Mystery forest

17.

No a co mám teď jako sakra dělat? Co budeme dělat? Hodiny řekly to, co řekly. Ale co dál? Kam máme jít? Co máme dělat?

Už jsem toho začínala mít pokrk. A Adrien očividně taky, protože se musel dívat, jak si pomalu trhám vlasy od stresu.

"Mar-iiiaaa.....!?"

"Co? Co se děje?" Otočila jsem se na Adriena, který dělal velice podivnou grimasu, když v tom....

Mi zazvonil mobil. Nadskočila jsem, jak jsem se lekla. Ani nevím, že jsem si ho s sebou brala. Byla tam SMS. Esemesky? Kdo dnes používá esemesky? Tak jedině pošta, tarify a moje Babička. Ach jo.

"Další cesta čeká za obzorem!" Přečetla jsem nahlas.

"Krucipísek! Vždyť to číslo ani neznám! Adri-" Chtěla jsem se zeptat Adriena, co si o tom myslí, ale to už mi visel okolo krku.

"Co to? Krucifix! Už zase?" Že by se z něj zase stal kocour? Začala jsem kňourat.

"Copak má dámo?"

"Další cesta čeká za obzorem." Řekla jsem a Adrien se, i přes svoji kočičformu, podíval jak na největšího magora na světě.

"Koukej! Někdo mi to poslal." Ukázala jsem mu obrazovku mobilu a rozhodla se ignorovat fakt, že Adrien působil víc jako kočka než Donut.

"Aha. Hádanky já rád. Obzvlášť ty kočičí!" Nemohla jsem si pomoct, ale vy byste si nesáhli na kočičí uši někoho, kdo vypadal ještě předchvílí jako člověk?

(Mari z toho byla  nejspíš v takovým šoku, že to asi ani radši víc nerozebírala 😁)

"Copak má dámo? Líbím se ti?"

"Ty předeš?!?!?!?"

"Ehmmmm....."

"Adriene?"

"Eeeeee....ne?"

"Ale jo jo. Já to cítila!"

Donut se mezitím ježil žárlivostí a tak jsem ho podrbala za ušima.

"Heeej! A co já?" Fňuknul Kočodrien.

V tom mě trklo.

"Hele Adriene?"

"Ano má d-"

"Mohl bys vylézt na střechu?"

"Prosím?" Tenhle Adrien je až nechutně zdvořilý. Jako by se snad na něco připravoval....

"Obzor značí místo, z něž je spektakulární rozhled. Mohl bys být tak laskav a jít se tam podívat, zda neuzřeš cestu?" Tak jo tuhle hru můžou hrát dva!

"Fajn. Fajn. Štve tě to zdvořilení. Jdu tam." Řekl a šel.

Hned jak odešel, jsem se nahlas rozesmála. Nevím jestli to bylo tím, že jsem dosáhla svého, nebo tím, že řekl zdvořilení.

"Tak co? Vidíš něco?"

"Jo....ale vypadá to na tankodrom." Oznamoval.

"Cože to?" Znovu jsem se rozesmála. Kde ta slova bere?

"Tankodrom je hodně hrbolatá cesta. Jako, když se projedeš po kolejích od traktoru. Nejsi traktor, takže drncáš!"

Utírala jsem si slzy od smíchu. Od záchvatu smíchu. Tenhle Adrien není zas tak špatný.

"A šla by projít?"

"Já jsem kočka, takže bez pochyby. Ale s tebou je to těžší. Ty bys to asi neprošla."

"Hmmm..."

"Asi tě budu muset nést." Řekl jakoby nic. Přísahám, že kdybych uměla telekinezi, tak už letí dolů.

Spokojila jsem se s duck facem.

"Pojď dolů nebo sletíš!" Zavolala jsem nad sebe.

"Kočky nelétaj-" Ten trouba to nestihl ani doříct, protože zakopl a řítil se k zemi.

A ten idiot to předstíral, aby mě vyděsil a dopadl na všechny...ehem....čtyři. Ale nepovedlo se mu to. Ha ha ha.

(Říkala si Marinette, ale ve skutečnosti skoro dostala infarkt. :-) )

Takže....čapli jsme Donuta a šli....nooo....totiž Adrien mě přes tu cestu přenesl....až budu mít možnost, dám mu to sežrat a to pořádně.

"Tak už mě kruci polož!"

"Jasně. Jasně...." Zamumlal Adrien už bez kočičích uší.

"Tak co? Kudy teď, má dámo?" Zdá se ale, že úplně zpátky také není.

"Eeeeem...třeba rovně? Když tu jen jedna cesta?" Zeptala jsem se ironicky.

"Co? No jo jasně. Aha. Počkat cože?"

"No je tam jen jedna cesta ty slepý pako." Zahihňala jsem se.

Adrien mlčel a sedl si na pařez.

"Ehm...Adriene?"

Mlčel dále. Asi přemýšlel.

"Adriene?"

Stále nic neřekl.

"SAKRA ADRIENE!"

Adrien bezeslova vstal a vzal mě za ruku.

Co to?

"Koukej!" Řekl a ukázal k té cestě.

"CO TO SAKRA?" Lekla jsem se a pustila Adrienovu ruku. Bylo to pryč. A když jsem ho za tu ruku zase chytla objevilo se to zpátky.

Cesta....byla najednou....dvě cesty. A evidentně je mohl vidět jen kočodrien.

Takže to znamená, že se máme vydat tudy!

Ale moment! Jesli máme jít tudy, tak to znamená, že se budu muset Kočodriena držet za ruku, jinak tu cestu neuvidím!? Cooooooooožeeeeeeee?

Ahojte zdravím všechny co to s touhle knihou nevzdali omlouvám se za neaktivitu, ale poslední dobou se mi asi vybili baterky v mozku a buď nemám žádné nápady nebo moc úkolů.

Přeji hezké velikonoce! 🐇🐇🐇🐰🐰🐰🐓🐓🐓🐔🐔🐓🐣🐣🐣🐤🐤🐤🐥🐥🐥🐏🐏🐏🐑🐑🐑