Wihch one? [5SOS]

Part 15

Už bylo po Vánocích, dostala jsem spoustu dárků a seznámila jsem se se všemi rodiči kluků z 5sos. Jen jsem si nebyla ničím jistá. Měla jsem pocit, že si jenom namlouvám, že jsem šťastná, nebyla jsem si jistá, jestli to je jenom pocit nebo jestli to je pravda.

"Ahoj, dneska nějak bez nálady," přišel Mikey s kávou.

"Ahoj, nojo," odpověděla jsem.

"Co se stalo?" zeptal se.

"Já ani nevím, kde je chyba, asi si to moc beru," řekla jsem.

"Jde o Luka?" zeptal se.

"Vlastně jo," odpověděla jsem.

"Kde je problém? Mně můžeš říct všechno," objal mě.

"Já vím, jsi skvělej brácha, no já ani nevím, asi se bojím, bojím se, že si jen namlouvám, že jsem šťastná," zakroutila jsem hlavou.

"Už ti hrabe, Luke je dobrej kluk i když to říkám nerad, tak vy dva k sobě patříte, nevím asi si to neuvědomuješ, protože ho vidíš každej den, ale až bude na turné, tak to bude jiný," odpověděl. Takového jsem Mikeyho neznala, vždycky byl jako máma, ale jen z té ochranitelné části nebo jak to nazvat, Michael, co se mnou řeší problémy, je jeho jiná stránka.

"Tak mi proaď, co dělat," řekla jsem.

"Na to musíš přijít sama," usmál se.

"Já myslím, zě by mi prospěla krátká pauza," naznala jsem po chvíli.

"Takže ho nemám pouštět nahoru?" zeptal se.

"On je tady?" zeptala jsem se.

"Asi jsem to měl říct dřív," zasmál se.

"To teda jo," bouchla jsem ho.

"Takže?" nadzdvihl obočí.

"Ať příjde, já mu to nějak řeknu," usmála jsem se.

"Fajn, drž se," objal mě.

"V klidu," odpověděla jsem a Mikey odešel.

"Ahoj," objal mě Luke.

"Ahoj," pousmála jsem se.

"Já, stalo se něco? Mikey mi říkal hodně štěstí," řekl.

"No vlastně, já nevím jak ti to říct," odpověděla jsem.

"Neboj se, můžeš mi říct cokoliv," usmál se.

"Já vím, že jo, ale bojím se jak to vezmeš," řekla jsem.

"Co se stalo?" sedl si vedle mě.

"Luku, já tě mám ráda, ale potřebuju pauzu, chci si všechno pořádně promyslet. Jen pár dní," dostala jsem ze sebe, byla jsem ráda, že už to bylo venku.

"Chápu tě, kdyby se cokoliv změnilo, dej mi vědět," pohladil mě po tváři a s úsměvem odešel. Aspoň někdo z nás to bral dobře, zahrabala jsem se do peřiny a zbytek dne jsem ani nevylezla.

"Nemůžeš tady být celý den zalezlá," přišel Mikey.

"Můžu, nezvládám to," odpověděla jsem.

"Hádám, že sis myslela, že to všechno bude v pohodě, ale je to ještě horší," řekl.

"Taky jsem si myslela, že mi nebudeš rozumět," usmála jsem se.

"Teď vidíš, že už jste se hodně sblížili," odpověděl.

"Jenže já to posrala, teď už mě chtít nebude, nikdy," řekla jsem.

"Neposrala si nic, pokud tě má rád, tak tě chtít bude, vždycky," objal mě.

"Jsi úžasný brácha," usmála jsem se.

"Já vím, mám tě rád," odpověděl.

"Já tebe taky," řekla jsem.

"Půjdeš s náma zítra na bowling?" usmál se.

"Kdo všechno jde?" zeptala jsem se.

"I rodiče, jen Cal ne a Luke říkal, že na to nemá náladu," odpověděl.

"Já taky nepůjdu, někdy jindy," naznala jsem.

"Fajn, teď už se prospi," usmál se.

"Budu se snažit," řekla jsem a lehla jsem si, zítra zkusím strávit den s Calumem, říkal, že tu pro mě bude, kdyby se něco stalo.

+++

"Dobré ráno, vážně nejdeš?" zeptal se Mikey.

"Vážně ne, užijte si to," nalila jsem si kávu.

"Ještě by jsi mohla," usmál se.

"Já fakt nechci, nemám náladu," odpověděla jsem.

"Dobře, ale nebuď tu pořád zalezlá, bež aspoň na dvůr," řekl.

"Rozkaz brácha," usmála jsem se.

"Tak čau," plácl mě po zádech.

"Pa," odpověděla jsem, Mikey odešel a ostatní už v domě nebyli.

Vytáhla jsem mobil a začala jsem psát sms: 'Ahoj Calume, můžeš prosím přijet? Katherine' do půl hodiny byl Calum tady.

"Ahoj, co se stalo, všechno v pohodě? Vypadáš jak duch," prohlížel si mě Cal.

"Díky, že jsi ke mě upřímný," zasmála jsem se.

"Tak co se stalo?" zeptal se.

"To teď neřeš, nechci na nic myslet, dáš si taky kafe?" usmála jsem se.

"Ne, děkuju už si sedni a řekni mi, co se děje," řekl a zachytil mě za ruku.

"Já, no, ještě, no, doleju si," usmála jsem se a on mě pustil.

"Tak?" zeptal se.

"Dala jsem si s Lukem chvilku pauzu a já, nechci na to chvíli myslet a ty jsi mi říkal, že tu pro mě budeš, když budu potřebovat, tak," začala jsem.

"Pořád to platí, takže podnikneme něco?" usmál se.

"Mě se ani nic moc dělat nechce," odpověděla jsem.

"No pravda, měla by jsi spát," zasmál se.

"Hele, tak špatně na tom snad nejsem," usmála jsem se.

"Pojď aspoň na dvůr,"  řekl.

"Fajn," odpověděla jsem.

"Hádám, že o tom nechceš moc mluvit," usmál se, když jsme zakotvili v altánku.

"Spíš ne, děkuju," položila jsem si hlavu na jeho hruď.

"Špatná zpráva, za hodinu musím být ve studiu, takže se tu moc nezdržím," pohladil mě po vlasech.

"To nevadí, i tak děkuju, že jsi si na mě vůbec udělal čas," usmála jsem se.

"Není vůbec zač, mám tě rád," odpověděl.

+++

Na oběd jsem si objednala pizzu a snědla jsem jen jeden kousek.

'Ahoj, prosím můžeš přijet? Mám tě ráda Katherine." sms směřovaná k Lukovi, po deseti mi minutách byl u nás ve vile.

Děkuji za přečtení, jak myslíte, že by se příběh mohl vyvíjet dál, mohl by už být první polibek, že? :) *__* mám vás ráda ♡
Btw. Přidala jem na profil jednodílovku 'Amnesia' jako poděkování za 2K reads a taky za to, že tuhle fan fiction držíte v top 50 v žebříčku. ♡