Nikdy mi oněm nikdo nic neřekl, a teď ten dopis?? Sem zmatená a bojím se ale já to zvládnu je to brácha budu mu věřit. Maminka, vlastně ne moje maminka nevím co je moje, budou mi tady všichni chybět, ale těším se, nevím sice co mě čeká ale já to zvl...
V obýváku se objevil Liam, a nevypadal vůbec nadšeně. Pomalu přišel za nimi a posadil se na volné křeslo. Všichni věděli, že je zle, a že už se z toho nevykroutí.
,,Takže, zaprvé mě zajímá proč jste mi lhali." řekl docela v klidu a díval se na mě, Harryho a Louise. Dostali jsme naději, že to nebude až tak zlé. Ovšem nikdo z nás tří nic neříkal. ,,Na něco jsem se ptal!" zařval po nás Liam. Všichni se lekli a byli tak vyděšení, že nikdo nic neříkal pořád. Nahoře na schodech jsem si všimla smějící se Sofie, která si to neskutečně užívala.
,,Zeptám se naposledy," začal, ,,Proč. Jste. Mi. Lhali?!" dokončil větu. ,,Protože jsme si mysleli, že to tak bude lehčí." odhodlal se a odpověděl mu Louis. Pak vypukla neskutečná hádka. Harry a Louis po Liamovi začali řvát. Já, Niall a Zayn jsme radši v tichosti seděli a jenom celou hádku pozorovali. Když to pořád nepřestávalo Niall se do toho vložil. ,,Přestaňte po sobě řvát jako malé děcka!" řekl naštvaně. Utichli a Liam znovu promluvil. ,,Tohle už nebudeme řešit, teď mě zajímá, proč jste se vůbec porvali." zeptal se. Vyschlo mi v krku nad důvodem jejich rvačky. Tentokrát ticho nebylo. ,,Porvali jsme se o Carol." řekl Harry a Niall souhlasně. Pak se na sebe otočili. Čekala jsem, že to nebudou chtít říct, ale očividně na to byli hrdí. Liam se na mě nechápavě podíval. Když se Harry nadechoval, že mu to vysvětlí, zarazil ho. ,,Ne Harry, nezajímá mě to." řekl nepříjemně. ,,A ty Carolino, máš zaracha!" vypadlo z něho nakonec. ,,Cože?! Děláš si srandu?" vykřikla jsem po něm. ,,Vždyť za nic nemůžu." dodala jsem. ,,Nemůžeš? Lhala jsi mi, ti dva blbečci se o tebe porvali, ale ty za nic nemůžeš. Máš zaracha a konec debaty!" odpověděl mi hnusně. Naštvala jsem se na něho a vyběhla z obýváku do pokoje. Vyběhla jsem schody a nahoře nich stála Sofie. ,,Nemáš za co." řekla a falešně se pousmála. ,,Mlč krávo." odpověděla jsem ji. Vběhla jsem do pokoje a třískla dveřmi. Z dola jsem jen uslyšela Liama něco řvájící na mě.
V pokoji jsem se zamkla. Jsem v pokoji od té doby co mi Liam oznámil, že mám zaracha. Což jsou asi 2 hodiny už. Ležela jsem znechuceně v posteli a projížděla sociální sítě. V tom někdo zaklepal na dveře. ,,Carol, prosím pusť mě dál." poprosil někdo za dveřmi. ,,Ani náhodou." odsekla jsem. ,,Ale no tak, prosím. To jsem já, tvůj nejlepší kamarád." snažil se mě přesvědčit. Hned když tohle řekl poznala jsem kdo za dveřmi stojí. Došla jsem ke dveřím, odemkla a otevřela. Měla jsem pravdu. Ve dveřích stál malý, hnědovlasý kluk. Ano Louis. Usmál se na mě, ale když viděl, že mu úsměv neoplatím přišel ke mně a obejmul mě. Jeho objetí je prostě ,,tommo objetí", v životě jsem nezažila lepší. Objetí jsem mu teda opětovala, za což byl rád. byl kupodivu nějaký veselý, na to co se před 2mi hodinami stalo. ,,Mám nápad." řekl, když se odtáhl z objetí. Nadzvedla jsem obočí a pobídla ho ať mluví. ,,Budu ti dělat společnost jestli chceš." nabídl mi a opět se usmál. Začala jsem se smát, ale byla jsem ráda za jeho nabídku. ,,Ano budu ráda, ale je tady jeden problém." odpověděla jsem mu. Smutně se na mě podíval. ,,Mám sice zaracha, ale do školy chodit musím." dopověděla jsem. ,,Jo to vím, Liam jak si odešla měl ještě asi půl hodiny proslov. Říkal, že nebudeš jezdit ani autobusem, aby si náhodou nejela jinam než domů ze školy." řekl a já jsem na něho vytřeštila oči. ,,Cože, ty mi chceš říct, že do školy mě bude vozit on? Tak to nezvládnu." odpověděla jsem mu a zhroutila se na postel. Hlavu jsem zabořila do polštáře. ,,Já mám ale dobrou zprávu." řekl Loui. ,,Hm, bohužel žádná dobrá zpráva nevylepší tohle." odpověděla jsem mu smutně, ale zároveň jsem zuřila. ,,Já si myslím, že to co ti řeknu to vylepší." řekl a ucítila jsem jak se postel prohnula. Sedl si vedle mě. Zvedla jsem hlavu k němu, abych na něj viděla. ,,Nabídl jsem se, že tě každé ráno do školy odvezu a pak i přivezu." řekl a usmál se na mě jako sluníčko. Můj obličej se rozzářil. Zvedla jsem se a skočila po něm. Obejmula jsem ho tak silně, že jsem ho až svalila ze sedu do lehu na mé posteli. ,,Děkuji ti moc." zašeptala jsem mu do ucha. Když jsme se odtáhli řekl ještě, ,,Harry s tím nebyl moc spokojený, a z nějakého důvodu ani Niall, tak jsem rád, že aspoň tobě to udělalo radost." zvedl se zpátky do sedu a podíval se na mě jeho modrýma očkama. Jednu věc jsem ale nechápala. U Harryho mi bylo nějak jasné proč mu to vadí, ale Niall? proč by zrovna mu vadilo, že ze školy mě odveze a přiveze Louis? Otázky v mé hlavě se hromadily, ale odpovědi se nedostávaly. ,,Nad čím přemýšlíš? Všechno okey?" vyrušil mě z přemýšlení Louis. ,,Ale nad ničím a jo všechno v pohodě." odpověděla jsem mu a usmála se na něho. Úsměv mi opětoval. ,,Když už si teda souhlasila s tím, že ti budu dělat společnost, nepustíme si nějaký film?" vymyslel Loui a já nebyla proti. Jen jsem přikývla a hodila po něm notebook, aby něco vybral.
Asi po 15ti minutách něco konečně vybral. Seděli jsme v posteli opření o okraj postele. Notebook jsme měli položený na kolenou. Loui vybral nějakou pohádku pro děti. Nejdřív jsem byla proti, ale přemluvil mě. Říkal, že je to nejlepší pohádka na světě tak jsem mu nechtěla kazit radost. Nakonec to nebylo tak strašné. Bylo docela pozdě večer a já byla strašně unavená. Hlavu jsem měla opřenou o jeho rameno. Po chvíli jsem usnula. Pak jsem jen v polospánku uslyšela jak zaklapnul notebook a odhodil ho někam pryč. Pak už jsem spala tvrdě a nevnímala nic.
Ráno mě zbudil budík, který řval přes celý pokoj. Zapomněla jsem že vlastně musím do školy. Vyletěla jsem z postele a vběhla do koupelny. Rychle jsem se osprchovala a jenom z ručníkem kolem svého těla jsem vešla zpět do pokoje. Až pak jsem si všimla Louise sedícího na gauči. Protíral si oči jako miminko. Na chvíli jsem vypla a zadívala se na něho. ,,Carol? Jsi v pořádku?" uslyšela jsem jeho hlas. ,,Jo jsem, promiň." odpověděla jsem mu. ,,Po ránu jsi krásný." řekla jsem nakonec a zaplula z oblečením zpátky do koupelny. Oblékla jsem si džíny, bílé tílko a přes to cardigen.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem vyšla z koupelny už tam na mě čekal oblečený a smějící se Loui. Vzala jsem si tašku a vyšla s Louim z pokoje dolů. Oba jsme si vzali snídani do auta a vyšli směrem do garáže. Odvezl mě do školy, po cestě jsme zpívali písničky z rádia a smáli se. Dojeli jsme ke škole a já se s Louim rozloučila. Když jsem zůstala před školou sama a on už odjel vyšla jsem směrem do školy. Z ničeho nic na mě zezadu skočila nějaká osoba. Byla to moje nejlepší kamarádka Mia. Povídali jsme si když jsme šli ke skříňkám a dnešek se zdál jako v pohodě den. To jsem ovšem nevěděla co mě zase čeká......
.
.
Ahooj, jak se vám líbí další část? Jsem ráda, že jsem se dohrabala k tomu ji vydat. A taky doufám, že vás tento příběh baví. Myslíte, že s Louisem budou jenom kamarádi nebo něco víc? I love you all xxx.
