé školy na čáry máry a už se sem nevrátíš, NIKDY!" křičela na mě z plných plic, jako by tu snad hrála hlasitá hudba a já jí nemohla slyšet.

„Otče, přece mě nevyhodíte" prosebně jsem se na něj podívala a měla jsem co dělat, abych nepodlehla slzám.

„Nebudeme mít v domě čarodějnici, vypadni a už se nevracej!" zaječel otec, jenom jsem kývla a vydala se do pokoje.