Wihch one? [5SOS]

Part 8

"Nojo, už letím," usmál se Luke a opustil místnost

"Jsi šťastná?" zeptal se Mikey

"Kolikrát ti ještě mám říct, že jsem, aby jsi mi věřil?" zeptala jsem se

"Nevypadá to tak," usmál se a objal mě

"Možná ne, ale jsem," objala jsem ho taky

"Jen, chci aby jsi věděla, že jsem tu pro tebe ségra," řekl

"Já vím, že jsi, ale musíš si uvědomit, že nejsi jediný, kdo tu pro mě je," usmála jsem se

"Nojo, já vím, jenže ty jsi má ségra," pohladil mě po zádech

"To já vím taky," odpověděla jsem

"Už jí mám," usmál se Luke

"Tak já vás tu nechám, ještě mám dole práci, kluci mi překáží," usmál se Mikey a až teď jsem zaregistrovala, že má kytičkovou zástěru na vaření

"Jojo, pak nás zavolej na jídlo," zazubil se Luke

"Neboj," přátelsky ho bouchl do ramene a odešel

"Můžeš začít," usmála jsem se a Luke mě pořádně zakryl. Zaposlouchala jsem se do jeho úžasného hlasu. Musí zpívat hodně rád, stačí se podívat a hned to na něm jde vidět.

"Stačí?" usmál se po chvíli

"Máš krásnej hlas," natáhla jsem k němu ruku

"Děkuju," pohladil mě po tváři

"Za pravdu neděkuj," usmála jsem se

"Mám tě rád," objal mě, jako by mu moje horečka nevadila

"Nevadí ti, že jsem nemocná," zeptala jsem se

"Nevadí," usmál se

"Večeře!" křikl Michael

"Tak z postele," řekl a zvedl mě

"Nene," usmála jsem se a sedla jsem si zpátky na postel

"Notak, musíš jíst," odpověděl

"Já vím, už jdu," řekla jsem a následovala jsem ho do kuchyně

"Dobrou chuť," usmál se Mikey

"Děkuju, vypadá to skvěle,"objala jsem ho

"Ashtone, Cale, vypněte ten xbox!" křikl Mike

"Nojo," zavolal Cal a přišel

"Ty tvoje  špagety," poznamenal Ashton

"Chutnají ti, co?" zasmál se Mikey

"Jojo," odpověděl z plnou pusou

"Bylo to vyborný, děkuju," usmála jsem se na  Mikeyho

"Klidně si běž už lehnout, já dojdu," usmál se Luke

"Dobře," odpověděla jsem mu a šla jsem napřed, došla jsem do pokoje a vyvalila jsem se do postele

"Luke ještě pomáhá s nádobím," přišel Cal

"Díky za info," usmála jsem se

"Nechceš s něčím pomoct?" zeptal se

"Ne, pohoda, děkuju," odpověděla jsem

"Tak super," usmál se

"A ty? Potřebuješ něco?" zeptala jsem se ho

"No vlastně, možná jo," uculil se

"Cale?" zeptala jsem se

"Ano? Jo. No. Kdyby tu nebyl Luke, tak no měl bych šanci?" usmál se

"Jenže on tady Luke je Cale," odpověděla jsem

"Ale znáš ho jen chvilku," řekl

"Já vím a tebe znám taky den," zasmála jsem se

"No právě, já nejsem blbec," pohladil mě

"No já doufám, že nejsi," odtáhla jsem se od něj

"Chápu, Luke," sklopil zrak

"Hele Cale, jsi dobrej kluk, úžásnej kámoš, mám tě ráda, ale jenom jako kámoše," usmála jsem se

"Jsi taky skvělá kámoška," objal mě

"Já vím," vyplázla jsem jazyk

"Když budeš cokoliv potřebovat, tak zavolej, jsem tu pro tebe," usmál se

"Jasně, kdyby něco, jsi první kdo o tom bude vědět," zasmála jsem se

"No nic, už jdu, pošlu ti sem Luka," usmál se

"Dobře, děkuju" usmála jsem se taky a Cal zmizel

"Tak jsem tu," usmál se Luke

"To je dobře," sedla jsem si

"Jen pěkně lež," odpověděl

"Ale mě to už nebaví," postěžovala jsem si

"Tak co chceš dělat?" zeptal se a propletl si se mnou prsty

"Já, nevím," odpověděla jsem

"Možná bych věděl, ale.." začal

"Pokračuj," nadzvihla jsem obočí

"To by jsi nesměla mít teploty," dořekl to

"A co by jsi chtěl jako dělat?" usmála jsem se

"Vzít tě na procházku," usmál se taky

"Tak to asi není reálný," odpověděla jsem

"To ne no," objal mě a přitlačil mě k sobě

"Luku?" zvedla jsem hlavu

"Děje se něco?" zeptal se ustaraně

"No jenom, já jenom nechci nic uspěchat," usmála jsem se

"V pohodě, já tě chápu, ustelu si na zemi a budu tu s tebou," pohladil mě po vlasech

"Jsi strašně hodný, děkuju," uvelebila jsem se

"Neděkuj, nemáš zač," políbil mě do vlasů

"Ale mám, děkuju, že tě mám," usmála jsem se

Děkuji za přečtení, snad u toho neusínáte. :* Jinak mimo tento příběh: začala jsem psát další příběh, jelikož jsem dokončila s Lukem wherever you are :) můžete ho najít na mém profilu pod názvem Secret. Mám vás ráda, další díl bude nejspíš v úterý maximálně ve středu :)