The letter

105 4 1
                                    

Ahooj doufám že se vám bude líbit co budu psát, prosím berte to že začínám, takže to asi nebude nic wow. I tak se snažím tak mi pak kdyžtak dejte vědět jestli se líbí nebo ne. Děkuji předem. :))))

.

.

.

.

Tak tohle jsem já, jmenuji se Carolina. Žiju v Californii se svou rodinou, teda myslela jsem si že je to moje rodina dokud mi nepřišel dopis až z Anglie.

 Žiju v Californii se svou rodinou, teda myslela jsem si že je to moje rodina dokud mi nepřišel dopis až z Anglie

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Ahooj, jmenuji se Liam Payne. Asi si říkáš kdo jsem a proč ti píšu. Tak začnu pěkně od začátku. Byla si malá holka měla si 4 roky a já 17, moje.......vlastně naše matka se najednou rozhodla že nezvládá 2 děti, a tak se rozhodla tě dát na adopci, byl jsem z toho uplně v prdeli, miloval jsem tě jako moji malou sestru. Stále tě miluju nic se nezměnilo. Ale zpět k věci, přihlásila se k tobě nějaká česká rodina a já začal mít psychické problémy, že ode mě budeš takhle daleko, ale život ke mě byl vždycky takový. Jednoho dne sem o tebe doopravdy přišel. Odjela si. Do Californie!!!!!! Nevěděl jsem co bez tebe dělat. Moje srdce se zhroutilo. Moc se omlouvám že ti tohle všechno říkám až teď, ale od té doby co jsi odjela jsem na tebe nepřestal myslet. Proto tě teď žádám a moc prosím aby si tohle co teď napíšu dobře poslouchala. Vzal jsem si tě do péče. Ano vím že až teď když mi je 27 let. Ale nebyl jsem na to dost zralý až do teď. Doufám že to pochopíš a vyrovnáš se s tím vpohodě. S láskou Liam."


,,Dělá si ze mě ten člověk prdel!!" zařvala jsem přes celý svůj pokoj.

Přiběhla za mnou mamka a říká ,, Zlatíčko, co se děje?" ukázala jsem s brekem na dopis od MÉHO BRÁCHY.

Mamka se na mě podívala a já se divila proč je tak klidná, to o tom celou dobu věděla?? Vlastně asi jo  když si mě adoptovala.

Vůbec sem to nechápala, proč to moje pravá matka udělala? Proč? Proč? Proč já? Jak se s tím v 15ti letech mám vyrovnat, že navždy opustím svoji "rodinu" a pojedu od nich pryč za svým bratrem o kterém jsem nikdy nevěděla.

,,Víš, zlatíčko,....." přerušila  jsem ji.

,,Proč si mi to nikdy neřekla?? Co jste si mysleli? Že na to nepříjdu? Já teď navždy od vás odjedu a ty s tím už nic neuděláš." začala jsem po ni hystericky křičet.

,,Já vím, měla ses to dozvědět dřív, ale nemohli jsme s tátou vědět, že tvůj bratr udělá tohle, moc se ti omlouváme." rozbrečela se maminka taky.

Byla jsem uplně mimo. Bylo asi 20:00 a já sem se dozvěděla tohle. Šla jsem se osprchovat a pak najíst abych se trochu uklidnila, ale moc se mi to nepovedlo. Byla sem tak vyčerpaná po dnešním dni a jěště ten dopis. Usla jsem hodně brzo.


Ráno sem se probudila a všechno se zdálo najednou jiné. Takové moc jasné. Začala jsem si uvědomovat proč moje jméno je tak moc Britské, proč jsem vždycky vynikala ve škole v anglickém jazyce, začala jsem si uvědomovat, že tam kde teď žiju asi nepatřím. Vůbec jsem nevěděla co řeknu kamarádům.

,,CRRRRRR CRRRRRRR" začal vibrovat můj mobil a něm se objevilo jméno mojí nejlepší kamarádky. Samozřejmě jsem to zvedla.

,,Ahooj, Sofii jak se máš? Potřebuješ něco?" byla jsem hodně vynervovaná co jí řeknu.

,,Ahojky, Carol mám  se fajn, co u tebe? Volám kvůli té zítřejší rozlučce ve škole, nevím co si mám  obléct a potřebuji tvoji radu." vychrlila na mě. Jsme totiž v devítce a zítra se koná rozlučka.

,,Prosimtě klídek, to doladíme jěště je čas, potřebovala bych ti něco důležitého říct." Bojím se ani nevíte jak. Nejhorší na tom je, že ona miluje skupinu One Direction, a můj bratr je jí součístí.

,,Anooo, jasně mluv, máš kluka, ne už vím, máš domácího mazlíčka!!! JOO já to věděla, ukaá-..." zarazila jsem jí.

,,Ne, Sofi tohle je vážná věc, nemám ani kluka, ani domácího mazlíčka, mám bráchu." při posledním slovu se mi zastavilo srdce.

,,Tvoje mamka je těhotná? GRATULUJII." achjo to nebude tak lehké.

,,Ne není těhotná, ona není moje mamka, sem adoptovaná." uff tak uvidíme co teď dostanu za reakci.

,,Cože?! To jako vážně nebo nějaký tvůj další pokus o vtip???!"

,,Ne Sofi tohle není vtip, bohužel realita, a můj starší bratr si mě vzal do péče." přeskočil mi hlas při těchto slovech.

,,Ale to přece neznamená že se nebudeme bavit dále. Můžeme se bavit přece ne?"

,,Já myslím že to nebude tak jednoduché." tohle mě hodně bolelo říkat.

,,Pročpak, nestěhuješ se přece na Mars."

,,To sice né, ale do Anglie, to je skoro na stejno."

,,To si děláš srandu né? Však kdo je tvůj brácha??" naléhala na mě

,, Liam Payne, a já se ve skutečnosti jmenuju,  Carolina Payne." bála jsem se odpovědi hodně.

,,To nene, to je mega hustýý,  proto si vždycky vynikala v ajině" čekala jsem všechny ožné reakce ale tuhle fakt ne.

,,Ty nejsi naštvaná?"

,,Nejsem sice už, tě asi neuvidím, ale někdy mě určitě pozveš na návštěvu." tak tohle jsem fakt nečekala.

,,To se ví že jo, ale musím už končit, odjíždím za 1týden už."

,,Dobře, tak ahojky měj se hezky a drž se," s tímhle hovor ukončila.

Byla jsem opravdu hodně překvapená. Nikdy nic nevzala takhle klidně. Vždycky vyváděla jako malé dítě ale teď?? Tohle je hodně nečekaná

.

.

Tak jak se líbí první část? Není moc dlouhá příště se budu snažit napravit. :)))

Come with usKde žijí příběhy. Začni objevovat