Wihch one? [5SOS]

Part 11

Zazvonil zvonek, rychle jsem běžela otevřít.

"Lukey!" objala jsem ho

"Chyběla jsi mi," usmál se

"Ty mně víc," řekla jsem

"Už jsou vaši doma?" zeptal se Luke

"Jo a Mikey ještě drží klapačku," usmála jsem se

"A už ti je líp?" usmál se

"Když jsi tady se mnou, tak jo," usmála jsem se

"Teplotu už nemáš?" zeptal se

"Ne," usmála jsem se a odtáhla jsem se od něj

"Ehm," slyšela jsem za sebou odkašlání, máma

"Dobrý den, já jsem Luke, vy musíte být máma Katherine, těší mě" usmál se Luke

"Ráda tě poznávám Luku, Katherine, můžeš na chvíli?" usmála se máma

"Jasně, kdyžtak bež nahoru," usmála jsem se na Luka

"Dobře, počkám v pokoji," pousmál se a odešel

"Co se děje mami?" zeptala jsem se

"Máš s ním něco?" zeptala se narovinu

"Je to kamarád," řekla jsem

"Neodpověděla jsi mi na otázku," řekla máma

"Já, mami, my se mame rádi, ale já ho skoro neznám, zatím s ním nic nemám," odpověděla jsem jí

"Nejsi na vztah připravená," poznamenala

"Můžeš za to ty, kdyby jsme se nepřestěhovali, nepoznala bych ho," připomněla jsem jí

"Taky pravda, ale nejdřív si rozmysli, co vlastně chceš," řekla a odešla, co já chci, chci být šťastná, šťastná s Lukem, ale co když má pravdu, co když to nejde, děkuju mami

"Všechno v pohodě?" zeptal se Luke, nemám důvod mu lhát, stejně by pochopil, že to co řeknu není zase taková pravda

"Já nevím," řekla jsem

"Chceš o tom mluvit nebo ne?" zeptal se

"Je to kvůli ní, strašně mi říká jak nejsem připravená na vztah a že si mám vše pořádně rozmyslet, jenže ono není co rozmýšlet," objala jsem ho

"Všechno bude v pohodě, jsem tu s tebou," hladil mě po zádech

"Bojím se, že tě kvůli ní ztratím," pošeptala jsem do jeho košile

"Neztratíš mě, nedovolím to," usmál se

"Já musím se přivést na jiné myšlenky," zakroutila jsem hlavou

"Chceš si zahrát nějakou hru?" zeptal se

"Pojďme se dívat na youtubery," usmála jsem se

"To není zrovna můj obor, koho doporučuješ?" zeptal se a odtáhl se

"Nash Grier, Cameron Dallas a Janoskians," usmála jsem se

"Dobře," usmál se a zapnul notebook

"Můžu se tě na něco zeptat?" zvedl zrak od obrazovky

"Na co?" pousmála jsem se

"Jsi se mnou šťastná?" zeptal se

"Jsem," usmála jsem se a objala jsem ho

"Já s tebou taky, ale" začal

"Já nejsem perfektní, promiň," schovala jsem si obličej do dlaní

"O to tu nejde, pro mě jsi nejúžasnější, jen s klukama jedeme v lednu na tour a to na dva měsíce, myslíš, že to zvládneme?" zeptal se

"I když od sebe budeme daleko, vzdálenost naši lásku nepřekoná," usmála jsem se

"Pravda," usmál se

"Bojím se toho, že tu se mnou nebudeš," řekla jsem

"Neboj, zvládneme to," usmál se

"Já vím, že jo," pousmála jsem se

"Pojďte na večeři," přišel Gordon

"Za chvíli jsme dole," odpověděl Luke

"Já nikam nechci," pokrčila jsem obočí

"Já se bojím tvé mámy," řekl Luke

"No, nemáš proč se bát," usmála jsem se

"Ještě uvidíme," pohladil mě po tváři

"Já, nechci spěchat, chci si všechno v klidu promyslet," řekla jsem

"Já vím," usmál se a zvedl mě

"Děkuju," zasmála jsem se

Omlouvám se, že je tenhle díl kratší, přiště se pokusím o něco delšího. Love ya. ♥