Wihch one? [5SOS]

Part 18

O více než rok později:

Můj život se od základů změnil, teď už nejsem Australská holka, bydlím v Londýně, místo dokončení střední jsem se odstěhovala a není ze mě prakticky nic, školu si dodělávám tady. Asi by vás zajímalo co se stalo, no všechno krásné jednou končí, tak mi Luke jednoho krásného dne řekl ať mu zmizím ze života. Nikdy v životě bych nevěřila, že může být takový, opil se, ale říká se, že opilí lidé mluví jen pravdu. Poslechla jsem ho a hned další týden jsem nebyla doma, ví o tom všem jen Calum, vždycky jsem mu mohla ve všem věřit. Ani moje rodina neví kde jsem. Nikomu jinému než Calumovi jsem nic neřekla. Kvůli všem jsem si musela změnit číslo a jak jsem zaregistrovala, tak si 5SOS dali menší pauzičku. Dokonce bych se divila, kdyby to někoho z nic vzalo. Já ho milovala a pořád někde hluboko ve mně moje city k němu jsou, jenže bych mu nedokázala odpustit, už nikdy. Kvůli němu jsem probrečela spoustu nocí, dokonce jsem si psala posraný deník o tom, jak ho chci strašně moc znovu vidět, teď už je vše jinak, dostala jsem se z toho, teda aspoň myslím, že dostala. I když jsem se jednu dobu řezala, už je mi fajn.

"Haló?" zvedla jsem svůj telefon.

"Ahoj, jak se vede?" zeptal se Calum.

"Já myslela, že spíš, v Austrálii je úplně jiný čas," odpověděla jsem.

"Jo, to bude tím, že nejsem v Austrálii, ale v Londýně," odpověděl.

"Cože? A co tu děláš?" zeptala jsem se.

"Za ségrou, Mali tady bydlí, tak jsem si řekl, jestli by jsi mohla přijít k London eye, pokud to nemáš nějak daleko," odpověděl.

"Nemám, London eye je hned  naproti mému bytu," usmála jsem se.

"Tak v jednu?" zeptal se.

"Dobře," odpověděla jsem a zavěsila jsem. Chystala jsem si oblečení, zvolila jsem letní šaty a k tomu balerínky, přece jen začátek července a v Londýně teplo, no a na nebi není ani mráček. Na obličej jsem si dala make-up a řasenku, vlasy jsem si dala do drdolu.

"Ahoj," objal mě Cal, který už čekal u oka.

"Strašně jsi mi chyběl," usmála jsem se.

"Vypadáš pořád stejně, krásně," odpověděl.

"Nepřeháněj, děkuju," řekla jsem.

"Co to, tady, Katherine," narazil  na mé jizvy na zápěstí.

"Já nemohla jinak, za to může on," namítala jsem.

"V pohodě, já tě chápu, nikdy už to ale nedělej, prosím, kvůli mě," usmál se.

"Neboj se," odpověděla jsem.

"Jak se ti tady žije?" zeptal se.

"Jsem šťastná," usmála jsem se.

"Tak to je dobře, jen tvá rodina se o tebe bojí," odpověděl.

"Tak jim řekni, že jsem v pohodě nebo jim zavolám," řekla jsem.

"To rozhodně, koho mám pozdravovat?" zasmál se.

"Všechny, až na něj," sklopila jsem zrak.

"Nechtěl jsem otevírat staré rány," objal mě.

"V pohodě, už jsem se z toho dostala, teda aspoň myslím," odpověděla jsem.

"A teď mám pro tebe překvapení," řekl.

"Jaký?" zeptala jsem se.

"Pojď," usmál se a táhl mě kousek od mého bytu.

"Já se bojím," řekla jsem.

"Já doufám, že mě po tom nebudeš nesnášet," přikrčil ramena.

"Snad ne, jsi jedinej normální člověk," odpověděla jsem.

"Je tady někdo?" křikl Calum.

"Katherine!" objali mě Michael a Ashton.

"Chyběla jsi nám," řekl Ashton.

"Mohla jsi aspoň říct, že odcházíš," držel mě Mikey.

"Promiň, já na to neměla sílu," odpověděla jsem. Vážně jsem byla ráda, že se neobjevil Luke.

"Doufám, že s námi pojedeš domů," řekl Michael.

"Nikam nejedu, jsem tady šťastná," usmála jsem se.

"Kluci, co tady máte," zastavil se Luke ve dveřích a civěl na mě. Po chvíli koukání jeden na druhého mi začaly valit slzy proudem.

"Promiňte," odpověděla jsem a vyběhla jsem domů, kde jsem zabořila hlavu do polštáře, myslela jsem, že už ho neuvidím, nikdy.

Teď už je příběh trošku jinde, snad se na mě nezlobíte:( Děkuji za přečtení! Mám vás ráda!  Doufám, že se vám konec příběhu bude aspoň trochu líbit.
A teď reklama time thadaa... pokud se vám líbí moje příběhy, tak jsem před chvíli přidala první část nového příběhu LET'S SING! opět s 5SOS budu ráda, když si to na mém profilu přečtete a ohodnotite. :')
Děkuji, mám vás ráda! ♡