Pravá láska

12.Kapitola

Cara se na ni dívala jak na zjevení. "Dvojčata? Vážně? Je to jisté?  A řekl ti pohlaví?" vyzvídala. "Nemůžeme už radši jed prosím?" "No tak mi něco aspoň prozraď jsem nedočkavá" Arial se nadechla. "Jsou to na sto procent dvojčata a u pohlaví se chci nechat překvapit a teď jestli ti to nebude vadit tak bych byla ráda kdyby si nastartovala, abychom mohli jed zase zpátky ano?" 

"Copak ty nemáš radost Arial? Dvojčata v naší rodině ještě nebyli!" Arial se ušklíbla. "Mám velkou radost a teď už jeď" Arial se beze slova obrátila k oknu a Cara s povzdychnutím nastartovala. Blížili se k domu, Alex zatím celou cestu spal. "Co je to vlastně za návštěvu teto?" Cara zařadila novou rychlost a vzrušeně stiskla volant. "Uvidíš nech se překvapit"

Arial se prudce opřela o opěradlo. "Nemám náladu na žádné překvapení prostě mi to řekni" Cara do ní lehce drbla. "Radši dávej pozor na cestu" odsekla Arial. "Zkrátka uvidíš Arial" odbyla ji zase a jeli dál, Arial neměl zájem vyzvídat kdo to bude. Jen tajně doufala že tu návštěvu zaspí. Dojeli před dům. Arial vzala opatrně spícího Alexe a Cara nad nim držela deštník. Když došli dovnitř Cara jí poslala spát, Arial se sebrala nahoru do svého pokoje. 

Štěstí že Alex spal, měla aspoň chvíli klid. Lehla si do postele a doopravdy usnula. Arial se probudila o nějakou dobu později. U její postele seděla nějaká postava muže. Arial zamžourala a pak se jí zrak zaostřil. Myslela si že se jí to jen zdá. Seděl tam Zlatoslav Lockhart a usmíval se na ni. Arial se nezmohla na slovo. Posadila se na postel a on se na ní dál smál. "Ahoj Arial" zakřenil se a dal jí pusu na tvář. 

Arial ucukla. Všechny žaludeční šťávy se jí hrnuly do krku. Arial se posunula na posteli dál od něho. "Co to sakra děláte?" Zlatoslav se na ni dál uculoval. Arial přetékala vztekem. "Mám tě rád" Na to Arial vstala z postele. Všimla si že Alex u sebe v postýlce není. Musel být dole s její tetou. "Vypadněte odsud!" křikla. Zlatoslav se postavil a šel k ní. Arial si vzpomněla na hůlku kterou už dlouho nevyužila. Otočila se a vzala ji do ruky. "Vypadněte Lockharte! Hned!" 

Zlatoslav ale nadále zůstal stát. "Arial prosím" začal ale větu nedokončil. "Ne! Řekla jsem aby jste vypadl!" Ve chvilce tam doběhla její teta. "Arial uklidní se a polož tu hůlku" Arial tu hůlku doopravdy sklopila a vyjela po Caře.

S tím máš něco společného ty že ano. Jasně jsem ti už něco řekla" "Zlatoslave drahý běž zatím dolů Arial je rozrušená" Zlatoslav přikývl a pořád se tak stupidně usmíval.

Arial byla vzteky bez sebe, když Zlatoslav šel dolů teta se posadila před ni na postel. "Arial posaď se a nerozčiluj se tvým dětem to nedělá dobře" Arial se zapřela hůlkou do stolu aby se trochu mohla uklidnit. "Tobě se to řekne co tady vůbec dělá?"

Cara si dala krátký šedivý pramen za ucho. "Řekla jsem ti že ti někoho najdu a Zlatoslav je podle mě ten pravý"  Arial si překřížila ruce na prsou. " On by měl být ten pravý? Tak to ani náhodou" "Přestaň prudit Arial a chovej se tak jak máš"

"Vždyť se tak chovám" "Jestli se to zdá normální na někoho vytahovat hůlku tak jsi na omyle a teď se uprav a pojď dolů" Arial se ušklíbla. "Arial! Dolů jsem řekla" napomenula ji a odešla ze dveří. Arial je silně zabouchla. Znovu se jí opět dostali žaludeční šťávy do krku. Tentokrát nestihla nic udělat a tak to skončilo na koberci.

Pak si odkašlala. "Paráda" pomalu se postavila na nohy a kouzlem vyčistila koberec. Opřela se o zeď a rozbrečela se. Skoro za necelé dva roky co nebyla v Bradavicích. Definitivně ztratila svou Zmijozelskou povahu za ten čas. Už nebyla ta drzá holka která ráda porušovala pravidla a nebrala nic a nikoho vážně, všechno se za tu dobu u ní změnilo. Nikdo by do ní neřekl že právě ona patřila do Zmijozelu. 

Utřela si slzy. Podívala se za sebe do zrcadla. Vypadal opravdu strašně. Měla tmavé kruhy pod očima, suché rty a byla bledá. Naposledy se sprchovala  před dvěma dny. Vzala si čisté černé legíny, nové vínové krajkové spodní prádlo, černou mikinu přes hlavu se zlatým nápisem Magic. Vzala si ručníky a vyšla ze svého pokoje do protějších dveří kde byla koupelna. Do pěti minu se celá osprchovala a dala si na sebe čisté věci. Lehce se namalovala a oživila si rty průhledným balzámem. 

Pak někdo zaklepal na dveře. Byla to Cara. "Arial kde jsi? Už před patnácti minutami jsem ti řekla ať jdeš dolů" ozvala se za dveřmi. "Jistě už jdu sama si řekla ať se upravím ne" odbyla jí arogantním způsobem. "Dobře...no...no tak si pohni a přijdi dolů" Arial už jen slyšel kroky jak Cara odcházela a otráveně si rozčesávala tmavomodré až černé vlasy. Prohlédla se unaveně v zrcadle. Potom konečně sešla dolů. Zlatoslav tam pořád byl a usměvavě se na ni podíval. 

Arial se ulevilo, viděl že Alex sedí vedle strýce Roberta. Zděsila se totiž že by měl být v blízkosti Lockharta. "Arial právě jsme se o tobě bavili" zamával na ni Lockhart. Postavil se a chtěl jít za ní ale ona se mu vyhnula a posadila se vedle Roberta. "Upřímně velmi jsem se vyděsil když jsem se doslechl že jsi byla provdaná za Snapea" Arial jen znechuceně převrátila oči. 

"Proč vás to vyděsilo?" "Přece jen řekněme že to asi nebyla úplná výhra v loterii že?" zaculil se a dále si ji prohlížel. Arial přesto že už se přestala snažit kontaktovat Severuse, tak se jí tato věta dotkla. "To těžko profesore on byl přesně ten koho jsem hledala" Zlatoslav si prohrábl zamyšleně bradu. "Ale popravdě já jsem pro vás daleko lepší partie, nejsem tak temný jako on právě naopak vnesu ti do tvého života světlo Arial" "Děkuji ale nemám zájem Lockharte to raději zůstanu na do smrti sama" "Arial?!" napomenula jí Cara.

Arial se na ni jen letmo otočila, potom vzala Alexe a s ledabylým rozloučením odešla zpět do svého pokoje. Chvíli sledovala Alexe jak si začal hrát ve svém hracím koutku. Bolelo ji tak silně u srdce. Přála si aby se vše vrátilo nazpět. Kdyby měla v rukou Obraceč času, tak by neváhala ani na chvíli. Ale opět měla smůlu. Jenže Alexovi jeho táta chyběl. Trávili spolu dost času dřív ale teď se neviděli skoro půlrok. Kdoví jak to zvládne Alex a nebo ještě její nenarozené dvě děti.