My first Dramione POZASTAVENO!

Část 1

Hermiona byla rozrušená z příprav na NKU. Seděla v knihovně ponořená do knih a nevnímala okolní svět. Víčka se jí klížíla a hlava padala. Měla co dělat, aby se udržela vzhůru. Dlouho jí to však nevydrželo a hlava jí klesla na hromadu knih. Najednou ucítila, jak ji někdo zvedá a nese pryč v náručí. Byla naprosto vyřízená, nezvládla otevřít oči a podívat se, kdo to je. Jen se rukou chytla kolem jeho krku a pak už nic nevnímala.

Když se probudila, ležela ve své posteli a byla dost zmatená. Jak se dostala do své ložnice?  Najednou vstoupil do pokoje Malfoy. Hermiona se vylekala, okamžitě sáhla po hůlce a rychle se posadila.

,,Co tady chceš, Malfoyi!?'' Zeptala se a přitáhla si peřinu k bradě, aby měla pocit, že je trochu chráněná. Draco se zastavil a pomyslel si: Sakra, to už je vzhůru? Hermiona se na něj stále vytřeštěně dívala.

,,Já... Ehm, no.. donesl jsem ti snídani.'' 

Bylo na něm vidět, že je v rozpacích. Rychle položil tác s jídlem na kraj postele, otočil se a aniž by cokoliv dalšího řekl, zmizel ve dveřích. Hermiona byla zaražená. Co to bylo? Když se vzpamatovala, natáhla se pro tác. Ležel na něm talířek s koláčkem a hrníček se sněhulákem. Na hladině kakaa plavalo několik marshmallows. Hladově se podívala na marmeládový koláček a rychle jej zhltla. Nedávalo jí to smysl. Draco byl vždycky takový ... no, zlý. Nadával jejím přátelům a jí obzvlášť, a teď jí přinesl snídani do postele? Bylo to velmi zvláštní. Po chvíli se zarazila a zamyslela se. Snad jí do jídla něco nepřidal... Nerada by uprostřed první hodiny zničehonic začala opuchat, nebo se třeba dávit. Draco Malfoy by takhle daleko nezašel. 

Snad. 

Společně s Harrym a Ronem vyrazila na Křiklanovu hodinu lektvarů. Po cestě jim Hermiona všechno vylíčila.

,,On ti opravdu přinesl snídani??'' Ptal se Ron. Harry se nejistě podíval na Hermionu.

,,Jsi si jistá, že to byl on?'' Hermiona se na něj podívala.

,,Jo, vím to jistě.''řekla rázně a vešla do učebny. Profesor Křiklan po chvíli dorazil také, všechny je s úsměvem pozdravil a rozdal zadání na dnešní hodinu. Hermiona se do toho okamžitě pustila. Ovšem po chvíli přestala, protože ucítila něčí pohled v zádech. Otočila se a koukala do očí Malfoyovi. Ten, jakmile si všiml, že se na něj dívá, obrátil svůj pohled na Goila, kterému se z kotlíku víc a víc kouřilo. Hermiona se zase otočila a zahnala myšlenku na jeho krásné šedé oči. Po hodině si sbalila učebnice a už se zvedala, když v tom jí kolem hlavy proletěla malá papírová holubička. Chvíli poletovala, a pak se snesla na lavici. Když ji Hermiona chytla do dlaní, proměnila se na složený papírek. Ohlédla se, ale v místnosti už nikdo nebyl. Rozložila jej a četla:

Přijď prosím po obědě do komnaty nejvyšší potřeby. M

Papírek zase složila, strčila ho do kapsy a šla do jídelny. Celý oběd byla nervózní. Neustále se přemlouvala, aby se neohlédla ke stolu Zmijozelu. Když už to nevydržela a otočila se, zjistila, že tam Draco není. Jsem prostě jen paranoidní, řekla si.

,,Půjdeš s námi k Hagridovi?''zeptal se Harry, ale odpovědi se nedočkal, protože Hermiona ho nevnímala. Ron do ní dloubl.

,,Cože?'' Zeptala se.

,,Ptal jsem se, jestli s námi půjdeš po obědě k Hagridovi... jsi v pořádku?'' Harry si o ní dělal starosti.

,,Jo, Harry má pravdu. Vypadáš nějak mdle.''přilákal Ron a vysloužil si tím zároveň Hermionin vražedný pohled.

,,Nic mi není. A musím dodělat spoustu věcí do školy a esej do jasnovidectví. Takže k Hagridovi nepůjdu. Ale pozdravujte ho ode mě.''

Oběd brzy skončil a začala odpolední pauza. Hermiona si odnesla věci na pokoj a vyrazila. Vchod do komnaty nemusela hledat dlouho, protože od té doby, co profesora Snapea překvapila na toaletách se nesmí přesouvat. Nakonec ji nechali za skladem na košťata. Hermiona se neustále ohlížela a šla co nejrychleji to šlo. Když došla ke dvířkám vedoucím do skladu, vytáhla ještě jednou vzkaz, přečetla si ho a zase ho schovala. Netušila, co ji k Malfoyovi táhne. Tak, jak moc se bála, tak tak moc se s ním chtěla setkat. Nadechla se, otevřela dřevěná dvířka a vešla. Vytáhla hůlku, poklepla na stěnu a řekla:

,,Chci vstoupit do komnaty nejvyšší potřeby.'' Kameny se rozestoupily a za nimi se objevila místnost plná nejrůznějších krámů a haraburdí. Vešla dovnitř a nejistě a potichu se zeptala:

,,Je tady někdo?'' 

Po chvíli ticha se ozvaly kroky a zpoza jedné hromady vyšel Malfoy. Hermiona na něm mohla oči nechat. Měl na sobě bílou košili a horní tři knoflíky neměl zapnuté. Sama sobě se divila, že takhle kouká zrovna na něj a že se jí takhle líbí. Ale neříkala nic. Malfoy popošel několik kroků blíž. Chvíli bylo ticho. 

,,Tak jsi tady''prolomil tichou zeď a bylo poznat, že si nebyl vůbec jistý, jestli dorazí, nebo ne.

,,Proč si se chtěl sejít, Draco?''zeptala se potichu a byla připravena sáhnout po hůlce, když to bude třeba. Ten, stále upřeně zahleděný do jejích kaštanových očí, se po chvilce nadechl a povídal:

,,Protože já...''