Mystery forest

18.

Takže Mari...teď musíš racionálně uvažovat. Pokud se ho budu držet za ruku, tak se asi propadnu studem a taky je tu vysoká pravděpodobnost, že mu vyškrábu oči, ale pokud ne, tak se z tohohle lesa asi nikdy nedostaneme. No já nevím, ale podle mě je lepší to pro jednou přetrpět, než tu s ním zůstat navěky.

Vydali jsme se tedy ruku v ruce po oné cestě. Byla lemovaná takovýni divnými keříčky....byla bych přísahala, že blikaly. Asi jsem byla nějak mimo. A pestrobarevnými stromy a spoustou sádrových trpaslíků. Co je to za divné místo?

"Ach jo. Co to zase je?"zakňourala jsem.

"Vypadá to jako brána." Konstatoval Adrien potom, co jsme se zastavili u obloukového vchodu vedoucím kamsi do jámy lvové nebo kam.

"To vidím taky ty génie. Radši mi řekni, co je tam uvnitř."

"Nemám šajna."

"Teda to neznělo moc profesionálně." Poznamenala jsem jako odpověď.

"Tak prostě půjdeme dovnitř." Navrhl.

"To zní zas nebezpečně." Nasadila jsem duck face.

"Já tě ochráním." Hlásil se hned kočodrien.

"Jako jak? Budeš příst, lísat se, chrčet dokud nepřítel neodejde nebo se budeš třást srachem shovanej za mnou?"

"Vyškrábu mu oči."

"Jo. S tvojí šikovností leda tak sobě."

"Máš snad lepší nápad?"

"Máš kudlu?"

"Cože?!"

"Nůž."

"N-ne?"

"Sekeru?"

"Ne?"

"Pánev?"

"Ne?"

"Tak mi bude muset stačit tenhle klacek. Proč jsme to jenom všechno mechali v tý chatce?"

"Klacek?"

"Jo. Můžeš teď použít ty tvoje drápy a obrousit mi to?"

"J-jasně." Adrien si ode mně vzal klacek, co jsem utrhla z toho zhulenýho blikajícího keře a začal z něj drápy vyřezávat provizorní oštěp.

Tak teď můžeme jít dovnitř.

Oprava...nemůžeme.

"Zase nějaká stupidní hádanka!" Zaklela jsem nahlas, když jsem uviděla lísteček s nadpisem HÁDANKA.

"Ano heslo je stupidní hádanka! Můžete vstoupit!"

"Počkej, to jako fakt?!"

Oba jsme se rozesmáli, jak kdyby na nás ty keříky měli špatný vliv.....

A konečně jsme vstoupili dovnitř té praštěné brány.