Nikdy mi oněm nikdo nic neřekl, a teď ten dopis?? Sem zmatená a bojím se ale já to zvládnu je to brácha budu mu věřit. Maminka, vlastně ne moje maminka nevím co je moje, budou mi tady všichni chybět, ale těším se, nevím sice co mě čeká ale já to zvl...
Večer už se nic zajímavého nedělo, seděli jsme u televize a sledovali nějaký film u kterého jsem usnula. Ráno jsem se ovšem probudila úplně někde jinde, nejdříve jsem nechápala kde se nacházím, až po nějaké chvíli jsem poznala svůj pokoj. Rozhodla jsem se proto jít dolů na snídani. Nikde nikdo nebyl, když jsem viděla hodiny bylo 5 hodin ráno. Tak to asi snídat fakt nebudu. Šla jsem zpátky nahoru a znovu se snažila usnout, ale vůbec se mi to nedařilo. Tak jsem asi 2 hodiny projížděla sociální sítě. Pak někdo zaťukal na dveře a začal otevírat.
,,Dobré ráno." objevila se Harryho hlava ve dveřích. Jeho hlas byl po ránu tak chraplavý, že jsem ho skoro nepoznala, ale nějakým způsobem se mi to líbilo. ,,Napadlo mě jestli by si dneska nechtěla zajet ta tou paní na nehty." zeptal se s úsměvem na tváři. Neváhala jsem a přikývla jsem. Také přikývl a zavřel dveře. Vylezla jsem z postele a šla se obléct a namalovat.
Když jsem byla hotová sešla jsem dolů kde na mě čekal Harry. ,,Snídani sem ti vzal s sebou." řekl a mířil ke dveřím. Následovala jsem ho. Nasedli jsme do auta a vyjeli. Nestalo se vůbec nic zajímavého. Přijeli jsme k paní a ona si mě posadila ke svému velkému stolu. Když mi nehty dodělala jeli jsme zpátky domů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Trochu jsme nestíhali a hlavně jsme nikomu neřekli, že jedeme pryč. Kluci už museli být hlady bez sebe. Hlavně teda Niall. Chudáček nechala jsem ho bez jídla od rána.
Když jsme dojeli před vilu. Vyběhl ze dveří Niall a řítil se ke mě. Bylo mi jasné, že jsem mrtvá. Ale on ke mě přiběhl a silně se na mě natiskl. Objetí jsem mu opětovala. Když se odtáhl vychrlil na mě. ,,Jedeš s námi na udělování cen." řekl bleskově s velkým úsměvem na tváři. Nechápala jsem vůbec co to pro mě znamená. ,,To je super a co tam budu dělat? Vždyť je to vaše šance se umístit." odpověděla jsem nechápavě. ,,Budeš nám dělat doprovod." řekl se smíchem. ,,Počkej!! Ty mi chceš říct, že já, obyčejná holka budu dělat vám doprovod na největším udělování cen tady v Anglii??" pomalu mi docházelo o čem se bavíme. ,,Ano, přesně tak." odpověděl. Když sem si uvědomila, že moje oblečení se nehodí na takovou akci, dostala jsem panický záchvat. ,,Alee-.. já nemám-... žádné vhodné oblečení." vypadlo ze mě. V tu chvíli se Niall začal strašně smát. Nechápala jsem čemu. Co sem řekla tak vtipného? ,,Radši pojď dovnitř ať nestojíme tady venku." řekl mezi záchvaty smíchu. Pořád jsem ale nechápala čemu se směje. Ale šla jsem za ním dovnitř a Harry za mnou byl vysmátý jako sluníčko. Co to se všema dneska je, jsou nějak moc pozitivní?
Když sem vešla dovnitř Zayn, Liam a Louis se něčemu taky nepřetržitě smáli. Když mě spatřili přestali se smát a Liam promluvil. ,,Carol, uvařila by si nějaký oběd?" řekl s prosebným výrazem. Co mám čekat od pěti kluků, kteří se chovají na pět let. ,,Jasně, na co máte chuť?" zeptala jsem se. ,,Cokoliv hlavně ať je to rychlé." přerušil všechny odpověděl mi Niall. Začala jsem se smát a mířila jsem do kuchyně. Popravdě se mi vařit vůbec nechtělo a taky jsem to chtěla mít rychle za sebou, tak jsem uvařila jednoduchý těstovinový salát. Kluci si o něčem povídali v obýváku. Když jsem měla oběd hotový zavolala jsem na ně a všichni přiletěli jako včely na med. ,,Počkat počkat umýt ruce." všichni se zasmáli a seděli dál. Když jim došlo že to myslím vážně a jídlo jim nedám dokud si je neumyjí, rychle se rozběhli do koupelny. Musela jsem se začít smát, protože to jsou přesně takoví jak sem si myslela. Po chvilce přiběhli zpátky a usadili se ke stolu, to už jsem jim jídlo nandala a hned se do něho pustili.
