4.Kapitola

141 10 0
                                    

Uběhlo zase několik měsíců. Alexovi bylo už sedm měsíců a Severus s nimi už netrávil tolik času jako ze začátku. Zpočátku to Arial chápala díky hromadě práce a škole ale když byl pryč i o víkendech začalo jí to znepokojovat. Vracel se totiž až později večer a ona spíše stejně dávno spala. Arial nebyla ten typ člověka který by tohle byl schopný tolerovat. I přesto že byla na mateřské měla moc práce s Alexem a do toho se učila" aby nabyla nové učitelské znalosti až se zase vrátí do školy. 

Byl večer a Alex spal. Arial seděla v obývacím pokoji a sledovala oheň v krbu. Měli být už zase další letní prázdniny a to učitelé nemají moc práce. Aspoň ne tolik aby byli tak dlouho pryč. Arial vřela vzteky. Cítila že se dnes schyluje asi k první manželské hádce. Bez ní se to neobejde. Tím si byla víc jak jistá. Konečně Severus došel domů. Arial vstala a namířila si to ke vchodovým dvěřím. Severus by šel nejspíš po tmě ale Arial schválně rozsvítila světlo. 

Severus zamžoural do ostrého světla a pomalu se rozkoukával. "Kde zase jsi?" Severus se na ni ospale zahleděl. "Ve škole kde jinde" odsekl. Takový byl poslední dobou pořád. Akorát Arial mu to ode dneška přestala tolerovat. "Tak dlouho? Mám ti říkat kolikrát se to za posledních pár měsíců opakovalo?" Severus po ní vrhl nasupený pohled. "Na rozdíl od tebe mám práci" Tak tohle se Arial dotklo. "A tím teď chceš říct jako co?" Severus udělal o krok vpřed. 

"Tím chci říct že se nemůžu vrátit dřív" Severus chtěl odejít do ložnice ale Arial ho zastavila. "Je skoro konec roku, řekni mi kdy jsi měl tolik práce?" Severus zívl. "Arial je moc pozdě vážně na tohle teď nemám náladu" Arial se ale nedala. To byla zkrátka její povaha. "To je mi jedno Severusi"  "Nechápu co tě to popadlo ale odmítám  se s tebou teď dohadovat dobrou" 

Arial ho drapla za zápěstí. "Takže co je to za práci?" Severus si ji prohlížel. Už mě pusť" "Ani náhodou přestává mě bavit to tvé neustálé chození pozdě v noci a ty tvoje neskutečně šílené výmluvy že máš moc práce" Takhle se tam dohadovali minimálně další hodinu. Arial se pak naštvala a bez komentáře odešla jiným směrem než je ložnice. 

Takhle se hádali asi už druhý měsíc.  Arial to už unavovalo ale on jí neskutečně skoro den co den prostě dokázala vytočit. Vadilo jí že není schopný jí říct co se děje. On se úplně změnil. Je teď někdo úplně jiný než předtím. Je totálně arogantní, protivný a vážný jak nikdy předtím. Horšilo se to jen díky tomu že Arial byla na něho úplně stejná. Občas se říká že dvě úplně stejné povahy se nemůžou vystát a oni byli přesný příklad.

Jedině ke komu se choval relativně normálně byl Alex. Ale Arial doufala že se ještě změní. Tak zle na tom ještě nebyl jejich vztah. Nebo aspoň v to pevně doufala. Tento týden měl být Severus doma. Což bylo zvláštní že není ve škola. Ráno probíhalo tak že Arial vstávala dřív jak on a šla se nakrmit Alexe  a potom se šla nasnídat. 

Byl už zase listopad. Alexovi měl být za chvíli rok. Tak rychle to utíkalo. Procházela se s ním okolo pozemku a do čtvrt hodiny byla zpátky. Severus dávno vstal. Když ji uviděl, tak ji jen pozdravil a ona na něho jen otráveně kývla. Dala mu Alexe o kterého si požádal a odešla někam nahoru. Šla do knihovny. Vyšla po žebříku a dostala se na takovou plošinu která byla schovaná za regály. Na pravé straně byli okna kterýma prosvítalo slunce. Opřela se o zábradlí které tam bylo a zabraňovala slzám.

Přesto že před pár měsíci ještě doufala že se jejich vztah zlepší, tak to byl pravý opak, všechno se zhoršuje a navíc ani ona si teď není jistá jestli ho ještě miluje. Připadá jí to že s ním jen přežívá než žije. A tohle nechtěla. Nechápala jeho změnu do teď jí neřekl důvod, přesto že se ho tisíckrát ptala.  Věčně to skončilo hádkou. 

Přestávají spolu mluvit, Arial se snažila párkrát nahodit nějakou konverzaci ale marně. Nikdy to nevyšlo podle jejich představ. Tohle nemůže tak jí dál. Jak vůbec dlouho takový vztah ještě bude fungovat? Teda pokud se dá mluvit o vztahu. Taky ji ale začalo napadat co když takový byl i předtím jen to prostě skrýval. Ona to už dlouho nevydrží pokud to bude pokračovat. Jenže co má ještě udělat. 

Přijdu na něco. Doufám. Říkala si tak pro sebe v duchu. Měla by zjistit kde je ten problém. Musí ho přimět aspoň trochu ke komunikaci, žádná jiná možnost není. Později odcházela z knihovny a po slyšela pláč. Alex. Zrychlila tempo. Našla ho v jeho pokoji v postýlce. Nejspíš měl zase hlad. Arial ho nakrmila, jeho onyxové oči ji sledovali. Ty oči byli po Severusovi, měli je oba úplně stejné. 

S Alexem zůstala nějakou dobu a hrála si s ním. Pak ho zase uložila ke spánku. Sešla dolů do obývacího pokoje. Potkala Ziwet která do utírala prach. "Nevíš kde je Severus?" zeptala se Arial. Ziwet si jen povzdechla. "Je venku" ukázala na terasu. Arial se otočila a viděla ho jak tam jen tak stojí. "Díky" "Arial počkej, nepotřebuješ nějak pomoct?" nabídla se Ziwet. Arial jen zakroutila hlavou a váhavě šla za Severusem. Postavila se vedle něj a dívala se před sebe stejně jako on. 

Severus stále dál mlčel. "Ahoj" prolomila konečně ticho. Nechtěla aby to vyznělo nějak hnusně ale nebyl to zrovna dvakrát příjemný tón. Severus dál mlčel a Arial to už štvalo. Chystala se říct nějakou poznámku ale Severus se k ní najednou přiblížil. Pohled měl chvíli upřený do země a pak se podíval zase někam do dálky. 

"Co tady děláš?" zeptal se potom. Jeho hlas byl dost zvláštní. Takový tón u něj nebyl zvykem. "Přišla jsem si promluvit" řekla. Severus se na ni podíval a Arial mu uhnula pohledem. "Aha a o čem chceš mluvit? O tom proč chodím tak každý večer pozdě?" "Na to bych se tě nejradši zeptala kdybych věděla že mi odpovíš" odsekla a dál se na něho nemínila podívat. 

Periferně viděla jak zakroutil hlavou. "To ti neřeknu" Arial přikývla. "Právě to vím taky teď nemám zájem se tě na to ptát" "Tak teď? Chceš říct že příště se zeptáš zas?" Až teď se na něho otočila. "Nejspíš ale teď mě zajímá něco jiného, nechci vědět proč chodíš tak pozdě na tom ni asi moc nezáleží ale chci po tobě aby si mi vysvětlil tvou změnu povahy? Jaký máš k tomu důvod?" 

Severus se ušklíbl. "To je to samé jako kdyby ses mě zeptala proč chodím tak pozdě" "Takže to spolu všechno nějak souvisí?" ptala se ho dál. Tohle byla zatím ta nejdelší konverzace jakou kdy za tuto dobu zvládli udržet. "Nejspíš ano ale víc ti neřeknu" Arial nevěřila tomu co právě teď řekl. Má to snad nechat tak a dál mu trpět ty jeho nálady? "Jako proč?" "Nehodlám ti to vysvětlovat ty stejně nemůžeš nic dělat" odsekl. 

"Ale nebaví mě se s tebou dokola pořád hádat!" Severus se zase napjal. "No tak se nehádej" Arial začal  štvát už pěkně. "Nedáváš mi jinou možnost" Severus jen podrážděně pohodil hlavou. "O čem to mluvíš? Jasně ti říkám že se o tom nechci bavit" "Fajn no tak se o tom klidně nebavme ale už mě nebaví tě pořád dokola sledovat jak se vytáčíš" Severus jen převrátil oči. "A co mám teprve říkat já Arialo?" 

Tohle se Arial dotklo. Výhružně se k němu přiblížila a nenávistně ho sledovala. "Kdyby ses choval normálně nemuseli bychom se hádat, to za prvé a za druhé bys měl vědět že moje jméno se neskloňuje" Severus si klidně prohrábl vlasy. "Budu si ho skloňovat jak já chci" Arial už to nemoha vydržet. "Jen do toho a varuju tě uděláš to ještě jednou ale tentokrát naposledy" Severus se pousmál. "Jinak co? Zabiješ mě?" Arial si svůj nenávistný pohled držela dál. "Možná protože si o to koleduješ" 

"Ty bys mě nezabila protože mě až moc miluješ" Teď se usmála Arial. "O tom sama teď pochybuju Severusku" Severus se zamračil. Chytil ji za zápěstí tak jak to dělal když ji nachytal někde po večerce na chodbě. "Neříkej mi Severusku" zazuřil. Arial se mu tak jak to mývala ve zvyku vytrhla ze stisku. "Budu ti říkat jak já chci" Severus byl dál naštvaný. "Jistě je to z lásky" řekl nakonec. 

Arial se jen pohrdavě usmála. "Myslíš? Na tvém místě bych si tím tak jistá nebyla" s těmito slovy se sebrala a odešla pryč. Další hádka. Tohle ale nikam nevede. Co musí udělat aby tohle skončilo? Jestli se mi nepovede nějak normálně začít komunikovat nejspíš je na čase zvážit rozvod. Napadlo Arial když šla k Alexovi aby ho nakrmila. Aspoň někdo je tady spokojený. Pomyslela si když ho akorát teď kojila.

Pravá láskaKde žijí příběhy. Začni objevovat