Mystery forest

20.

Zaskřípalo to jak křída o tabuli a budha zase zajel pod zem. Jak zajela socha pod zem, otevřela se stěna za jeho zády a....

a.....

a........

Vykulili jsme s Adrienem oči, že se divím, že nám nevypadli z důlků a neodkutálely se do té díry za sochou budhy.

"BABI?!"

"PANÍ CHANGOVÁ?!"

V otvoru ve stěně stála moje babička a ze široka se zubila. Vypadala jak Bezzubka.

"Co-co-coooooo?????"

"Co to má znamenat?" Použil Adrien tu větu o kterou jsem se snažila já, ale šokem se mi to nepovedlo.

"Posaďte se." Křenila se dál.

Rozhlédli jsme se kolem sebe a pak zase očima zakořenili u babičky.

"Ehhhhh....jako na zem?"

"Jako na zem." Přisvědčila. A my radši poslechli.

"Musím vám toho hodně vysvětlit. Na zemi sedíte z toho důvodu, aby jste třeba neomdleli." Řekla jako naprostou samozřejnost. My zase jenom kulili oči.

"Tento les....není obyčejný les..." Řekla s my nasadili pohled typu "seriously?". Jako normálně v lese nejsou chaloupky na kuřích nožkách, divné kočky, světélkující dřevo a prapodivná jeskyně s ještě divnější sochou, která mluví a pak navíc ze zdi vyleze vaše babička. Nebo snad jo?

"Řekni nám něco, co ještě nevíme!"

"Okej. Jsem guardian tohoto lesa." Řekla jakoby nic a začala si prohlížet svůj žlutý lak na nehtech.

"Kdože?" Natočil Adrien hlavu na stranu a zase mu narostly kočičí uši a ocas.

"Guardian! Hlídám a strážím tenhle les. A jak dlouho! Začínám z toho být unavená!" Zívla si pro efekt.

"Ale-"

"A víš proč?", přerušila mě a pokračovala si vesele dál. "Protože tvoje matka tuhle fiunkci odmítla a radši se odstěhovala za tvým otcem do Paříže a rozjeli pekařský byznys."

"Ale-"

"A proto mám pro vás dva úkol." Nenechala se přerušit. Jen počkej, až to všechno vstřebám, vytahám tě za vlasy!

"Marinette převezme stráž nad lesem a Adrien jí bude pomáhat."

"COŽE?!" Vykřikli jsme s Adrienem současně.

"Tohle celé byl test, jestli jste tuhle práci schopni zvládnout. Jednotlivě byste se sem asi nedohrabali, ale společně jste se sem dostali, tudíž usuzuji, že ve vašem případě bude lepší když budete spolupracovat. Neboli převezmete patronát nad lesem oba dva."

"Cože?! Ale já nechci hlídat žádnej les!"

"Buď to, nebo les zahyne."

"Co-cože? Zahyne?"

"Pokud les nebude mít patronát, zahyne."

"A nemůže to dělat někdo jiný?" Vmísil se do konverzace taky Adrien.

"Vyloučeno! Les přece nemůže hlídat jen tak někdo! Marinette přirozeně spadá do této funkci jako dědic a Adrien si les vybral sám!"

"Vybral si mě les? Co tím myslíte?"

Babička protočila očima, povzdechla si a promnula kořen nosu.

"Myslíš, že tím, že si ho les vybral, se z něj stala poloviční kočka?!"

"Přesně tak!" Přitakala a oddychla si. Asi, že je aspoň jeden z nás trochu inteligentní. Ačkoli Adrien zas tak blbej neni. Ve škole jede na jedničkách.

"Jo, když jsme u toho. Jak se mám zbavit tý ko-čko-vitosti?" Evidentně nevěděl, jak to nazvat.

"Ehm....nooo..too..eh...", babička přesněrovala svůj pohled k poudlaze, našpulila pusu a začala botou kroužit po podlaze. Chová se jako malá.....TAK POČKAT?!

"Nechceš mi říc,.....že to nejde..." Řekla jsem kapánek přidušeně. Měla jsem potíže kontrolovat vlastní hlas. Hlasitě jsem polkla. Adrien vedle mě taky.

"No....to hmmm....to úpně přímo ne, ale problém je v tom, že já nevím, jestli to jde. Nebo nejde. Popřípadě jak. Ale myslím, že v té chajdě, co patřila Majdě, by měla být taková hnědá kniha. Neviděli jste ji náhodou?"

"Ne...?"

"Jaký Majdě?"

"Legenda vypráví, že tam kdysi žila čarodějnice se jménem Majda. Koexistovala s lesem v harmonii. Les ji měl rád. Jednoho dne ale zmizela. Ráda experimentovala s kouzly a tak někteří lidé tvrdí, že se určitě omylem probudila v žábu. Ale jak jsem řekla, je to nejspíš jen legenda."

Následovala chvilka ticha.

"Ehm...", prolomil ho Adrien.

"Kočka!" Vykřikli jsme sborově.

"Kočka? Co s ní?"

"V tý chajdě byla kočka!"

"Co když se ta Majda neproměnila v žábu, ale v kočku?!"

"Musíme tam! Hned!" Zvolala jsem a stoupla si. Adrien mě následoval.