𝐁𝐀𝐃 𝐁𝐋𝐎𝐎𝐃 | draco malfoy ✔

avada kedavra

"Avada kedavra" vyšlo z mých úst.

„Sirius Black je mrtvý"

„Pán zla je zpátky"

„Notak, Betty, proč nedokážeš vykouzlit patrona?"

„Dnes se budeme zabývat bubákem"

„Ty nejsi můj otec!"

Vzbudila jsem se celá spocená. A v mé hlavě byla jenom jedna otázka, co to sakra bylo? Ve snu se objevovali jenom hlasy a říkali tyhle věty, už teď mi bylo jasné, že je z hlavy jenom tak nedostanu a že se mi úsměv na tváři jenom tak neobjeví.

****

Prázdniny nebyli tak strašné, jak jsem si myslela. Láskorádovi byli milý, ale pro někoho zřejmě dost zvláštní.

Když jsem jela vlakem, sedla jsem si sama, i přestože pár míst ode mě, seděla Pansy, Blaise a Draco. Zřejmě jim bylo divné, proč jsem si nesedla k nim. Pansy poznala, že jsem smutná a proto si ke mě přisedla.

„Beth, stalo se něco?” zeptala se ustaraně a položila mi ruky na rameno.

„Ne, Pans, jsem v pohodě, nedělej si starosti” byla to lež, nebyla jsem v pohodě, ten sen mě furt nutil přemýšlet. Cestou jsem mlčela a měla kamenný výraz, Pansy se se mnou pokoušela mluvit, ale vždycky jsem jenom pokývala hlavou nebo jsem odpověděla jednoslovně. Ani jsem se na ní nepodívala, protože by viděla ten strach v očích. Jestli se blíží temné časy a můj sen se vyplní, není už žádný důvod se smát.

Když jsme byli ve velké síni, cítila jsem na sobě pohled. Dle mého patřil blonďákovi, jménem Draco Malfoy. Přes prázdniny jsem na něj zapomněla a byla jsem za to ráda, nepotřebovala jsem další starosti navíc. Nepodívala jsem se na něj, aby neviděl ten strach v očích, protože ve mě uměl číst, víc než kdokoliv jiný. Potom by se mě vyptával, ale nemám tu náladu s ním mluvit.

Všichni ve Velké síni vypadali tak šťastně. Škoda, že neví, co možná ještě přijde, i když to jistě nevím ani já...

****

První týden byl nejhorší. Pořád jsem chodila jako tělo bez duše a vypadala, jako duchem nepřítomna. Určitě to všichni poznali, ale nikdo se naštěstí na nic neptal, za což jsem byla ráda, protože jsem neměla náladu s nikým mluvit

Po večeři jsem šla sama po chodbě, někdo mě zatáhl za roh, neměla jsem ani sílu protestovat. Samozřejmě, že to byl on.

„Co chceš, Malfoyi? Nemám náladu s tebou mluvit” možná jsem byla hnusná, ale byla to pravda.

„Co se děje sakra? Už týden chodíš jako tělo bez duše a vůbec se nesměješ, jak je možný, že z tak usměvavé a arogantní holky se stala přes prázdniny chodící deprese?” skenoval mě ustaraným pohledem

„Nic se nestalo, jo? Prostě mě nech být” vysmekla jsem se mu a chtěla se vydat pryč, ale zarazil mě něčí hlas.

„Tak co záda, Riddelová?" zeptal se posměšně hlas. Otočila jsem se a spatřila toho blbečka z Nebelvíru.

„O čem to mluvíš, McLaggene?"

„Spadla jsi na záda, když jsem na tebe seslal klopýtací kletbu” začal se smát, ale mě to nepřipadalo ani trochu vtipné.

„Tak to si byl ty” vyšlo ze mě a cítila jsem v sobě zvláštní energii. Cítila jsem jenom vztek, chtěla jsem ho zabít za to, co udělal. Nekontrolovaně jsem popadla hůlky a řekla ty dvě slova.

„Avada Kedavra” vyšlo z mých úst nekontrolovaně a bez emocí. Cormacovo tělo se bezvládně skácela na zem. Zlo přešlo. Hůlka mi vyklouzla z ruky, skácela jsem se na zem a pak si pamatuju jenom tmu.

****

Probudila jsem se na studené zemi, došlo mi, že jsem v Bradavickém sklepení. Někdo to musel vyžvanit a určitě to byl Malfoy kdo jiný taky.

Moje myšlenky přerušili Snape s Brumbálem, kteří si tam nakráčeli.

„Pane řediteli, prosím, já to udělat nechtěla, nedokázala jsem se ovládat, prosím, věřte mi” hlas se mi zlomil a po tváři mi tekli slzy.

„To že jste to udělat nechtěla vás neomlouvá, zaklínadlo, které jste použila, je jedna z kleteb, které se nepromíjejí. To už víte, a za ty je jednosměrný lístek do Azkabanu”

„A svědci nám dokázali, ze jste to opravdu byla vy a vaše hůlka také” dodal Snape a já se snažila zmíněnou věc nahmatat všude možně.

„Hledáte tohle?” zamával mi mojí hůlkou před ksichtem.

„Dnes večer budete převezena do Azkabanu" dodal ještě Brumbál a poté byli oba na odchodu, ale ještě jsem je zastavila.

„Vyřiďte Malfoyovi, ať si políbí prdel. On ví, že jsem to neudělal naschvál”

„Pan Malfoy tam byl taky?" zeptal se Snape nechápavě, ale spíš jsem ho nechápala já.

„Em, jo? Celou dobu jsem s ním mluvila” po mé odpovědi se zašklebil a zmizel, nechápala jsem situaci.

další kapitola , můžete mi klidně dát vědět jak se vám příběh líbí když uvidím že se někomu líbí budu mít větší chuť psát ;)