,.Co se to s váma stalo?" zeptala jsem se jich hned jak mě pustili. ,,Ale nic.... noo nechceš jít dovnitř." Chytli mě za každý za jednu ruku a táhli domů. V rychlosti jsem se otočila na Louiho a ten na mě hodil stejný nechápavý výraz jako já na něho. když jsme byli u vchodových dveří zastavili mě a postavili se přede mě. ,,Carol prosím to co teď uvidíš nesmíš říct Liamovi a pomoct nám se toho zbavit." začal Harry. S Louim jsme se na sebe nervózně podívali a pak je nechali mluvit dál. ,,Stalo se to tak nějak omylem tak to prosím pochop a nebuď moc naštvaná." dodal po chvíli Niall. Teď jsem byla docela dost nervózní a Loui taky, vycítila jsem to z něho. Už to u něj poznám, vždycky když je nervózní tak si buď prohrabuje vlasy nebo se začne houpat z jedné nohy na druhou a když už jde opravdu do tuhého tak si zapálí.
Kluci už mě mají taky prokouknutou. Z nervozity si koušu rty nebo nehty. Harry i Niall to u mě hned poznali, protože po mě křikli ať se uklidním, že nejde o níčí život. Upřímně mě tohle fakt potěšilo. Už bylo těch sanitek až moc. Docela mě štve, že Liam teď pořád něco vyřizuje a je pryč. Musím mít na starost kluky já a když se něco stane tak je to na mě. nakonec si Niall povzdychnul a pomalu začal otevírat vchodové dveře. Srdce se mi rozbušilo a pomalým krokem jsem šla dovnitř. pomalu jsem šla chodbou až do obýváku s Louim po boku. Byl stejně vyděšený jako já. Když jsme byli skoro v obýváku kluci se někde vypařili a už jsme šli jen s Louim. Hned jak jsem přišla do zmiňovaného pokoje začala z velké bedýnky hrát hudba a celý pokoj byl vyzdobený různými dekoracemi. Vůbec jsem netušila co se děje. Už u mě nebyl ani Loui. Hned jsem pochopila proč. Všichni kluci vyskočili z poza gauče a zařvali ,,Všechno nejlepší k svátku," a rozběhli se ke mně a pevně mě objali.
Jakmile mě pustili hodila jsem po nich naštvaný výraz. ,,Promiň Carol." omluvil se Loui a začal se smát. ,,Trochu jsme ho využili pro náš prospěch." řekl Harry a taky se začal smát. Společně s ním se začali smát všichni. Já se ale nesmála tak přestali i oni a všichni se na mě udiveně podívali. Co jako čekali? Že se začnu smát taky po tom co udělali a jak mě vyděsili, že se něco opravdu stalo. Já si opravdu umím udělat srandu ze všeho, ale co je moc je moc. Naštvaná jsem se odebrala do svého pokoje. Neřekla jsem jim ani půl slova.
,,Carol promiň, nemysleli jsme to špatně." řekl smutně Niall. ,,Měla to být sranda." dodal Harry. Zastavila jsem se a otočila na ně. Povzdechla jsem si. ,,Vy víte, že toleruju všechny vaše vtípky, ale měli by jste si uvědomit, že já jsem taky jenom člověk a tohle už jste fakt přehnali." Dokončila jsem svou větu a opravdu už odešla do pokoje a nechala je tam stát uprostřed obýváku. Rychle jsem se osprchovala a šla spát. Neměla jsem už na nic a na nikoho nervy. Hned jsem šla spát. Když už jsem ležela a skoro usínala jen jsem slyšela jak se kluci potichu trousí do svých pokojů.
.
.
Ahooj moc se omlouvám, že zase dlouho nic nebylo. Nemám moc času teď, ale nebojte chci to napravit. Teďkom sice kratší kapitola, ale aspoň něco. Snad se líbí. I love you all. :)))
ČTEŠ
Come with us
RomanceNikdy mi oněm nikdo nic neřekl, a teď ten dopis?? Sem zmatená a bojím se ale já to zvládnu je to brácha budu mu věřit. Maminka, vlastně ne moje maminka nevím co je moje, budou mi tady všichni chybět, ale těším se, nevím sice co mě čeká ale já to zvl...
