Wihch one? [5SOS]

Part 14

"Tak, já se jdu převléct," usmála jsem se na Luka.

"Dobře, počkám tady," odpověděl a já vyběhla do patra a začala jsem ve skříni hledat vhodné oblečení. Sukně? Kraťasy? Šaty? Vždyť já ani vlastně nevím kam jdeme. Nakonec jsem si vzala šedé tříčtvrteční kalhoty a tílko s modrou mikinou. Do kapsy jsem si dala mobil a klíče, no a mohli jsme jít nebo jet.

"Nemusíš se tak navlékat, venku je přes dvacet stupňů Katherine," zasmál se Luke.

"To nevadí, je to tvoje chyba, ani jsi mi neřekl kam se cestuje," pokrčila jsem rameny.

"No do New Yorku, kde jsou mínusový stupně rozhodně ne, neboj," odpověděl.

"A kam teda?" zeptala jsem se.

"Nemám v plánu ti to říct, je to tajemství," dal mi pusu do vlasů.

"A půjdeme pěšky?" nadzdvihla jsem obočí.

"No, jo," usmál se.

"No tak fajn," odpověděla jsem.

"Dám ti šátek na oči, aby jsi neviděla kam jdeme," zasmál se.

"Je to nutné?" zeptala jsem se.

"Ano je," odpověděl a přidělal mi k očím šátek.

"Notak, vždyť nic nevidím," řekla jsem.

"To je účel," zasmál se.

"Mně to vadí," dala jsem ruce v bok.

"Jen mi věř," pohladil mě po tváři.

"Vždyť já ti věřím," usmála jsem se.

"No jen aby," objal mě kolem pasu.

"Ale jo," odpověděla jsem a už jsme šli, dobrých deset minut jsme chodili v Sydney, pěšky.

"Stůj a počkej chvilku," řekl Luke, slyšela jsem vodu a  jeho jak s něčím rabuší.

"Mám se bát?" zeptala jsem se.

"Nemusíš, slíbil jsem ti, že něco podnikneme, takže," odpověděl a sundal mi šátek z očí.

"Je to tady krásný," objala jsem ho, byli jsme u moře, vlastně spíše u oceánu a slunce nebylo daleko od svého západu.

"Pohár?" zeptal se a vytáhl zmrzlinu.

"Určitě," usmála jsem se, až teď jsem si všimla deky na které bylo jídlo a pití, sedli jsme si k sobě a pozorovali jsme jeden druhého.

"Dobrou chuť," pousmál se nervózně

"Děkuju, tobě taky," odpověděla jsem, také jsem byla nervózní, možná i víc než Luke. Když jsem si ho tak prohlížela, moje myšlenky směřovali k otázkám, co se mi na něm líbí, vzhledově to byl průměr, ale on je hodný, milý a pozorný, klidně bychom spolu mohli strávit několik dní a pořád bychom si měli o čem povídat, je ke mně otevřený.

"Já tě nechci do ničeho nějak cpát," řekl najednou.

"Vždyť mě nikam necpeš, v pohodě," usmála jsem se

"Já jenom, že manažer nám omezil přítelkyně, je to jenom na tobě, jestli se ti chce být se mnou, podnikat tajné schůzky a tak podobně," sklopil zrak.

"Já si to ještě promyslím, ale věřím, že bychom to nějak zvládli," pohladila jsem ho po tváři.

"Já jen nechci, kdyby to prasklo, aby tě naše fanynky nesnášely," pousmál se

"Já si to potom rozmyslím, teď se tím nezabývej," usmála jsem se

"Dobře," objal mě.

V objetí jsme seděli na dece a i přes ni jsme cítili rozehřátý zlatě se třpytící písek, hlavu jsem měla opřenou o jeho hruď a společně jsme sledovali, jak se pomalu slunce skalní k obzoru a jak se obloha mění z čistě modré postupně na růžovou až k červené. Na hladině se všechny barvy odrážely, tak dokonale, po chvíli se slunce úplně vytratilo.

"Kéž by tahle chvilka nikdy neskončila," povzdechla jsem si.

"Souhlasím, je mi tady krásně, obzvlášť, když jsem tu s tebou," pohladil mě po vlasech.

"Obávám se, že už ale budeme muset jít zpátky," odpověděla jsem.

"Ještě ne, nejsem zvědavý na Michaelovy připomínky," přitáhl si mě blíž.

"Já vím, taky se mi to nelíbí, ale už se to lepší," usmála jsem se.

"To máš taky pravdu," odpověděl.

"Tak jdeme?" zvedla jsem k němu hlavu.

"Jdeme," řekl a zvedl se, postupně jsme všechny zbylé věci nacházeli do košíku a šli jsme. Ruku v ruce jsme se procházeli ulicemi Sydney až domů.

"Jsme doma!" křikla jsem.

"Taky jsi mohla říct, že se někam chystáš," začala máma.

"Já o tom věděl!" ozval se Michael.

"Tak vidíš," řekla jsem.

"Nojo," odpověděla.

"Kluci jsou tady pořád, že?" zeptala jsem se.

"Jo, chtějí si dát battle v Just Dance," řekla máma.

"Jako s kým?" zeptala jsem se.

"Jen říkali, že se čeká na vás," odpověděla.

"Děkuju za dnešek, bylo to krásný," usmála jsem se.

"Já děkuju tobě," objal mě.

"Za chvíli dojdu, půjdu se převléci," odpověděla jsem.

"Dobře," naklonil se a dal mi pusu na čelo, celá jsem se rozklepala, nezmohla jsem se ani na slovo jen na úsměv.

"Ten s tebou cloumá," naznala máma.

"Já vím," odpověděla jsem a letěla jsem nahoru. Oblékla jsem si volné oblečení na doma a běžela jsem zase dolů.

"Katherine," zastavila mě máma.

"Ano?" zeptala jsem se.

"Jen buď šťastná," usmála se

"Já jsem," objala jsem jí

"Já vím, že jo," odpověděla

Enjoooy další část zítra :) ♡ miluju vás ♥