Kvůli příliš hlasitému večírku poslali rodiče Marinette a Adriena k její babičce...co najdou na půdě a ve zdejším lese se dozvíte ,když budete číst dál...
Přemýšlela jsem o speciálu za 100 follow a tak z toho vznikla tahle pitomost...no nicméně douf...
Proběhli bránou, mezi blikacími keříky a sádrovými trpaslíky. Kočku nejspíš ztratili někde po cestě.
"Donute!!!!" Zavolal Kočochlup.
"Tak koukej, ty koule chlupů! Jestli je to Majda, tak ti určitě neuslyší na Donuta! Ještě bys jí mohl naštvat!"
Adrien jen pokrčil rameny.
"Ale počkat....jestli ona je kočka....a ty jsi taky kočka....nesvedl bys s ní komunikovat?"
"Pochybuji. Už jsem to zkoušel."
"Aha.....ale říkal jsi jí Donute, že jo?"
"Jo, to asi jo..."
"Až jí najdeme, zkusil bys na ní mluvit jako na Majdu?"
"Za pokus to stojí."
Popoběhli ještě kousek a uviděli kočku, jak líně sedí na světélkujícím kameni a drápky jemně škrabká do trpaslíka vedle ní. Skoro to vypadalo, jako že ho hladí.
"Našli jsme jí." Konstatovali Mari s Adrienem nastejno.
"O-opravdu?" Babička Hui funěla jak tovární komín. Neúspěšně se chtěla měřit s mladými. Radši už neběhejte babčo, ano?
"Adriene, zkus to!" Pobídla ho Mari.
Ten kývl a začal vyluzovat jakési meow zvuky.
"Meow meow Majdo meow..."
"Tím, že budeš jenom říkat mňau, se s kočkami nedorozumíš ty hloupé mládě!" Zasyčela kočka. Všichni ostatní vykulili oči.
"Takže umíš mluvit i bez mňoukání." Odhadl Adrien.
"Jistěže! Taky by ses to dozvěděl dřív, kdybys mi neříkal tím hrozným výkyvem cukrařiny." Mluvila divně.
"Lísala jsi se ke mně..."
"Chtěla jsem tě škrábnout ty ďábelské stvoření!"
"A proč jsi to neudělala?"
"Nechtěla jsem se pošpinit tvými tekutinami."
(Ehm....žádný dvojmysly, jo? 😂)
"Takže jsi Majda?" Zeptala se Mari.
"Kdyby si tady někdo s nedostatkem magické energie nehrál s mojí kouzelnou knihou a skoro nezpůsobil ekologickou katastrofu, nemusela bych já, Majda Kořínková, být kočkou a tvůj dědeček budhou."
"Cože? Buddhou?" Marinette vykulila oči, ale hlas patřil její babičce, která si zakryla pusu.
"Přesně tak, Hui! Kdyby sis nehrála na čarodějku, když jsem byla pryč, nemuselo by se tohle vůbec stát a mohla bych les hlídat sama." Prskla Majda a Hui sklopila pohled. Mari se zmateně otočila na svou babičku a pak zpět na Majdu.
"Promiňte, ale co se vlastně stalo?" Zeptala se Mari. Kočka se uchechtla.
"Když bylo tvé babičce 10, potkali jsme se tady v lese. Chodívala si ke mně hrát, ale vždy jsem jí přísně nakazovala, ať o mně nikomu nic neříká a na nic u mně nesahá."
Mei sklopila i hlavu.
"Jenže tvoje babička vždycky byla zvědavá a především tvrdohlavá. Když jí bylo 45 a náhodou mě přišla navštívit, když jsem byla pryč kontrolovat, jak se žije gnómům...To jsou tihle trpaslíčci....použila jedno z kouzel v mé kouzelné knize - kouzlo chaosu."
"Chaosu?"
"Způsobilo to, že se ze mně stala kočka, z tvého dědy bronzový budha, z gnómů se stali sádroví trpaslíci, v určité části lesa začaly blikat keře, a její vlastní vzpomínky se jí pomíchaly. Jako třeba, že Hubert jel do České republiky sloužit námořnictvu tsss...nepoznala ani hlas vlastního manžela. A jeho vzpomínky jsou evidentně taky pomíchané, protože není dost velký idiot na to, aby se neohlásil. Dobře jsem ho znala." Odfrkla si.
Hui se začaly po obličeji kutálet slzy jako vrata.
"Mě teda přišlo, že zněl jako robot." Konstatoval Adrien.
"R-ROBOT?!" Vystartovala Majda na všechny čtyři a naježila se. "Rychle! Musíme to kouzlo okamžitě zrušit nebo se stane něco strašlivého!"
"Co strašlivého?!" Vyděsila se Marinette.
"Pokud mluví Budhha jako robot, zachvíli vyprší countdown!"
"Co to-"
"Není čas na vysvětlování! Musíme okamžitě ke mně do chatky! Dělej, odnes nás tam ty zablešená koule chlupů!" Začala hysterčit a sápala se na Adriena.
Kočodrien popadl do jedné ruky kočku, do druhé ruky Marinette a připravil se ke startu.
"Promiňte Babi, vás už nepoberu!" Zavolal ještě za sebe a odskákal pryč.
Hui se složila na kolena.
"Musíme najít tu knihu!" Rozkazovala Majda.
"A jak vypadá?" Ptal se Adrien.
"Jako kniha." Protočila očima.
"Ne! Fakt j-jau!" Mari ho některou z nich majzla po hlavě, aby jí neurazil. Třeba by ho Majda mohla odkočkovat.
"Jo. To je ona! Nalistuj stranu 158!" Naléhala na Mari Majda a vypadalo to, že je ráda, že je Adrien konečně zticha.
Mari našla stránku skoro hned. "Mám ji!" Oznámila Majdě.
"Bezva! Ukaž mi jí. Polož ji přede mně."
Mari tak učinila a Majda si před ní posadila a přečetla nějakou formulku, ale nic se nestalo.
"Dobře změna. Takhle to nepůjde. V kočičí formě to nefunguje. Nalistuj mi stránku 62 prosím." Marinette poslušně našla stránku 62.
"Tak a teď odrecituj osmý řádek."
"C-cože? Já?"
"No potřebuju, abych už nebyla kočka. Nevím jestli ti to někdo někdy řekl, ale kočky čarovat neumějí!"
"D-dobře." Kňukla Marinette a nadechla se.
"Čáry máry, prošlá čočka, ať už není, co je kočka!"
Najednou se kolem Majdy objevil obláček sytě růžového dýmu. Když se odpařil, seděla zde dívka v tureckém sedu. Tak takhle vypadá Majda.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Pro představu jsem vám sem hodila Megumin z Konosuby. 😂😂XD)
