Wihch one? [5SOS]

Part 2

Part 2

Položil mi ji k jeho srdci, bilo jako o  život, přesně stejně jako to moje, když jsem poprvé viděla Luka.

"Srdci neporučíš." řekl po chvíli Cal

"Já vím, nejsem si ale jistá, že k tobě  cítím to samé." odpověděla jsem

"Zatím, jak jsi říkala, neznáme se." usmál se

"Už se to načetlo." ukázala jsem a obrazovku

"Tohle jsme my." řekl a pustil mi klip. Amnesia.

"To máte ze svých zkušeností?" zeptala jsem se

"No vlastně já z tím zkušenost trochu mám." odpověděl nejistě

"O tom bych chtěla slyšet víc." podívala jsem se na něj

"Už to je dávno, bylo mi deset, udělal jsem strašnou kravinu." řekl

"A co jsi udělal?" zeptala jsem se

"Prosím, Kath nechci to už řešit, jsem rád, že jsem se přes to přenesl." usmál se

"Tak dobře, já jen si chci dávat pozor na hajzlíky." odpověděla jsem

"Hele já nejsem žádnej hajzlík." reagoval na moji poznámku

"No kdo ví jestli." řekla jsem

"Já to vím." odpověděl

"Kde mám brát tu jistotu?" zeptala jsem se

"Jen mi věř." odpověděl

"Fajn, jdeme radši na ten film, tahle konverzace už mě přestává bavit." poznamenala jsem a šla jsem dolů

"Dobře." zasmál se, jeho smích byl strašně roztomilý, nevím proč, ale Cal mi připomínal takového bobka kapely, v obličeji mi připomínal malé děcko.

"Tak jáký bude film?" odpoutala jsem se od svých myšlenek

"Annabelle." odpověděl Ash

"Chcete abych byla vystrašená?" zeptala jsem se

"Trochu." odpověděl Mike

"Je vám jasný, že někoho z vás použiju jako antistresový balónek, žejo?" zeptala jsem se

"Komu to vadí?" přišel Calum

"Tak jdeme na to, ať to mám za sebou." řekla jsem a šla jsem si sednout na sedačku. Vedle mě si z jedné strany sedl Luke a z druhé Calum, na kraji seděl Mikey a na oba se koukal vražedným pohledem. Na Ashe potom zbylo křeslo. Dívala jsem se Lukovi do očí a on zase do těch mých, měl je poměnkově modré. Po chvilce jsem náš oční kontakt přerušila a schoulila jsem se mu do náruče. Vždyť on mě nikdy nebude mít rád, jako mám ráda já jeho, žijeme každý úplně jinak, nešlo by to a navíc, Mikey by ho zabil. Navíc co by se mu na mně líbilo? Nic. Moje světlé blonďaté vlasy, modré oči a červené rty nestojí za řeč, dále má vysoká postava ani úzká ani tlustá, ale všichni mí kamarádi mi říkali, že jsem hubená no mně to tak nepříjde, já nevím, nic by se mu na mě nelíbilo, no jenže víte co? Naděje umírá poslední.

"Nad čím přemýšlíš?" vyrušil mě Lukův tichý hlas

"Já nevím, tak o životě." odpověděla jsem, vlastně jsem ani film nevnímala a na Lukovi jsem si ustlala a usnula jsem

"Pst, nevzbuďte jí."slyšela jsem Cala

"Já Kath odnesu, když už na mně spí." slyšela jsem Luka a cítila jsem jak mě zvedá

"Lucasi!" slyšela jsem Mika

"No co je?" odpověděl Luke a já si obmotala ruce kolem jeho krku

"Jestli jí ublížíš, tak.." začal Michael

"Já vím, neboj se, zvládnu to, je lehká jako pírko." řekl Luke a nesl mě do pokoje, položil mě na postel a sedl si vedle mě. Čekala jsem jestli z něj něco vypadne nebo ne. Přikryl mě a chytil mě za ruku.

"Jsi jiná, než všechny ostatní, jsi něčím jedinečná." řekl Luke. Pomalu se zvedl a byl na odchodu

"Ještě nechoď." řekla jsem

"Ty vnímáš?" zeptal se

"Mikey mě vzbudil, jak tě upozorňoval." usmála jsem se a pomaličku jsem otevírala oči

"Aha." odpověděl

"Myslím, že Mike zabije spíš mě." řekla jsem

"Proč?" zeptal se

"Protože to já jsem se tady zamilovala." sklopila jsem zrak. Pravda mě prý osvobodí, pokud větší nervozita je osvobozující, tak to potom jo.

"Do Cala, že?" zeptal se Luke

"Ježiši ne, jak tě to napadlo? Zrovna on." vykulila jsem na něj oči

"Já nevím, prostě mě to napadlo. Je milý, pěkný, má svaly, to je pro holku jako jsi ty ideál, ne?" řekl Luke

"To teda ne, já, Calum ne." odpověděla jsem

"Znám ho vůbec?" zeptal se

"Moc dobře." odpověděla jsem

"Mně už nefunguje mozek." usmál se, chytila jsem ho za ruku.

"Víš, holka jako já se dokáže zamilovat klidně do někoho, jako jsi ty." celou dobu jsem se mu dívala do očí, položila jsem jeho ruku na místo, kde bylo moje srdce, malém ze mě vyskočilo. Pokud nic neřekne nebo odejde, tak já odtud co nejdřív uteču.

"Myslím, že slova jsou zbytečná." řekl Luke a přesunul mojí ruku na to jeho srdce, bilo také strašně rychle, podobně jako to Calumovo, jenže problém je v tom, že já nechci Cala, ale Luka.

"Je to zajímavé, že se známe sotva jeden den." řekla jsem

"To mi povídej, nikdy se mi nic takovýho nestalo, že bych byl kvůli někomu nervózní. Nikdy nebývám nervózní, ani před vystoupením." řekl Luke

"Já mám hlad." poznamenala jsem

"Tak se jdeme najíst." usmál se Luke a stoupl si

"Ale Mikovi ani slovo, nechci aby mi zakazoval tě vidět nebo aby jsi z toho neměl problémy." řekla jsem

"Časem to stejně všechno zjistí." řekl

"Já vím, ale chci to trochu oddálit. Ani se pořádně neznáme a už se chová jako moje máma." objala jsem Luka, potřebovala jsem pořádné objetí, jinak se z toho zcvoknu. Budeme jak děti co chodí tajně za školu a bojí se, že je někdo načape.

"Pojď na to jídlo." usmál se a šli jsme dolů

Doufám, že se zatím příběh líbí. Ještě se zdokonaluji. :D části budou zhruba polovičně dlouhé jako část první, ale zase se budu snažit přidávat pravidelně, jednou za dva (max. tři) dny. :*