Pravá láska

17.Kapitola

Arial se navečer odebrala za Minervou ale bez Severuse, ten zůstal u sebe v pracovně. "Jak to že jsem se přemístila do Bradavic?" Minerva se opřela rukou o stůl. "Hned po tom co jsi se přemístila do Azkabanu jsem ti pro jistotu zajistila to aby ses mohla přemístit do Bradavic a popravdě jsem to možná trochu i tušila že se přemístíš rovnou sem" "Děkuju ti Minervo že si mi pomohla tobě i Hermioně, měla bych jí ještě dnes napsat" Minerva se postavila na proti ní a chytla jí za ramena. "To je především tvá zásluha Arial to ty jsi přesvědčila ministra kouzel aby osvobodil Severuse" 

"Ano ale nebýt tebe asi by tam ještě zůstal já ani nevěděla že je v Azkabanu" Arial se podívala na velké hodiny v ředitelně které visely nad dveřmi. "Musím se vrátit už do Londýna" "Ano já vím předpokládám že se vrátíš" Arial se souhlasně usmála. "Vrátím Bradavice mi dost chybí" "Ty nám tady chybíš taky" Arial Minervu naposledy objala než odešla pryč. 

Šla za Severusem kterého potkala na chodbě. "Lásko" řekl a objal ji. "Už se musím vrátit Severusi" "Kdy se vrátíš?"  "Doufám že co nejdřív když to půjde tak se ozvu" Severus jí dal ten nejdelší polibek na světě. "Nemám jít s tebou, co když to třeba nějak nevyjde" "Ne bude to v pohodě vrátím se" "Ale kdyby přece jenom byl nějaký problém dej mi vědět přijdu si pro vás" A"V pohodě já to zvládnu do zítřka budu určitě zpátky" 

"Dobře počkám" Arial ho objala kolem krku.  Severus se na ni pak podíval. Vzal ji za jednu ruku a nasadil jí prsten na ruku. "Ještě dnes skončí tento týden se vezmeme co ty na to?" "Beru tě za slovo" "To jsem rád chtěl bych aby si byla už zpátky moc mi chybíte" "Ty Alexovi taky" "A tobě?" "Hrozně moc" Severus jí pevně objal. "Nikdy už od sebe neodejdeme" "S tím počítej" 

Arial se přemístila do Londýna na nádraží kde nechala předtím auto. Bylo akorát pět hodin. "Sakra" v autě si všimla svého telefonu na kterém se ukázalo šestnáct zmeškaných hovorů. Samozřejmě od Cary. Zuřivě se opřela do sedadla. Nastartovala auto a vyjela směrem k domu. Cestou se rozpršelo. Arial jela dál. Dneska se asi nikam jen tak nedostane. Ale byla přesvědčená že Cara bude vyvádět. Asi nebude jen tak snadné se od tama dostat. 

Zaparkovala u domu a ve francouzském okně poznala svého druhého nechtěného snoubence Zlatoslava. Arial to nepřekvapilo. Vyšla z auta a odemkla dveře. Dveře se ale otevřeli sami. Nebo je spíš Cara otevřela. "Arial? Tomu říkáš chvilka? Jsi pryč několik hodin nezvedáš ani telefon jak si to představuješ?" Arila vešla dovnitř a zavřela dveře. "Mají holky hlad?" "Ne" "A Alex brečí?" "Ne" "No tak proč tak vyvádíš když se nic neděje?" vyštěkla Arial. 

"Protože nevím kam si šla bála jsem se že se ti něco stalo  i Zlatoslav se o tebe bál" Arial viděla jak Zlatoslav běžel k ní. "Arial drahá konečně jsi doma" objal ji a políbil ji. Arial ho osdtrčila. "Co to děláš?" zeptala se. Zlatoslav jí překvapeně chytl za ruku jeho výraz se najednou změnil. "Arial? Co to máš?" ukázal na prsten který jí dal Severus. 

"Prsten nevidíš" Cara se vztekle naklonila a prohlížela si její ruku. "Tak prsten říkáš? Ale pokud vím to není ten co ti Zlatoslav dal" Arial přikývla. "Ano máš pravdu to není on" pak vytáhla z kapsy prsten který jí Zlatoslav a dal. Podala mu ho. Zlatoslav se zaraženě díval na Caru a Arial. "Lásko co to děláš? Ten je tvůj" "Ne Zlatoslave za prvé neříkej mi lásko, za druhé by sis ho měl vzít raději zpátky věř mi nemůžu si tě vzít"  

"Arial co to říkáš? A čí je tento prsten který máš na sobě?" zeptala se Cara a zuřivě poklepávala nehty o zeď. "Severusův" řekla Arial. Zlatoslav se přitom vyslovení toho jména polekal. "Co prosím Arial? Jste rozvedení co to má znamenat?" křikla Cara. "Chceme se oba k sobě vrátit" "Nejsi praštěná Arial? Rozvedli jste se jednou proč si ho budeš brát zase? Myslíš si že je jiný? Zase to dopadne stejně jako napoprvé kde si vlastně dneska byla co?!" zaječela Cara.