Nikdy mi oněm nikdo nic neřekl, a teď ten dopis?? Sem zmatená a bojím se ale já to zvládnu je to brácha budu mu věřit. Maminka, vlastně ne moje maminka nevím co je moje, budou mi tady všichni chybět, ale těším se, nevím sice co mě čeká ale já to zvl...
Všichni jsme stále netrpělivě čekali až přijde Liam, byla už půl noc a on se pořád nevrátil. Seděli jsme v obýváku na gauči a Louis vymyslel, že dneska přespíme všichni tady. Jediný kdo byl proti byl ze začátku Niall, a dohadoval se s Louisem, že je to špatný nápad. Ale Louis se nenechal a trval na tom, aby jsme tam byli všichni.
Chvíli jsme si ještě povídali, až asi po půl hodině jsme si všimli, že Zayn usnul. Nebyl by to až takový problém, kdyby neležel přímo uprostřed gauče. Takže kolem něho bylo minimum místa.
,,No skvěle, jak se tu teď asi vlezem všichni?" zeptal se Niall z výrazem ,,já jsem to řikal". Pak se zvedl a pomalým krokem s berlemi vyšel směrem ke svému pokoji.
,,No takže," zpustil Louis, ,,Já se vyspím tady na křesle, Harry bude spát napravo od Zayna, Sofie ty nalevo a ty Carol si budeš na druhém křesle." dořekl a vykouzlil se mu úsměv na tváři. Niall při své cestě nahoru se uchechtl nad tou představou jak tam všichni budeme spát.
,,Carol klidně můžeš spát se mnou na gauči ať se nemačkáš na tom křesle." řekl Harry a usmál se na mě. Usmála jsem se na něho a přikývla na souhlas. V ten moment jak to Harry dořekl, se Niall na schodech zastavil a sešel schody zpátky k nám. Přišel za námi a celou dobu se na něho všichni dívali jako o co go. ,,Budu tady spát teda s vámi" řekl a všichni byli potichu, protože nechápali proč se tak najednou rozhodl. Jediná Sofie to asi pochopila a byla naštvaná.
Když jsme se rozhodli, že teda půjdeme spát, protože bylo fakt pozdě už, všichni jsme se tak nějak naskládali na svá místa. Jakmile jsme ulehli, Louis hnedka usnul, Niall se převaloval na křesle kvůli toma, že nevěděl jak si se sádrou lehnout. Zayn ten hnedka jak ve spánku zaregistroval, že se na gauči někdo ocitl, nalepil se na Sofii a obejmul ji. S Harrym jsme se začali potichu smát. Mezitím nás Niall vraždil pohledem. Nechápu co mu zas je. ,,Zayn tohle dělá úplně všem, s ním není výhodné spát na jedné posteli." řekl se smíchem Harry. ,,To sem ráda, že blíže k němu jsi ty." odpověděla jsem a začala se smát, když jsem viděla jeho výraz, hned co si uvědomil, že je k němu blízko. Hned jak jsem se přestala smát se přiblížil co nejblíž ke mně. Cítila jsem tlouct jeho srdce a nasávala jeho úžasnou vůni. Obejmul mě a já se schoulila k němu. Hlavu jsem mu zabořila do hrudi a pomalu usínala. Chvíli jsem byl ještě vzhůru a užívala si tenhle pocit. ,,Jsi prostě neodolatelná." zašeptal mi Harry do vlasů kde měl položenou svou hlavu. Jeho slova se mi přehrávaly v hlavě pořád dokola. Nakonec už jsem jen cítila jak tlukot Harryho srdce zpomalil. Po chvíli jsem usnula taky.
Ráno, když jsem se vzbudila, jsem ucítila příjemný pocit něčí ruky, na mém těle. Když jsem se trochu probrala, snažila jsem se rozpoznat kde se nacházím, protože to tady nevypadalo jako můj pokoj. Až po chvíli jsem si uvědomila, že jsme se vlastně rozhodli spát v obýváku. Byla jsem včera tak mimo z toho, že Liam se nevrátil vůbec domů. POČKAT!!! LIAM SE VČERA NEVRÁTIL!!! Když jsem si to uvědomila vymrštila jsem se do sedu. Uslyšela jsem jen něčí zamručení. ,,Hmm, stalo se něco beruško." řekl člověk, který ležel vedle mě. Podle hrubého ranního hlasu jsem poznala o koho se jedná. Když jsem neodpovídala, stáhl si mě zpátky k sobě a zpevnil stisk své ruky na mém pasu, abych mu neutekla.
Byla jsem ovšem hrozně nervózní, bála jsem se o Liama a kde je. Co když se mu něco stalo? Co když mu někdo ublížil?! ,,Děje se něco?" zašeptal Harry. ,,Celá se třeseš, jsi v pořádku?" podíval se na mě s obavami v očích. Mě se vyskytl pohled na jeho zelené smaragdy a k tomu ten hlas. Opět jsem nenacházela slova. ,,Mám strach." řekla jsem po chvíli co se mi upřeně díval do očí. ,,Proč? Neměj strach jsem s tebou." odpověděl mi a nalepil si mě na sebe. Objal mě oběma jeho silnými pažemi, a bradu si zabořil do mé hlavy. ,,Mám strach, že se něco stalo Liamovi." zašeptala jsem do jeho hrudi. Harryho tělo ztuhlo. Každý jeho sval se napnul. Asi si to uvědomil stejně jako já když jsem se vzbudila. Odtáhl se ode mě a posadil se. Rozhlédl se kolem sebe. Na dvou křeslech leželi Niall a Louis. Vedle nás na gauči spal Zayn nalepený na Sofii. Ale Liam nikde. Slzy už se mi hrnuly do očí, ale snažila jsem se, aby nevyšly ven. Nepovedlo se mi to. ,,Neplakej, určitě je v pořádku." usmál se na mě Harry a obejmul mě. Pak jsme vstali z postele a šli do kuchyně. Nasypala jsem oběma cereálie do misky a zalila mlékem. Na nic jiného jsem se nezmohla.
Po pár minutách do kuchyně přišel Niall s Louisem. Když nás viděli oba se dost zděsili. ,,Co se vám stalo? Sedíte tady jako bez duše." řekl Louis. ,,Stalo se něco?" zeptal se. ,,Co by se mělo stát? To je totiž úplně normální, že se Liam nevrátil celý den domů." řekl docela naštvaně. Šlo vidět, že ho štve, že si na něho nikdo kromě nás, nevzpomněl. ,,Cože?! On se vážně nevrátil?" zeptal se zděšeně. ,,Ne! To jste si toho do prdele nikdo nevšiml?!" odpověděl mu hodně naštvaně Harry. ,,Harry klid prosím jo, nemusíš na ně být hnusný, hlavně máš mít týden klidový režim." napomenula jsem ho. Díky bohu se zklidnil. ,,Klídek prosím, nějak to musíme vyřešit!" řekl Louis a ukázal na ně prstem. ,,Vůbec nevím kam šel, nevíme kde ho hledat, nevíme jestli žije, jestli mu někdo neublížil, jest-..." vychrlila jsem rychle až mi došel dech. ,,Carol klid, nadechni se. Určitě je v pořádku." přišel za mnou Louis postavil se přede mě a chytl za ramena. Pak mě objal. Jeho objetí mě uklidnilo, vlastně jako vždycky mě jeho objetí uklidní. Viděla jsem jenom výrazy Harryho a Nialla a musela jsem nad tím protočit oči. Tvářili se jakoby bych byla jejich majetek a nikdo se mě nesmí ani dotknout. Na jednu stranu se mi jejich ochranářské vlastnosti líbí, ale na druhou stranu je to někdy už moc.
Když se ode mě Loui odtáhl usmál se na mě a byl rád, že mě jeho objetí uklidnilo. Rozhodla jsem se pak jít převléct do svého pokoje. Nechala jsem kluky v kuchyni a odešla nahoru. Vyšla jsem schody a vešla do svého pokoje. Udělala jsem si ranní hygienu, pak jsem se převlékla a vlasy si svázala do drdolu. Oblékla jsem si černé džíny a béžové triko s dlouhým rukávem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V pokoji sem si asi půl hodiny hrála s Cloudym, učila jsem ho různé triky a povely. Pak jsem se rozhodla, že půjdu zase dolů za kulkami a vyřešíme nějak Liamovo ztracení. Když jsem vyšla z pokoje uslyšela jsem z Liamova pokoje nějaké zvuky. Rozhodla jsem se tam jít podívat, i když jsem se docela bála. Zaklepala jsem na dveře. Nikdo se neozýval. Pomalu jsem dveře otevřela a vyskočil na mě obrovský pavouk. Zaječela jsem co nejhlasitěji to šlo. Setřásla jsem tu hnusnou věc ze sebe. Pak jsem jen slyšela jak se kluci ze zdola rozběhli za mnou nahoru. Z Liamovi koupelny vyšla postava zabalená v ručníku a já začala ječet ještě víc. Postava se neuvěřitelně lekla až nadskočila. ,,Proč tak řveš?" zeptal se neznámý člověk a shodil si z hlavy osušku. Naskytl se mi pohled na Liama a já jen vykulila oči. V tu chvíli přiběhl Harry a Louis. Niall s berlemi teda moc nenaběhá no. Oba dva se na něho upřeně dívali stejně jako já. ,,Lidi, co vám je?" zeptal se. ,,Co..co tady děláš?" zeptal se nechápavě Loui. ,,Hele, víš já tady bydlím." odpověděl mu se smíchem Liam. ,,Mysleli jsme si, že ses nevrátil a měli jsme o tebe strach, největší teda Carol." odpověděl mu zase Louis, protože já s Harrym jsme tam stáli jako opaření. ,,Proč? Říkal sem vám přece, že přijdu až pozdě," řekl a pokračoval, ,,říkal jsem to myslím Zaynovi." dopověděl. ,,Aha super tak ten nám to neřekl." odpověděl mu zase Louis. ,,To je mi líto, omlouvám se ti Carol, mohl jsem ti zavolat. A mimochodem co se tady stalo? Psali mi z nemocnice." podíval se vražedně na ty dva. ,,Noo..." řekli naráz oba dva.
.
.
Ahooojj, tady je další díl. Jak se vám líbí?? Myslíte, že Liamovi řeknou co se doopravdy stalo nebo mu budou lhát? Jinak vám děkuji, že jste trpěliví xxx. I LOVE YOU ALL.
