Wihch one? [5SOS]

Part 19

Luke's pov.

"Běžím za ní," řekl jsem a následoval jsem jí.

"Neposer to!" křikl za mnou Calum.

Stál jsem přede dveřmi a váhal jsem co jí řeknu 'Promiň Katherine, že jsem se na tebe vysral, miluju tě'? To asi těžko. Rychle jsem stlačil zvonek, než bych zase utekl, ocitla se přede mnou ona. Měla na sobě šortky, šedé triko a rozpuštěné vlasy, které jí padali do obličeje.

"Luku, co tady potřebuješ?" vykřikla, když mě viděla, ne z radosti.

"Přišel jsem se omluvit," sklopil jsem zrak.

"Nemyslíš, že je trochu pozdě?" přišla ke mě blíž a mě se zrychlil dech, chtěl jsem jí políbit, chtěl jsem aby bylo všechno zase tak, jak před tím. Chtěl jsem jí políbit.

"Do teď jsem neměl odvahu," řekl jsem.

"Myslím, že by jsi měl jít, takhle to je ještě horší," odpověděla.

"Nepůjdu, dokud se neomluvím," odpověděl jsem.

"Fajn," poodstoupila ode dveří.

"Potřebuju ti to vysvětlit," podíval jsem se na ní.

"Už si mi to vysvětlil, před rokem a jak jsi říkal, nechci se ti plést do života a ničit ti tvoji hudbu," viděl jsem jak jí to zničilo.

"Byl jsem naštvaný a opilý, nechtěl jsem to říct," začal jsem se obhajovat.

"Ale myslel sis to," její opuchlé oči se začaly lesknout.

"Nikdy jsem nechtěl aby jsi odešla, zranilo mě, když jsi pak nebyla doma a nikdo nevěděl, kde jsi," mé rty se zúžily do jedné úzké čárky.

"Já jsem zranila tebe?" viděl jsem jak začala plakát. Neměl jsem co říct, sám jsem dobře věděl, že to bylo naopak.

"Já se chci omluvit, ne se ještě víc dohadovat," pohladil jsem jí po tváři, ucukla.

"Nechal si mě odejít," vykřikla do prázdna v bytě.

"Ale nechtěl jsem," ještě víc jsem se k ní přiblížil.

"Lžeš! Jinak by jsi to nedopustil, nikdy," u posledního slova se jí zlomil hlas.

"Ani nevíš kolik nocí jsem kvůli tobě nemohl spát," řekl jsem po chvíli.

"Ty nevíš jak dlouho jsem si psala posraný deník o tom, jak tě chci znovu vidět," křikla a moje srdce jako by se rozletělo na malé kousíčky.

"Já tě miloval," pošeptal jsem.

"Vidíš, už nemiluješ," setřela si slzy a podívala se do země.

"Už když jsem tě poprvé viděl jsem tě měl rád, i když jsme se pohádali, city k tobě se nezměnily, miluju tě, pořád," řekl jsem a čekal jsem co řekne.

"Prosím odejdi, nedělej mi to ještě těžší," podívala se na mě, poprvé jsem viděl tu bolest, tu ránu, kterou jsem jí nechal na srdci. Pohladil jsem jí po tváři, ale nepustil jsem jí, byl jsem strašně blízko, neodolal jsem a políbil jsem jí, normální pusa. Bylo ve mě hodně smíšených pocitů.

"Jestli mi někdy dokážeš odpustit, budu rád, miluju tě," pousmál jsem se a zmizel jsem. Slzám jsem nechal volný průběh, ať si všichni myslí, že jsem postižený, ale i celebrita má city. Má pravdu, nezasloužím si jí, ublížil jsem jí a nikdy mi neodpustí.

Doběhl jsem do našeho domu v Londýně a zaplul jsem do svého pokoje.

"Luku, co se stalo?" zeptal se Ashton.

"Posral jsem to, totálně," řekl jsem.

"Proč myslíš?" pohladil mě po zádech.

"Řekl jsem jak jí miluju, políbil jsem jí a odešel jsem," odpověděl jsem.

"Vždycky tady budu pro tebe," objal mě.

"Díky," pousmál jsem se. Můj úsměv na situaci nic neměnil. Hned jak Ashton odešel začal jsem si balit. Nechám vše tak, jak to je, nechci jí víc trápit. Napsal jsem dopis, ať mě nechají letět, stejně za pár dnů maximálně týdnů přiletí taky. Hodiny ukazovali čtyři ráno. Tašku jsem hodil na záda, obul jsem si boty, dopis jsem dal do ruky Calovi, který spal. Vzal jsem si taxi a pohodlně jsem se usadil.

Tahle část je pretty weird, omlouvám se. :O děkuji za přečtení!! mám vás ráda ještě připomínám příběh Let's sing na mém profilu! ♡ JSTE ÚŽASNÍ, jak myslíte že příběh skončí? Poslední díl bude v pátek! ♡