Pravá láska

20.Kapitola

Hodiny, dny a měsíce strašně rychle utekly. Bylo 15 listopadu. Arial byla na porodním sále v nemocnici svatého Munga, kdy se jí mělo každou chvíli narodit čtvrté dítě. Ve stejné nemocnici se narodil i Alex. Tentokrát mohl být u porodu i Severus. Držel jí pevně za ruku a snažil se být její psychickou podporou. Arial měla tři porody za sebou takže už byla zvyklá a věděla co a kdy má dělat. Dokonce měla pocit že ani ty porodní bolesti nejsou tak silné jako ty předešlé. 

Po dvaceti minutách bylo hotovo. Severusovi se ulevilo ale stále Arial držel za ruku. Arial jen chvíli oddechovala. Doktoři jí oznámili že mají dceru a hned jí přiložili k ní. Později Arial skončila na pokoji a Severus za ní později přišel. Musel mluvit s doktorem aby jim dal čas na jméno protože na posledním ultrazvuku se řeklo že by to měl být kluk. 

Arial ze Severusem si říkali různé jména které je napadali. "Co Cora?" navrhl Severus. "Je to skoro jako Cara" "No výbroně po tvé milované tetě" dodal ironicky Severus. "Jo to jistě" Severus zapřemýšlel. "A Arial?" Arial se opřela nevrle o polštář. "To je hrozné jméno" "To teda není"  "Ale je" "Ne není a zatím si stojím" protestoval Severus. "Stůj si za čím chceš ale upozorňuju tě že ona se tak jmenovat nebude" "Dobře tak mě nech přemýšlet" 

Severus se chvíli díval na zem a pak ho něco napadlo. "Arial a co Carmella?" Arial si ho změřila pohledem a chtěla tento jeho návrh zamítnout ale ještě předtím se zamyslela. "Je to takové elegantní" uznal. "A vůbec není špatné" dodala Arial. "Carmella Snapeová" vyslovil celé jméno zasněně Severus. "To sedí" přiznala Arial. Severus se nadšeně usmál. 

Takže jejich nejmladší dcera dostala jméno Carmella. Bylo to opravdu nádherné a tak sladké jméno. Tentokrát to Severus opravdu dokonale trefil. 

O 9 let později...

Bylo 1. září. Arial seděla vedle Severuse za stolem v jídelně. Severus byl celý vzrušený protože dneska nastal den kdy měl nastoupit do Bradavic. "Na tohle jsem čekal celých jedenáct let"  zašeptal Severus Arial. Arial dál sledovala celý první ročník než přišlo zařazování do kolejí.

Je to tady. Teď už i Arial byla docela napjatá. Severus ji chytl pevně ruku za stolem a nepřetržitě čekal až Minerva zvolá Alexovo jméno. "Alex Snape!" Zavolala Minerva a Severus s sebou škubl. "Zklidni se" zašeptala jemně Arial. Severus ji dál držel pod stolem za ruku. "Kéž by to šlo" zašeptal a netrpělivě čekal.

Drobný chlapec s onyxovými oči a černými vlasy a v uniformě pro prváky směřoval k Moudrému klobouku. Na rozdíl od ostatních na něm nebyla vidět známka strachu nebo nervozity. Právě naopak s ledovým klidem se posadil na židli a Minerva mi dala na hlavu klobouk.

"Ale ale koho to tady máme, syna chladného profesora a odvážné profesorky" prohlásil klobouk. "Já ho snad zabiju" zašeptal Severus. "Je to klobouk nezabiješ ho" upozornila ho Arial.

"Ty sám jsi  po svých rodičích zdědil odvahu, moudrost, bojovného ducha a bezpochyby krásu, máš znamenité čarodějné schopnosti, byl bys dobrý pro Nebelvír ale zároveň pro Zmijozel bys byl ideálním kouzelníkem, kampak tě jen dám.....ehm.....no tak co třeba....počkat...ano jistě..........už to mám" napínal klobouk.

Severus byl celý nedočkavý. "No tak dělej už to řekni" pobídl v tichosti klobouk. "Ano ano to je ono.....patříš do......Zmijozelu!" Řekl klobouk. Celá jídelna se roztleskala. Severus byl štěstím bez sebe. Kdyby dával najevo ve škole své pocity, nejspíš by skákal radostí ale na místo toho jen seděl a tleskal.

"Máš co sis přál" řekla mu tiše Arial. "I kdyby nebyl ve Zmijozelu pořád bych byl na něj hrdý" Arial se jen ušklíbla. "Jasně" Severus se na ni otočil a stále si udržoval svůj přísný pohled kterým sledoval ostatní. "Pojď za mnou" řekl tiše a vstal  ze židle. Arial ho následovala ven z jídelny.

Zavřel za sebou dveře a Arial přirazil ke zdi. "Co mělo znamenat to jasně?" Arial pokrčila rameny. "Neříkej že by ti nevadilo kdyby ho Moudrý klobouk poslal do Nebelvíru" "Nebelvír je taky dobrá kolej" "Hmm" "Ty nechej toho" napomenul ji škádlivě Severus.

"Čeho jako?" "Toho tvého provokování" Arial se jen zasmála a objala ho kolem pasu. "Ty děláš úplně to samé co já" "Ne to není pravda" bránil se Severus ale Arial si pořád tvrdě stála za svým. "Stále stejně tvrdohlavá" uznal Severus a políbil ji. "Víš co jsem zvědavý? Kde budou ty naše holky" "To zjistíš až za dva roky" usmála se Arial. "Utíká to rychle co?" Arial se pak zpátky opřela o zeď. "Jo ještě nedávno jsem já sama nastupovala do Bradavic" Severus se k ní naklonil a chytil jí za pas. "A ještě nedávno jsem tě napomínal aby si neporušovala řád" zasmál se Severus. "Teď si můžeš místo mě napomínat ty své děti" 

"To se neboj jsem na to připravený ale myslím si že oni sami budou vědět co mají dělat a co ne teda pokud od tebe nezdědili povahu" "Tak to brzo zjistíme a navíc tvá povaha se od té mojí tak  moc neliší" "Jo to máš pravdu" 

A jsme zase opět na závěru tohoto dílu. Jste zklamaní že je konec? To nemusíte. Protože co nevidět bude další nový díl, takže příběh bude ještě pokračovat. Opět vám chci znovu poděkovat za každé vaše hlasování, komentáře a taky i sledování. Nesmírně moc si toho vážím ale co mě těší nejvíce je to že vás mé příběhy baví. Hrozně moc jsem za to ráda. Mějte se všichni úžasně a již brzy bude vycházet další díl! Tak zatím ahoj!