Wihch one? [5SOS]

Part 16

"Takže?" zeptal se když jsem otevřela dveře, vlétla jsem mu do náruče a nechala jsem okolní svět na pokoji.

"Chyběl jsi mi," pošeptala jsem a nehodlala jsem ho pustit.

"Ty mě taky," usmál se a podal mi růži, kterou držel v ruce.

"Děkuju," usmála jsem se také.

"Nebylo to tvoje  přemýšlení nějaké rychlé?" zeptal se.

"Děláš jako by ti to vadilo," odpověděla jsem.

"To právě že nevadí," pohladil mě po zádech.

"Nechci tě pustit, jsi úžasný," řekla jsem.

"Dneska tady budu pro tebe," usmál se.

"Ani nevíš jak moc jsem ráda, že jsi přišel, bála jsem se, že mě už nebudeš chtít vidět, že mi nebudeš věřit," pošeptala jsem.

"Takhle nemluv, jsi skvělá holka, byl bych blázen, kdybych nepřišel," odpověděl.

"Mám velké štěstí, že tě mám," usmála jsem se.

"To já jsem tady ten, kdo  má štěstí," přitiskl si mě k sobě.

"To není pravda, dáš si pizzu? Nikdo není doma, jeli na bowling," řekla jsem.

"Nechci ti ujídat oběd," zasmál se.

"Já celou pizzu vážně nesním narozdíl od někoho," usmála jsem se.

"Možná teda kousek," rozhodl se.

"Fajn," řekla jsem a nandala jsem mu na talíř.

"Děkuju, jsi skvělá," usmál se.

"Není zač," odpověděla jsem.

+++

"Pojď aspoň na vzduch sem na zahradu," usmál se Luke.

"Mně se nechce," odpověděla jsem. V náručí mě přenesl do altánku.

"Žádný protestování," řekl.

"To ani nemám v plánu," objala jsem ho.

Chvíli jsme byli oba potichu.

"Miluju tě," hladil mě po vlasech.

"I já tebe," usmála jsem se. Nikdo nic neříkal a všude bylo ticho a klid.

"Jsem strašně rád, že jsi tu teď se mnou," usmál se Luke

"Já taky Lukey," odpověděla jsem.

Zvedla jsem k němu hlavu a dívala jsem se mu do jeho krásných modrých očí, přitahovalo mě to k němu, ale nevím jestli i jeho ke mě, nikdo z nás ani po několika minutách oční kontakt nepřerušilo. Luke se mírně přiblížil, znervózněla jsem, srdce mi bilo ještě rychleji, než normálně, když jsme byli spolu. Chytil mi pramínek vlasů a dal mi ho za ucho. Mírně jsem se pousmála i když jsem cítila jak mi trochu hoří tváře, určitě jsem červená jako rajče. Přitáhl si mě blíž k sobě už nás od sebe dělilo pár centimetrů, ruce jsem si obmotala kolem jeho krku, měla jsem zrychlené dýchání a nebyla jsem jediná. Luke mě objal kolem pasu, vzdálenost mezi námi se zmenšovala, on tuhle vzdálenost přerušil a přiložil jeho jemné rty na ty mé ovšem jeho piercing byl trochu studený, bylo to jako by ve mně vybouchl ohňostroj, ruce jsem z krku posunula na vlasy a trochu jsem je Lukovi rozcuchala.

"Tak přece jsi vyšla ven," slyšela jsem Michaela. Rychle jsme se od sebe odtáhli.

"Nebudu rušit," otočil se ve dveřích.

"Tohle jsem chtěl udělat už na pláži, ale asi to teď bylo vhodnější," usmál se.

"Bylo, bylo to krásné," odpověděla jsem.

"Stydím se o tom mluvit," začervenal se a skousl si piercing.

"Dobře. Asi by jsme měli už jít za nimi," usmála jsem se.

"Máš pravdu, teď čekám až mě Mikey seřve jak malého kluka," odpověděl Luke.

"To neudělá," řekla jsem a zvedla jsem se.

"Je to tvůj bratr, je schopný všeho," usmál se a následoval mě.

"Jste doma nějak brzy," usmála jsem se.

"To Luke je tady zpátky taky nějak brzy," odpověděla máma.

"Vy jste teda milí," řekla jsem.

"V klidu ségra, ty za to nemůžeš, někdo musel prohrát," usmál se Mikey.

"Já si to osobně neberu," štouchla jsem do něj.

"No nic, já jedu do studia, volal Cal, že má novej song, jedete taky?" zeptal se Mikey.

"Ráda bych si to poslechla," usmála jsem se.

"Fajn, tak jedeme," rozhodl Luke a objal mě kolem pasu.

"Katherine, co jsi jedla?" křikla na mě máma než jsme odešli.

"Pizzu," houkla jsem zpátky a nastoupili jsme do auta.

"Luku, je tam i manažer, takže nic s Katherine," řekl Mikey v autě.

"Dobře, budu se snažit," pousmál se a objal mě.

"Brácha, děkuju, že jsi našim nic neřekl," usmála jsem se.

"Neděkuj mi, myslím, že to poznali sami," odpověděl a věnoval se dál silnici.

Děkuju za přečtení. Tak jsem vám splnila přání a máte tu first kiss. :) jinak už moc dílů nezbývá. :/ teď to bude takové weird, tak se omlouvám ♡ love you ♥